Lenka Veverková
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík
Oblíbené stránky
Oblíbené články
Co právě poslouchám
Lenka Veverková
Jak jsem si vysnila terasu
Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky
Lenka Veverková
Jak jsem se bála o svůj život
oproti svým kamarádkám si připadám jako hrdinka. Často mi s očima na vrch hlavy vypráví, jak se bály jít v noci domů temnou ulicí či nechodí večer do určitých částí města. Každého kolemjdoucího muže považují za vraha nebo násilníka, projíždějící auto jako schránku na únos. Jejich přítelové na ně čekají na tramvajových zastávkách nebo rovnou před vstupními dveřmi jejich domovů. Jejich rodiče jim volají, jestli dorazily v pořádku domů.
Lenka Veverková
Jak jsme jely z Glasgow
Dlouhé cesty autobusem mi nikterak nevadí. V autobuse dělám mnoho činností, které bych doma nedělala, protože bych prostě, jak se tak říká, neměla čas. V autobuse si čtu. V autobuse koukám na filmy. V autobuse píšu.
Lenka Veverková
Jak jsem chtěla jít k psycholožce
Na každýho to jednou padne. Smuténka a pocit, že dneska je to fakt na hovno a spáchat sebevraždu je jediný rozumný řešení. Někdo to řeší heslem ráno moudřejší večera a jde se prostě vyspat, jiný si nalije o trochu víc rumu do čaje. Někdo zavolá kamarádce a popláče si na rameni, jiný prostě nemá čas takové blbosti řešit. V moderní době je ale časté, že prostě jdete k psychologovi.
Lenka Veverková
Jak jsem málem nejela na výlet
Vzhledem k tomu, že tento článek píšu již ve vlaku, můžeme si všichni zhluboka oddechnout a otřít pot z čela již u úvodních řádků. Pointa, nepointa, na svůj oblíbený film se koukáte stále dokola, i když už víte, jak dopadne. Nicméně, abych udržela jakési potenciální napětí, dosadila jsem do fejetonu detektivní zápletku a čtenáři se tak mohou po vzoru poručíka Colomba či majora Zemana ponořit do pátrání.
Lenka Veverková
Jak jsem spustila alarm
V poslední době se mi až příliš často stává, že chci schovat hlavu do písku, otočit se na podpatku a zmizet, nikdy se nevrátit a spálit po sobě mosty. Do bezvědomí se ztrapňuji až příliš často. Jsem pro každou legraci a nevadí mi být veselým kašpárkem pro pobavení vícečlenného kolektivu, ale čeho je moc, toho je občas příliš.
Lenka Veverková
Jak jsem dofotila
Láska k umění mnohdy navodí pocit, že i vy jste talentovaní. Nač jen pasivně přijímat, tleskat a s úžasem hledět? Je třeba také tvořit! Projevit se skrze hudbu, film, divadlo, fotografii, báseň, tanec, sochu, obraz, instalaci, román, tapiserii či patchwork...
Lenka Veverková
Jak jsem začala chodit do posilovny
Sama to nechápu. Neprohrála jsem žádnou sázku, ani mi nikdo nedržel u hlavy revolver. Sama od sebe, z vlastní vůle jsem se v letním semestru přihlásila na dva tělocviky, přičemž povinný nemáme ani jeden. Kondiční cvičení a posilovna. Plán byl jasný: ve středu získám potřebnou výdrž a ve čtvrtek svaly.
Lenka Veverková
Jak se měnil můj přístup ke svačinám
Ačkoli odborníci, babičky i maminky tvrdí, že jíst se má pětkrát denně, nikdy jsem tomu nepřikládala přílišnou váhu. V raném dětství jsem byla krmena, ať jsem chtěla či ne. Jídlo se do mého pohublého tělíčka vkládalo lžičkou se skřítkem. Na magickou formuli: "A ještě jednu za maminku," jsem milostivě otevřela ústa a požitkářsky polkla. Během času vymezeného na jídlo musela maminka připomenout mnoho různých osob kvůli nimž má cenu se najíst alespoň do polosyta. Jedla jsem za členy rodiny, za popeláře, pošťačku, pana prezidenta i hlasatelku z rádia.
