Jak se měnil můj přístup ke svačinám
a tebe taky snim!
Ve školce jsem byla nahnána k miniaturnímu stolečku, od kterého jsem nesměla vstát, dokud vše nesním. Na tyto pravidla jsem po pár plačtivých scénách přistoupila. Celerové pomazánky, třesoucí se rozblemcané pudinky, ztvrdlé veky a přeslazené čaje. Soukala jsem do sebe vše.
Na základní škole mě překvapila možnost volby. Svačinu jíst můžeš, ale také nemusíš. Jaký rebelský pocit nesníst svačinu! Zpočátku jsem si nic takového samozřejmě netroufala. Poctivě jsem jedla rohlíky mazané taveným sýrem s kousíčky rozmočených ubrousků, chleby se šunkou a máslem se střípky alobalu a řízky z nedělního oběda s kyselou okurkou. Ovšem dětský posměch neminul ani mě. Když zlé, neempatické děti omrzelo mé přijímení i křestní jméno, rozhodly se zaútočit na mou další slabinu - svačiny!
Mívala často chléb s máslem a vajíčkem na tvrdo, které při odkusování padalo všude kolem mě. Milovala jsem tento pokrm, ale výsměch jsem nesnesla. Než celou přestávku poslouchat posměšky a nechat si na zátylek ždímat smradlavou houbu, raději jsem jedla v ústraní nebo nejedla vůbec. Maminka tehdy nebyla co se týče svačin vůbec pokroková. Módní jogurty Monte si ovšem má rodina mohla dovolit jen málokdy. Pečivo se sýrem či paštikou? Oldschool, za nějž body nezískaš. Banán či jablko? Víc se ztrapnit nemůžeš. Děti byly nemilostrdné. Navíc v té době otevřeli na naší škole bufet!
Koblihy s marmeládou, osolené rohlíky, sladkosti, jedlý papír, žvýkačky vypadající jako cigarety, langoše a brambůrky. Pokud jste místo svačiny dostávali peníze, sklízeli jste obdiv a závistivé pohledy. Největší frajeři chodili do bufáče i o "malý", což první stupeň nesměl. O "velký" však byla fronta až na chodbu a paní Bufáčová, jak jsme ji trefně nazývali, byla ve stresu. Odnášet si Coca Colu a dvě jahodové koblihy bylo nejsladším vítězstvím. Já peníze dostávala buď žádné nebo takové, že nestály za řeč. Zůstávala jsem tedy o hladu a svačiny pro jistotu z tašky ani nevyndavala.
Má maminka - volnomyšlenkářka - neměla bytostnou potřebu prohledávat mi školní tašku každý den, a tak na shnilé svačiny přicházela až díky dobře vyvinutému čichu. S odporem poté brala do rukou rozmačkané hnědé banány, plesnivé housky a otlučená jablka. Což odpor... Mnohem horší bylo, že v jejích očích se často mihl záblesk lístosti a zklamání říkající: "S těmi svačinami jsem se pro tebe dělala s láskou. Od úst jsem si odtrhávala libové kousky šunky a ty je poté necháš zetlít?" Ale nikdy nic neřekla nahlas a já si časem vymohla, že svačiny dostávat nebudu.
Puberta pryč a já si s sebou do školy tahám baťoh plný jídla. Spolužáci se diví: "Proč si bereš do školy i večeři?" "To je jen svačina," odpovídám a vybaluji jogurt, jablko, banán, sušenku a pecen chleba. Jsem konečně ve věku, kdy mi posměch nevadí. Alespoň nemám hlad.
Lenka Veverková
Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)
... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.
Lenka Veverková
Taková ta dobře udělaná činohra
Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?
Lenka Veverková
Takže vy budete kritička!
"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?
Lenka Veverková
A žili šťastně až do smrti...
... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?
Lenka Veverková
Jak jsem si vysnila terasu
Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Finský vládní poslanec se opil a vystřelil. Ponese následky, vzkázala šéfka strany
Finský poslanec z krajně pravicové Strany Finů, která je součástí nynější vlády, se v pátek zapletl...
Pro mírové rozhovory s Ukrajinou nejsou důvody, řekl Kreml. Jednat odmítá i Kyjev
V současné době neexistují důvody pro mírové rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou, protože Kyjev...
KOMENTÁŘ: Jako figurky na šachovnici StB. Akce Skaut byla obří past na odboj
Premium Odboj, nebo provokace? Před pětasedmdesáti lety, v dubnu roku 1949, vrcholila u nás akce Skaut,...
Sociální nůžky se rozevírají. Češi chudnou, ač pracují, říká antropoložka
Minimální důstojná mzda pro rok 2023 činila 45 573 korun hrubého, vypočítala Platforma pro...
Nájem bytu 3+kk s balkonem, ul. Mitušova 63, Ostrava-Hrabůvka
Mitušova, Ostrava - Hrabůvka
14 000 Kč/měsíc
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík