Dál to nepojede
"Dobrý den, prosím jednou do Vodňan," zaševelila jsem s úsměvem do ucha řidiči při vstupu do autobusu. Ani moje milá tvář, ani rudé rty, natož nadšený výraz jej nedonutily zvednout hlavu. "Stodvacetvosum," utrousil. Nejlepší obranou proti trudomyslnosti je pravý opak, takže jsem se nenechala vyvést z míry, miloučce odpověděla: "Děkuji vám nastotisíckrát!" a cupitala si sednout co nejdál.
Cesta se nesla v příjemném duchu: četba knihy, poslech hudby, psaní si poznámek do diáře, koukání z okna na ubíhající zasněženou krajinu... Prostě pohádka. Bylo mi sice trochu divné, že jedeme pomalu, tedy spíš velmi pomalu, možná až krokem, ale příčítala jsem to terénu. "Ta silnice asi musí být kluzká," myslela jsem si naivně až hloupě a přemýšlela, co si dám k obědu v rybí restauraci, v níž mám být v jednu hodinu.
Za chvíli jsme z ničeho nic zastavili a přívětivý řidič řekl památnou větu: "Dál to nepojede," (..)-vraťte se k prvnímu odstavci, pokud jste ho nečetli - ... abych napsala tento článek. Cestující začali pomalu podléhat davové panice. "Maruško? Slyšíš mě? No slyšíš mě?" "Haló, ahoj, prosimtě..." "Martine, mohl bys pro mě dojet? My nejedeme!" "No, já ti volám, že stojíme a nejedeme," "Ten autobus zastavil a řidič vystoupil," "No nevim, kdy přijedu," "Přijedu co nejdřív," "Já ti zavolám, ža budu něco vědět, jo?" "Hele, já se ti ještě vozvu." "Počkej, ještě nic nevim, zavolám ti." "Zatim ahoj, vozvu se co nejdřív!"
Za chvíli se řidič vrátil a snažil se autobus nastartovat. Pokus hodnotím jako úspěšný, neb jsme se asi po deseti minutách opravdu rozjeli. Jeli jsme ale jen pět minut a pak autobus zakašlal a my se zastavili u bran hřbitova. "Jak příznačné!" zvolal jeden pán a já se zahihňala, jinak bylo v autobuse hrobové ticho. Mlčel i řidič, který byl zasypáván dotazy. "A co bude teď?" "A kdy pojedeme?" "A pošlou pro nás náhradní autobus?" "A za jak dlouho pojedeme?" "Kdy už pojedeme?" "Co se stalo?" "Jak velký budeme mít zpoždění?" "V kolik budu v Písku?" "A co se stalo?" "A za jak dlouho pojedeme?" "Tak pošlou ten autobus nebo ne?" Řidič dlouho, dlouho mlčel. Uplynulo několik let než zvednul telefon a něco šeptal, pak prohlásil: "Přijede náhradní autobus. Za čtvrt hodiny."
Všichni jsme mlčky zajásali a cestující znovu začali vytahovat mobilní telefony. "Hele, tak pro mě jezdit nemusíš," "Slyšíš mě?" "Jede pro nás náhradní autobus." Zvesela jsme naskákali dovnitř a poté si všimli, že řidičové jsou stále venku a pobíhají kolem rozbitého autobusu. "Proč nejedeme?" ptala se paní za mnou v intervalu co třicet vteřin stále dokola. Usmála jsem se na ní, neb obranou proti trudomyslnosti je, jak už víte, pravý opak.
Ne, že bych já na tom byla o moc líp. Zvlášť když mi kamarádka napsala: "Z denního menu jim zbyly jen špagety carbonara," Prostě rybí restaurace. No tak dobrou chuť.
Lenka Veverková
Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)
... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.
Lenka Veverková
Taková ta dobře udělaná činohra
Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?
Lenka Veverková
Takže vy budete kritička!
"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?
Lenka Veverková
A žili šťastně až do smrti...
... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?
Lenka Veverková
Jak jsem si vysnila terasu
Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Sotva Izrael začal evakuovat Rafáh, Hamás souhlasil s návrhem na příměří
Aktualizujeme Radikální palestinské hnutí Hamás přistoupilo na návrh dohody o příměří s Izraelem, informují...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Voda zaplavila ulice i železnici
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padají i kroupy. Hasiči hlásí desítky...
Odboráře popudila ODS. Odešli z jednání s vládou a plánují velký protest
Vztahy mezi vládou a odbory jsou na bodu mrazu. Zástupci odborové centrály ČMKOS v pondělí...
Putin je vrah, vítal protest motorkáře u hrobů sovětských vojáků v Praze
Motorkáři z Night Wolves MC Europe, odnože ruského motorkářského klubu Noční vlci, přijeli v...
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík