Jak jsem si šla zaplavat
Celou akci jsem si malovala v růžových barvách: ladně přijdu k bazénu, jedním pohybem ze sebe strhnu ručník a za mohutného potlesku ladnou šipkou zapluji pod vodní hladinu. Vynořím se, odhrnu si vlasy a smyslně se usměji na tiše závidějící dámy a nedýchající pány. Realita ovšem byla zcela jiná.
Problémy začaly už při vstupu, kdy jsem omylem vstoupila do pánských šaten. Celá rudá jsem si zakryla oči a snažila se rychle zmizet, narážejíc přitom do pupků ostatních. "Slečno, zůstaňte tu s náma!" volali na mě, zatímco jsem se snažila poslepu najít východ. V dámských šatnách jsem se začala stydlivě svlékat, nenápadně se ohlížejíc, jestli mě někdo nepozoruje. "Á slečinka je ňáká stydlivka," ukázala na mě dlouhým rudým nehtem paní s mohutnými ňadry, které se ani nesnažila zakrýt. "Tady vás nikdo nevykouká, sme tady jenom my ženský," pobídla mě a nepřestávala mě sledovat. Chtě nechtě jsem si musela sundat kalhoty. Pořád jsem na sobě cítila její pohled, poškrábala jsem se na hlavě a chvilku mlčky přešlapovala. "Tak ji nechme bejt," zachránil mě spásný hlas jedné z dalších nudistek, která naštěstí zatáhla tu druhou do hovoru o slevách na hroznové víno v Lidlu.
Neváhala jsem využít situace a bleskurychle se zabalila do ručníku, prolítla sprchami a v plavkách, obalená ručníkem se po mokrých dlaždičkách doklouzala k bazénu. V tu ránu jsem se chtěla otočit zpátky, poněvadž v bazénu ani jinde v dohlednu nebyli svalnatí plavčíci v červených trenýrkách, jakožto ani žádní jiní chlapci mladší čtyřiceti let. Ocitla jsem se v podivném panoptiku plném důchodců v jedné polovině bazénu a závodních plavců v polovině druhé. Nevěděla jsem přesně, do které skupinky patřím, ale do rozbouřených vln mezi pravidelně nadechující a pod vodu se nořící superplavce se mi nechtělo.
Ťapkala jsem tedy na druhou stranu a ukázněně vlezla do vody po schůdkách, abych náhodou nezmočila účesy plavkyním s vysoko vyčesaným drdolem se stylem „Já jsem paní Radová a přišla jsem si do bazénku popovídat“. Začala jsem plavat trochu dál od kraje a v tu ránu mi proběhl hlavou celý můj příběh s povinným školním plaváním, diplomem Uplavat osm metrů je pro hračka, ve vodě jsem jako kačka. Kam jsem se to proboha vydala, říkala jsem si, když jsem se snažila udržet nad hladinou.
Nejistými tempy jsem se přemístila do půlky bazénu, kde jsem zpanikařila a vypila asi litr chlorované vody. Rozchrchala jsem se a rychle se plácala ke břehu zachránit svůj život. Bohužel jsem si instinktivně vybrala bližší, ale špatnou cestu (napříč přes všechny dráhy) a porušila tak všechny zákony plaveckého bazénu. Šťouchnutí něčího loktu do mého žebra jsem brala jako podání pomocné ruky, neb mě vyhouplo trošku nad hladinu, ale srážka s podivným tvorem v neoprenu mě trochu zbrzdila. Opět jsem se na pár vteřin ponořila pod vodní hladinu a obdržela kopnutí někam za ucho.
Prskajíc na všechny strany, jsem se konečně vynořila u kraje a mohla si dát pět minut přestávku. Mnula jsem si oči a snažila se chytit druhý dech. Vzbudila jsem všeobecné pohoršení a stala se terčem nadávek. Větu „Co sem leze, když to neumí!“ jsem vztahovačně spojila se sebou. Rozhodla jsem se dát si druhou šanci a začala znovu plavat. Tentokrát nebudu myslet na nic jiného, slíbila jsem si. Způsobně jsem plavala od jednoho konce ke druhému, jedno tempo jako druhé. Do bazénu se však začaly hromadit další lidé a uhájit si svou lajnu bylo čím dál tím těžší. Co chvíli jsem byl posunuta o půl metru a nakonec skončila na druhé straně opět mezi důchodkyněmi, které diskutovaly o nespravedlnosti světa. „My jsme si zaplatily a jak to že se tu pak nevejdem?“ diskutovaly dvě postarší ženy s účesem alá květák. Povzbudivě jsem se na ně zazubila a rychle jsem musela udělat dvě rychlejší tempa, abych se nepotopila. Ne, na tohle opravdu nemám, rozhodla jsem se a vystoupila na schůdky. Celá jsem se třásla, byla mi zima a měla jsem pocit, že omdlím. „Dobrej mejkap, kočko,“ zhodnotil mě se smíchem nějaký solárkový borec, čímž si od kamarádů vysloužil poplácání po ramenou.
„Díky,“ zamumlala jsem a capkala zpátky do sprch. Jenom nezakopnout, proboha! U zrcadla jsem zjistila, že moje řasenka opravdu nepatřila k voděodolným a já s modrými rty připomínala umrlce. Už nikdy víc, zařekla jsem se a permanentku, kterou jsem si v dobré náladě koupila u poklady, jsem rozdupala před vchodem.
Lenka Veverková
Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)
... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.
Lenka Veverková
Taková ta dobře udělaná činohra
Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?
Lenka Veverková
Takže vy budete kritička!
"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?
Lenka Veverková
A žili šťastně až do smrti...
... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?
Lenka Veverková
Jak jsem si vysnila terasu
Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Havaroval vrtulník s prezidentem Íránu Raísím, vracel se z Ázerbájdžánu
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího, hovoří o...
Řidič na Lounsku narazil do stromu, ve zničeném vozidle zemřel
Náraz do stromu nepřežil v neděli ráno u Staňkovic na Lounsku řidič osobního auta. V autě cestoval...
Policisté při hokeji zakročili proti muži se zbraní, vypadala jako kalašnikov
Dlouhou střelnou zbraň nesl v ruce osmnáctiletý mladík, proti němuž v sobotu po poledni zakročili...
Doby, kdy se Česko Sudetoněmeckých sjezdů bálo, skončily, řekl velvyslanec
Český velvyslanec v Německu Tomáš Kafka řekl v neděli na sudetoněmeckém sjezdu v Augšpurku, že...
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík