Morální selhání do politiky nepatří

Zaručeně pravdivá informace: Paroubek má milenku! Topolánek přistižen! Exkluzivní rozhovor se zhrzenou manželkou! Tajný vztah odhalen! Načapali jsme je!

J. Paroubek se slečnou Kováčovourevue.idnes.cz

Titulní stránky novin jsou téměř denně zahlcovány těmito zbytečnými informacemi. Palcové titulky červené barvy na sebe upozorňují. Neskutečně nafouklé aféry, tajné fotky, rozhovory s příbuznými a kamarády. Domněnky, pomluvy, drby. Čtenáře novin nejspíš nezajímá práce politiků, ale „kdo s kým, kde a kdy“. Ovlivňují čtenáři noviny, nebo je to naopak?

Proč veřejnost tolik lační po horkých zprávách z osobního života politiků? Z pouhé zvědavosti? Z nudy? Potřebuje někdo zpestřovat svůj stereotypní život denní dávkou „šokujících informací? Nebo je snad důležité nahlížet politikům do života a sledovat je pod drobnohledem? Šťourat se v jejich minulosti, proklepávat partnerské vztahy a kritizovat jejich partnerky? Není snad pod úroveň novin, které si říkají „seriózní“, psát o soukromém životě politiků? Neměly by se tyto informace objevovat pouze v bulváru?

Popravdě řečeno, je mi jedno, jestli má pan premiér milenky dvě nebo tři, zajímá mě hlavně výsledek jeho práce. Jestli k tomu, aby odváděl perfektní výsledky, potřebuje tři mladé blondýnky, ať si je obstará. Nezajímá mě soukromý život mého učitele, mého starosty ani mého prezidenta. Nikdo z nás nemá právo soudit rodinný život cizího člověka a rozmazávat ho na titulních stránkách.

Je mi jasné, že chování v osobním životě více či méně vypovídá o charakteru politika. Když nesplní sliby, které dal své manželce, splní sliby, které dal svým voličům před volbami? Je na takového člověka spolehnutí? Má morální selhání důsledky i v pracovních záležitostech? Myslíte si snad, že záletník nemůže být dobrý politik? A naopak: Politik, který se chová slušně k manželce, může být sice vzorem ctnosti, ale ve své práci naprostým lemplem. Selhání v manželství, hádky s dětmi, rodinné trable – nic z toho by se nemělo zatahovat do hodnocení politikovy kariéry.

Na českých politicích mi vadí vulgarity, lhaní, podlézání, urážky, nevhodné chování na veřejnosti, slibování, zatajování důležitých věcí... Byli bychom tady dlouho, než bychom vyjmenovali všechno. Nemanželský poměr mě naprosto nezajímá, nepřikládám tomu žádnou váhu. Možná už ze zvyku?

Nezapomeňte na rčení: Neštěstí ve hře, štěstí v lásce. Naši politici se jím očividně řídí a jak je jim hej.