Jak jsem se poprvé zamilovala

První láska je důležitým mezníkem v životě každého. Nezáleží na tom jestli je vám deset nebo čtyřiapadesát, jestli máte nadváhu, nebo trpíte podvýživou - šimrání v břiše vám dá najevo, že jste potkali toho pravého.

Poprvé jsem se zamilovala v pěti letech. Přišla jsem do školky a ON tam stál - pohublý, ušatý blonďák s rošťáckým úsměvem na rtech. Narozdíl od ostatních, kteří byli každé ráno navlečeni do plandavých tepláků či umolousaných punčocháčů v kombinaci s vytahanou a zmačkanou mikinou, měl on na sobě moderní džíny s kapsami a značkové tričko s potiskem Ninja želv. Ach, jak ten byl krásný.
Bohužel si mě vůbec nevšímal a dál si hrál s nějakými přiblblými motorkami. I když mám slabost pro drsné typy, kteří nedají najevo své city a přehlížejí vás, nemohla jsem přenést přes srdce, že bych s ním nepromluvila ani slovo. Zkusila jsem tedy ženský trik číslo jedna - nenápadně jsem šla kolem, zakopla a svalila se vedle něj. Vyšlo by to perfektně nebýt těch motorek, do nichž jsem si sedla. Nedopatřením jsem jedné odlomila kolo. "Tahle už bude vždycky pomalejší," začala jsem opatrně rozhovor, zatímco můj hrdina začal natahovat a ukazovat na mě prstem. "Jéééžiš, já nechtěla," začala jsem rychle a pokoušela se dopravní prostředek spravit. "To pude, to pude!" ubezpečovala jsem ho. "Kdyžtak to pak slepíme izolepou, teď si pojď hrát támhle s těma kostkama," odvedla jsem jeho pozornost a přesunuli jsme se spolu do kouta. Všimla jsem si, že na mě nevraživě kouká celé dívčí osazenstvo školky. Proč by jim ale vadila rozbitá motorka?
Brzy jsem ale zjistila, že kvůli motorce to rozhodně nebylo. Každá holka MÉHO idola tajně milovala a celá zářila, když jí věnoval jen jedno slovíčko (např. "Uhni!"). Nevadilo jim, že nejsou jediné, které ho zbožňují. Nevadilo jim, že on na ně naprosto kašle. A mně to taky nevadilo. Zařadila sem se do stáda fanynek, jež zbožně uctívaly svého prince. On celou dobu samozřejmě věděl o rozpoutaném šílenství - byly mu podstrojovány poobědní zákusky, podávány nejlepší hračky a u obědů si ON vybíral, s kým bude sedět. Sebedůvěra z něj vyzařovala na deset kroků daleko a my ho milovaly. Vášnivě a prudce.
Chyběl mu přední zub, vlasy mu padaly do očí a měl trochu křivé nohy, ale však víte - na kráse vůbec nezáleží. Čím víc bude ošklivější, tím víc vedle něj vynikne vaše krása. Toužila jsem po něm a bylo mi nad slunce jasné, že musím vyzkoušet ženský trik číslo dvě - nevšímavost. Jednoho dne jsem se s ním přestala bavit a trpělivě čekala až ON příjde za mnou. Dny plynuly, já seděla u stolu kreslící už desátý obrázek princezny s drdolem a on si užíval pozornost ostatních. Všiml si vůbec, že já mezi nimi nejsem? Dvojka na něj nezabírá, pomyslela jsem si, a jala se vyzkoušet taktikus názvem "Jsem ideální, baví mě to, co tebe."
Smála jsem se jako blázen, když vyprávěl vtipy. Jedla jsem s ním čokolády, které mi nechutnaly. Hráli jsme si spolu s autíčky, následně jsme předstírali, jak jsme nabourali a celé jsme to zakončovali obligátní (ale nikdy ne nezajímavou) hrou na doktora. Až jednoho dne se mé sny konečně vyplnily a my si na záchodě dali mlaskavou a trochu ulepenou pusu. Byla jsem štěstím bez sebe a nevyrušila nás ani přítomnost dalšího chlapce, kterému jsme se pak smáli, že čůrá v sedě.
Šťastný konec se ale nekonal.
Asi po týdnu chození nastoupila do školky jeho sestřenice, se kterou od dětství vyrůstal. Ti dva byli jako dvojčata a nehnuli se od sebe ani na krok. Každý na ni začal okamžitě žárlit - vzala nám ho a tvrdila, že se milujou a brzo se vezmou. On s tím bez výhrad souhlasil. V čem spočívalo její kouzlo žádná z nás nezjistila, avšak všimly jsme si, že nosí spoustu oblečení a doplňků s dalmatinovým vzorem. Hned jsem si vybrečela dalmatinovou čelenku do mých umaštěných vlasů a tepláky s motivem 101 dalmatinu, ale nezabíralo to. Ostatní holky nezůstaly pozadu - dalmatinové mašle, trička, sukně, bundy, boty, rukavice, mikiny... Vypadaly jsme jak stádo psů, které se žene za svým psovodem. Ten však byl ale jako vyměněn. Pořád se jen zajímal, jak se ONA má, jestli se náhodou nenudí a jestli nemá hlad. Dával si s ní polibky na záchodě a pyšně se spolu vodili za ruce - jaká potupa!