Kniha, co je a není o Beatles

Bjørnstjerne Bjørnson, Henrik Ibsen a Jostein Gaarder. Tyhle tři jména vás většinou napadnou, když se řekne „norská literatura“. Teď si k nim přidejte ještě Larse Saabyeho Christensena.

Tento spisovatel, jenž se narodil roku 1953 v Oslu, u nás debutoval svým rozsáhlým čtyřgeneračním románem Poloviční bratr, za který získal cenu Severské rady za literaturu. Lars je často je přirovnáván k Johnu Irvingovi, protože dokáže mistrně splétat osudy postav, jenž nemají zrovna šťastný život, a vyniká pozoruhodným vypravěčským talentem. Knihu Beatles napsal už v roce 1984, v České republice byla vydána až v roce 2009.
Název je možná trochu zavádějící a leckoho napadne, že jde o další biografii čtyř hudebníků z Liverpoolu. Ba ne. Knížka je o přátelství čtyř obyčejných kluků z Norska - Olovi, Gunnarovi, Kimovi a Sebastienovi – kteří mezi léty 65 – 72 postupně dospívají a mění se v muže. Spolužáci nejprve zažívají idylku: po škole chodí na ryby nebo doma poslouchají desky Beatles. Hrají fotbal, poznávají první lásky, okusují alkohol a cigarety. Jedinými problémy jsou jejich rodiče a učitelé. 
Situace se ztíží - hledání vlastní identity, drogy, halucinace, politická situace, nečekané otcovství, pochybné sekty a žádné peníze. Poslouchání elpíček je jediné, co jim zůstalo společné. Hodiny a hodiny leží všichni čtyři kolem gramofonu a dopodrobna rozebírají každou skladbu. Texty znají nazpaměť, Ringo, Paul, John a George jsou jejich idolové. Otázkou je, jestli to stačí na udržení přátelství, když i sen o společné rockové kapele se rozplynul kvůli jejich neschopnosti konečně už dozrát. 
Neustálé narážky na hudbu vás donutí zaposlouchat se do Beatles, Doors a Jimiho Hendrixe, abyste byli v obraze a věděli o čem se mluví. I Feel Fine - EP Beatles z roku 1965 - knihu zahajuje, Love Me Do ji uzavírá v roce 1972. Sedm let plných války ve Vietnamu, pařížských demonstrací, napadení Československa, zrodu hippes a prvních feministek. Skoro šest set stránek o bezmezném přátelství, dlouhých vlasech a touze revoltovat.
----- Úryvek ---
Ola byl v extázi. Ringo je nejlepší zpěvák na světě. Ringo je jediný. Skoro vlezl Gunnarovi do gramofonu a zátylek se mu leskl potem. „Až půjdu na vojnu, dám se k mariňákům,“ povykoval.
Nasadili jsme desku znovu. Yellow Submarine jsme hráli na plné pecky, otevřeli okno a celé město se proměnilo ve žlutou ponorku. nebe tvořilo hladinu a my posádku.
„Musíme pohnout, nebo přijdeme pozdě,“ otravoval Gunnar. Pořád ještě měl na čele dvě jizvičky po štípancích. Než jsme vyběhli ven, stihli jsme přehrát i druhou stranu. A nálada na ní byla jiná. Ulice se změnila v hřbitov, slunce se na chvíli schovalo za mrak a vkrádal se k nám podzim. Eleanor Rigby. Tiše jsme seděli a poslouchali, říkali jsme si, jak je to divné, že se všechno v nás tak rychle může změnit, stejně rychle, jako jsme obrátili desku, a my se rozdělili ve dví: přední strana a zadní strana, radost a smutek.

napsáno pro Sem Tam