A na tom Warholovi už jste byli?

Ne? Ale už Vám zbývají jen dva týdny. Kdo nebyl v únoru nebo v březnu kouknout na experimentální filmy pop-artového mistra Andyho v Rudolfinu, neví, co je dobré. Nebo minimálně zajímavé.

Andyho Warhola netřeba dlouze představovat. Tento americký umělec se proslavil především metodou sítotisku, kterou zvěčnil například Campbellovo polévky či Marilyn Monroe. Založil umělecké sídlo The Factory, kde se scházely všechny důležité celebrity od spisovatelů, malířů, modelek... po hudebníky z Velvet Underground. Jeho práce vždy byly velmi kontroverzní a populární. Andyho buď milujete, nebo ho považujete za blázna. Nic mezi tím. Výstava Motion Pictures přináší osm filmů a několik kamerových zkoušek, které jsou promítány na velkoformátová plátna v zatemněném Rudolfinu. Nejste ničím omezeni a můžete sledovat více filmů najednou, přistupovat blíže a nebo zase popocházet dál. Tyhle obrazy se hýbou. Warhol byl vždy fascinován, jak snadno může se svou kamerou zachytit čas. Sítotisk, plátno, fotografie mu přestaly stačit, nepohybovaly se. Začal tedy s jednokotoučovými černobílými filmy a pomalu přešel k barevným a zvukovým. Vždy to byly snímky experimentální, neměly zápletky a byly zobrazeny v reálném čase. Herecké obsazení zvládli lidé kolem Factory - undergroundoví herci, prostituti, feťáci, modelky a slavné osobnosti. Nijak sestříhané filmy se poté promítaly na prostěradle zavěšeném mezi dvěma sloupy přímo ve Factory. Nejznámějším filmem z celé výstavy je pravděpodobně snímek Sleep o více než pětihodinovém spánku muže. Žádná zápletka, žádná větší akce. Jen sledujeme, jak chlapík pravidelně oddechuje, občas se trochu pohne a pak zase pravidelně spí. A pak pravděpodobně začneme dřímat i my.Blow Job je pětatřicetiminutový černobílý film, který zobrazuje tvář muže stojícího před cihlovou zdí. Na začátku se v levém dolním rohu mihne rameno, takže tušíme, že před ním jiný muž pokleká, dále už sledujeme jen netečnou mužovu tvář. Ve filmu není ani krapet vášně, ani kousek lidského citu, tušíme jen rytmické opakování. Skutečný děj se odehrává mimo plátno, metr pod záběrem kamery.

Nejstatičtějším filmem je zcela jistě Empire. V osmihodinovém pohledu na noční budovu můžeme v jednom okamžiku dokonce spatřit siluetu samotného Warhola! Nejzajímavějším Warholovým počinem jsou však Kamerové zkoušky (Screen tests), kterých natočil víc než 500. Sloužily jako test, jestli se dotyčná osoba bude hodit pro roli ve filmu. Jediným úkolem bylo sednout si na židli a čtyři minuty tak zůstat. Každý se před kamerou chová jinak, někdo je nervózní, jiný kouká dost posmutněle. Slečna se snaží nemrkat a teče jí slza, zpěvák Lou Reed upijí z lahve Coca Coly. Modelka si čistí zuby a Salvavod Dalí je na plátně otočen vzhůru nohama.  Pro někoho bude možná výstava nudná, ale nemůžete popřít, že je zajímavá, originální a nabízí pohled zase na něco trochu jiného.  Úryvek z knihy Ultra Violet: Má léta s Andy Warholem: Většinou jsem přítomna při filmování a po prvním promítání zaujmu místo u vchodu z kina, abych posbírala názory a komentáře diváků. Ty pokrývají celou škálu výroků od "grandiózní epika undergroundu" k "vrchol rozkladu". Názory oscilují mezi dvěma extrémy jako "připitomělý, nechutný lesbismus", "quel ennui", "vkusné", "nechutný výsměch", "jenom blázen by tam seděl až do konce", "degradující", "naprosto skvělé" a "Warhola by za to měli zavřít do blázince".