Trierův Antichrist vskutku není rodinným filmem na neděli

Filmy dánského režiséra Larse von Triera vždy byly a budou velmi emočně silné. Drásavý Antichrist není výjimkou.

Larse von Triera netřeba filmovým fanouškům představovat - ve zkratce: třiapadesátiletý režisér, scénárista a představitel hnutí Dogma 95, autor filmů Idioti, Tanec v temnotách (hlavní roli ztvárnila islandská zpěvačka Björk), Dogville a mysteriózního seriálu Království. Zastává názor, že film se musí stylově odlišovat, aby prorazil, avšak sám sebe nepovažuje za experimentátora, poněvadž si jasně stanovil hranice, ve kterých tvoří. Soustřeďuje se především na hlavní postavu filmu, její pocity a vnitřní pohnutky. Mezi záběry často nepřetřžitě natáčí herce svou digitální kamerou, bojí se létání, nerad cestuje a trpí depresemi.

Antichrist vypráví tragický příběh manželského páru - On je terapeut, Ona se zájímá o černou magii a středověk. Oni se velmi milují. Vášnivě, prudce a naléhavě. Vlivem nepozornosti a náhody přichází o potomka a nastává zlom. Ona ztrácí půdu pod nohama, vyčítá všechno sobě i svému manželovi, má chuť zabít se, neví, co si počít, pláče, řve, kope kolem sebe, bojí se. On ji chce zachránit. Je si jistý svými psychologickými zkušenostmi a věří, že terapie v odlehlém lese pomůže. Ale spíše naopak - ona dostává neovladatelné návaly vzteku, chuti po vzrušení i sebetrýzni, a horečnaté lásky. Jak se má zachovat On, když Ona nakonec ubližuje i jemu?

V Antikristovi můžete vidět jen dva herce - vrásčitého W. Dafoea (Paříži, miluji tě; Hra o smrti...) s drsnou tváří, která skrývá chápavý výraz, a anglicko-francouzskou Ch. Gainsbourg (Nauka o snech; 21 gramů...), jež naplno prožívá nejhorší peklo, nálady se jí mění během pár vteřin a ona si neví rady, co s nimi dělat. Oba dva ve filmu excelují, jsou přesvědčiví a opravdoví. Na čele mají naběhnuté žíly, v očích hrůzu a omámeně křičí. Lars z nich dokázal dostat to nejlepší, co mohl.

Celý film má velmi tajemnou atmosféru, která je umocněna tichem nebo naopak zvláštními zvuky, ze kterých byste se sami doma zbláznili. Záběry jsou velmi pomalé a obsahují minimum dialogů - všechno se odehrává v nitru samotných postav. Mysteriózní nádech je dodán mluvícimi zvířaty, tajemnou přírodou a tmavými barvami. Šokující scény, nahota, brutalita, násilí... to všechno přináší Trierův film, který nezkousne jen tak každý.