Když nemůžu usnout

vstanu z postele a vyndám baterku z tikajících hodin. Když nemůžu usnout, vstanu, v koupelně si natočím vodu do sklenice a vypiju ji. Když nemůžu usnout, zatáhnu závěsy na okně. Když nemůžu usnout, vypnu notebook, protože mě ruší tři žlutozelená miniaturní světýlka úsporného režimu. Vypnu i televizi, na které malý červený puntík svítí jako reflektor. 

LV

Když nemůžu usnout, několikrát se převalím, z pravého boku na levý, z levého na pravý, z pravého na záda, na zádech ale nikdy nesunu, převalím se na břicho, na břichu taky nikdy neusnu, co mě to proboha napadlo - spát na břichu?, převalím se znovu na bok. Srovnám si polštáře. Vyhodím všechny polštáře. Vezmu si jeden polštár. Není mi moc vedro? Možná za to může ta deka. Když nemůžu usnout, odkryji se, přikryji se více, přikryji se na půl, přikryji se až přes obličej, ale nemůžu dýchat, odkryji se a přehodím si nohy přes peřinu. Když nemůžu usnout, vstanu a obleču si teplé ponožky. Sundám si jednu ponožku, ale nesouměrnost mě příliš drásá, sundám si tedy i druhou.

Když nemůžu usnout, vstanu a namažu si obličej krémem. Namažu si i ruce, když už tak už. Když nemůžu usnout, rozsvítím telefon, světlo mě oslepí a poté si s přimhouřenýma očima prohlížím fotky na instagramu. Když nemůžu usnout, podívám se na facebook. Podívám se i na email, podívám se i na blog, podívám se na... Kolik je proboha hodin? Když nemůžu usnout, počítám, kolik hodin mohu ještě spát, než mi zazvoní budík. Už jenom tolik? Kdybych teď usnula, mohla bych spát ještě... Ale já nemůžu usnout!

Když nemůžu usnout, přemýšlím, že bych si dala mléko s medem, prý to pomáhá, ale já mléko nepiju, protože si myslím, že zahleňuje. Uspává i mandlové mléko? Uspává i ovesné mléko? Uspává i rýžové mléko? Kokosové? Když nemůžu usnout, přemýšlím o tom. Makové by mohlo zabrat...

Když nemůžu usnout, uvažuju, co si dám ráno k snídani. Na co asi budu mít chuť? Dám si tohle či tamto? Dostanu hlad. Když nemůžu usnout a kručí mi v břiše, mám pocit, že neusnu, dokud se nenajím. Když nemůžu usnout, vstanu a podívám se do lednice. Zase ji zavřu a jdu zpátky do pokoje. Na noc se jíst nemá. Když nemůžu usnout, sbíhají se mi sliny.

Mám v hlavě tolik, tolik, tolik věcí, a proto nemůžu usnout. Snažím se je vytěsnit. Nemyslet na ně. Nemyslet na hádku s kamarádem, učitele, co mě ponížil při hodině, svou mámu, špatný vztah s otcem nebo vztah s přítelem, do kterého se mi promítá můj vztah s otcem. Když nemůžu usnout, snažím se myslet pozitivně. Představuju si poníky, koťátka, štěňátka, duhu a rozkvetlé třešně. Když nemůžu usnout, představuju si, že bydlím v hezkém bytě a peču koláč, všude visí obrázky a můj muž za chvíli přijde z práce. Když nemůžu usnout, fňukám, že takový život, jaký si představuju nemám a nikdy mít nebudu.

Když nemůžu usnout, vstanu a jdu na záchod. Podívám se taky do zrcadla a učešu si vlasy. Když nemůžu usnout, vypláznu na sebe do zrcadla jazyk a jdu si zase lehnout. V posteli koukám do stropu. Je taková tma, že strop ani nevidím, ale tuším, kde je. Když nemůžu usnout, přemýšlím, co musím zítra udělat. Zakážu si přemýšlet nad takovými věcmi. Měla bych myslet na něco hezkého. Duha. Poníci. Koláč. Už skoro brečím.

Když nemůžu usnout, nadávám si, že netrávím čas smysluplně. Za tuhle dobu bych mohla stihnout tolik věcí. Místo toho se tady převaluju a ráno nebudu moct vstát. Vstanu pozdě a budu si vyčítat, že jsem zabila ráno. Když nemůžu usnout, nevstanu a nezačnu psát článek na blog. To udělám až ráno. Až se vyspím.