Moje nejoblíbenější hudební alba I.

Ryze osobní vzdychání nad úžasnými hudebními počiny... Od Pink Floydů k Nirvaně, od Yanna Tiersena ke Strokes... a ještě dál. Alba, co bych nevyměnila ani za pytlík cornflakes. Alba, co můžu poslouchat od rána do večera. Alba, jež si sebou vozím na cesty. Alba, jež poslouchámve škole. Alba, která mi hrají teď a budou i zítra. Od tý doby, co jsem přečetla pár knížek Nicka Hornbyho si potrpím na žebříčky. Nuže - tu je.

Pink Floyd: The Wall, Animals, Wish you were here.

Pink Floydi sou moje láska. Mám všechny jejich alba a nemůžu se jich nasytit. Oblíbenost alb se u mě střídá podle nálady, ale většinou jsou v TOP 3 právě The Wall, Animals a Wish you were here. The Wall zná asi každý už kvůli skvělému pinkfloyďáckému filmu, který vás naprosto dostane. The Wall má úžasně silné texty, skvělé kytary a je prostě dokonalé. Na Animals mám nejradši Pigs, což jsou vlastě tři písničky z celkových pěti, které na albu jsou. Těžko se mi kritizují a objektivně hodnotí alba, která nadevše miluju a která umím nazpaměť. Wish you were here je od PF asi nejznámnější. Obsahuje stejnojmennou hitovku a pecky jako Shine on your Crazy Diamond nebo Have a Cigar. Zaposlouchejte se do tohohle psychedilckého/ progresivního rocku.

Ooooh babe Don't leave me now Don't say it's the end of the road Remember the flowers I sent I need you babe (Don't leave me now)

Big man, pig man, ha ha, charade you are. You well heeled big wheel, ha ha, charade you are. And when your hand is on your heart. You're nearly a good laugh. Almost a joker (Pigs)

So, so you think you can tell Heaven from Hell... Blue skies from pain Can you tell a green field from a cold steel rail? A smile from a veil? Do you think you can tell? (Wish you were here)

Clint Mansell: the Fountain soundtrack, Yann Tiersen: Goodbye Lenin soundtrack, Nina Simone: Little Girl Blue.

Anglickej hudebník Clint Mansell vás uklidní, dojme, rozpláče, potěší... Prostě útočí na vaše city jeho podmanivejma tónama. Děla hlavně hudební soundtracky... Filmy Pi, Fontána, Requiem za sen nebo třeba Pán prstenů... všechny tyto filmy mají skvělé soundracky. Netajím se, že Fontánu miluju hlavně kvůli tý dokonalý intrumentální složce, za kterou stojí právě Clint. (Together we will live forever)

Yann Tiersen dělá stejně skvělý soundtracky jako Clint, ale přidává do nich trošku francouzský jemnosti a trochu housliček. Dělal hudbu pro stylový film Amelie z Montmartru, složil skladby pro Goodbye Lenin a natočil spoustu sólových alb. Yann dokazuje, že i beze slov jde vyjádřit spousta citů. Uch. (Summer 78)

Americká pianistka, jazzová zpěvačka Nina Simone je úžasná. Má sice hlas jako chlap po třech krabičkách cigaret, ale zaujme vás svou lehkostí. To piano je tak skvělé. Ninu Simone spousta lidí nezná a dozvěděli se o ní až skrze film Alice Nellis Tajnosti. Vydala spoustu, spoustu alb a všechny vás dostanou do kolen, i když jazz není vaše parketa. Liz taylor is not his style, and even lana turners smile is somethin he cant see, My baby dont care who knows, my baby just cares for me (My baby just cares for me)

John Frusciante: To Record Only Water for Ten Days, Curtains, Coldplay: A rush of blood to the head.

Džona musí milovat každej z Vás. Jinak nebudem kamarádi. Džon byl feťák, vypadaly mu všechny zuby, byl docela dlouho na dně, prožil si peklo, vídá démony a tak. Ale na druhou stranu umí nepřekonatelně s kytarou, má božskej hlas, úžasný hudební cítění, dokonalýá texty. Hodně lidí ho zá jenom z Redhotů, ale on vydal spoustu sólovejch alb, spolupracoval s Joshem Klinghofferem (kolika z vás toto jméno něco řekne?) a vydal pár alb se skupinou Ataxia. Fruščianteho písničky jsou plný emocí ať už jsou to vyřvaný láskyplný songy nebo "jenom" instrumentálky. (Murderers - dokonalá instrumentálka) Now the feelings are right where you saw, Forever is right where we were, Never be clean, Lever pulled...Be where you are. (Lever Pulled)

Frontmana skupiny Coldplay Chrise Martina zná většina lidí jako toho od Gwyneth Paltrow. Má neskutečně úžasnej tklivej hlas, kterej perfejtně pasuje k těm anglickejm kytarám. Melancholický písničky připomínaj trochu U2 nebo Radiohead, ale žádná z těhle kapel nemá Chrise. Proslavili se singlem Yellow a další známé písně jsou například In my place, Clocks nebo The Scientist. Miluju procházet se v dešti a mít na uších sluchátka s Coldplay. He said I'm going to buy this place and burn it down, I'm going to put it six feet underground, He said I'm going to buy this place and watch it fall, Stand here beside me baby in the crumbling walls (A rush of blood to the head)

Nirvana: 1994 MTV Unplugged In New York, Bleach. Jaromír Nohavica: Divné století.

Na Unplugged je všechno, co si může člověk přát. Kurt předvádí to nejlepší. Vyždímá všechny svoje city a hodí je na papír a vy jenom zíráte, jak je božskej, úžasnej. Nirvanu zná úplně každej, neni ji třeba představovat. Milujou jí mladí i staří a všem je líto, že Kurt už tu neni. Sit and drink Pennyroyal Tea, Distill the life that's inside of me, Sit and drink Pennyroyal Tea, I'm anemic royalty. (Pennyroyal Tea)
Bleach je pro mě znamená Love buzz. Nic jinýho. Je to hodně syrový, uřvaný album, který se může pyšnit nálepkou první. Kritiky né moc oceňovaný, ale božský. Božský. Love Buzz je vlastně převzatá písnička od jedný holandský kapelky, která však není vůbec důležitá a nás nezajímá. Would you believe me when I tell you You're the queen of my heart, Please don't deceive me when I hurt you Just ""aint"" the way it seems... Can you feel my love buzz? (Love Buzz)



A máme tu milýho udavače z Těšína s pokřivenou minulostí. Jedni ho milují, druzí proklínají, já obdivuju jeho kytaruu, měkkej hlas a skvělý texty. Nohavica nazpíval spoustu hitovek, děti umí nazpaměť Tři čuníky, moje maminka miluje Až to se mnou sekne a já Ještě mi scházíš. Nohavica je citlivej, knírkatej pán a jeho výhodou je, že zpívá česky a všichni mu rozumí. Až obuju si rano černe papirove boty, až i moja stara pochopi že nejdu do roboty, až vyjde dluhy pruvod smutečnich hostu, na Slezsku Ostravu od Sikorova mostu... Až to se mnu sekne, to bude pěkne pěkne fajne a pěkne až to se mnu definitivně sekne. (Až to se mnou sekne)

Red hot chili peppers: Californation, The Strokes: Room on fire, Interpol: Our Love to admire.

Kdo by neznal Redhoty. Trochu rock, trochu funky, v poslední době se hodně zklidnili, Anthony už se dokonce naučil zpívat a moc nerapuje. John Frusciante přestal fetovat, Flea se zdokonalil k úplné dokonalosti a Chad bubnuje jako o život. Jestli nejsou legendou už teď, budou jí stoprocentě za chvíli. Tito čtyři klucí vydali už spoustu alb více či méně úžasných a já si nejvíc zamilovala Californation. Push me up against the wall, Young Kentucky girl in a push-up bra, Fallin' all over myself to lick your heart and taste your health 'cause with the birds I'll share ...this lonely view... (Scar Tissue)

Strokes jsou první průkopníci indie kytarovek a jejich první CD Is this It mají už všichni jejich fanoušci pořádně ulepené. Room on the Fire musí bejt biblí pro všechny strokesposedlílidi. Strokes vás nabijou skvělou energií, jsou hrozně chytlavý, maj skvělej rytmus a vy budete zpívat s nima! Never needed anybody, I never needed anybody, I never needed anybody, I never needed nobody. Don't worry about it, honey. I never needed anybody, I never needed anybody, it won't change now. (Between Love and Hate)

Celé noci přemýšlím jestli jsou lepší Interpol nebo Strokes. Asi Strokes. Nebo Interpol? Každopádně Interpol jsou také mile rockoví, chytlaví, ale o dva roky mladší. Vydali tři alba a sklízí slávu po celym světě a nejenom v domácim Ňjů Jorku. Při poslechu vám zabuší srdíčko a vy se zamilujete až po uši. Já vybírám trošku smutnější písničku (fňuk), ale oni maj i veselý hitovky, takže žádný strachy. Can it be true? Nobody warned you,Nobody told you, to make up your mind.Nobody told you, that I could just waltz through and shake up your style.(Wrecking Ball)

Kasabian: Kasabian, The Smiths: Louder than bombs, Joy Division: Unknown Pleasures.

Kasabian je alternativní indie kapelka z Velký Británie, která se chlubí dokonalejma kytarovejma tónama, který Vás pohladí po hlavě líp než vaše babička. Jsou často srovnávaný s Primal Scream a Oasis, ale oni jsou jiní. Lepší. Jsou tak nabušení a přinášejí něco nového. U spoustě kapel říkáte: Áá, tohle mi připomíná toho a tamtoho. Kasabian zní jako Kasabian. Milujte je! I tell you I want you, I'll tell you I need you, I... the blood aint on my face, Just wanted you near me... (Club Foot)

The Smiths vznikli v roce 1982 pod vedením skvělého okouzlujícího a charismatického Morrisseyho, kterej má skvělej hlas a je vegetarián, což se trošku tluče s jeho hláškou: "„Comeback The Smiths? To bych radši snědl svoje varlata." The Smiths jsou legendární a vy je musíte poznat! Maj takovej milej pohupující rytmus, občas sklouznou na romantickou notu, kdy vám tečou slzy proudem a vy si je utíráte do rukávu, ale taky umí být skvěle rozvášnění a vy si říkáte: Kurňa, ti jsou skvělí. Fame, Fame, fatal Fame, It can play hideous tricks on the brain, But still I'd rather be Famous, Than righteous or holy, any day, Any day, any day...(Frankly, Mr. Shankly)

Post punkové Joy Divison poznali mnozí až po spuštění filmu Control do kin. Oni jsou tak temní, styloví, depresivní... ale hlavně ta jejich basa! Ian Curtis měl pořád depky ze svýho života, ze svý epilepsie a svý slávy. Miloval Iggyho Popa a Davida Bowieho a zabil se, když mu bylo čtyřiadvacet. Možná i díky tomu jsou Joy Division tak slavní. No language, just sound, thats all we need know, to synchronise, Love to the beat of the show. And we could dance. Dance, dance, dance, dance, dance, to the radio. (Transmission)