Lenka Veverková
Jak jsem chtěla být učitelkou
Být jedináčkem a bydlet na vesnici, kde je věkový průměr kolem sedmdesáti let, by bylo pro každé dítě asi utrpení. Ne však pro mě. Dětství jsem strávila obklopená knihami a sešity. Ruce popsané od propisek, nadšený úsměv na tváři a touha vstřebat co nejvíce informací... Nechápala jsem, proč někteří rodiče dávají svým dětem trest ve formě "zaracha", já domácí vězení brala jako odměnu, kdy mě rodiče nevykazují ven na vzduch se slovy: "Jdi se aspoň na chvíli proběhnout!"
Lenka Veverková
Jak jsem ztratila peněženku
Poprvé jsem ztratila svou peněženku, když mi bylo osm let. Ten den se konal sportovní den naší základní školy a já v teplákách, tričku a s botami špinavými od antuky skotačila po trávě a fandila svému idolovi z šesté třídy. Běžel vytrvalostní běh a já dočista zapomněla na svůj baťoh s pet flaškou jahodové šťávy, mikinou a peněženkou s provázkem za krk.
Lenka Veverková
Jak jsem ztratila kufr
Za svůj mladý a poměrně poklidný život se mi podařilo ztratit již spoustu věcí. Od propisek, tužek, slunečních brýlí a deštníků po blbuvzdorné peněženky s provázkem za krk, dioptrické brýle (dodnes nechápu, jak se to mohlo stát) a památeční náhrdelníky po babičkách.
Lenka Veverková
Jak byla Kočka na prázdninách
Stejně tak jako rodiče odkládají svá nezbedná dítka na prázdniny k babičkám a dědečkům, odložila jsem i já Kočku k mamince. Z Prahy plné smogu, cinkajících tramvají a hlasitých opilců zmizela Kočka na tři měsíce na jih - do čisté přírody plné zpívajích cvrčků a hvězdné oblohy.
Lenka Veverková
Jak jsme si dali do nosu
Léto si nedovedu představit bez: vypáleného obrysu brýlí na mém zarudlém obličeji, pomalu se roztékající zmrzliny, jež mi stéká po prstech, studeného okurkového salátu, povalování se v parku na dece, pocitu nemuset dělat nic kromě líného otáčení stránek nějaké knížky a bez ovocných knedlíků!
Lenka Veverková
Jak jsem skákala přes kozu
O své zarputilé nenávisti k týmovým sportům jsem již dlouze hovořila zde. S ruměncem na tváři musím přiznat, že ani gymnastika pro mě není to pravé ořechové.
Lenka Veverková
Jak jsem k Vánocům dostala angínu
Kromě ponožek, pyžam a spodního prádla je zvykem být obdarován knihami, alkoholickými nápoji, keramickými zbytečnostmi a drahou elektronikou. Nemoci jsou předávány jen výjimečně a navíc nezabalené do vánočního papíru.
Lenka Veverková
Jak nám nejel vlak
V souvislosti s novými jízdními řády je nutné kontrolovat každý cestovatelský záměr na internetové stránce idos.cz nebo přímo na titěrně psaných informačních tabulích, jež mnohdy nevyluští ani zdatný křížovkářský velmistr. A to protože:
Lenka Veverková
Jak slavím Vánoce
Přístup člověka k vánočním svátkům prochází několika fázemi: v dětství se na ně těší ("Kolik dárků asi dostanu?"), v pubertě jimi opovrhuje ("Jak pokrytecký a trapný je se na sebe usmívat, když se nesnášíme!"), v dospělosti mu připadají zbytečné ("Je to jen obchodní trik, jak nás donutit utratit více peněz!") a ve stáří podlehne sentimentu ("Vezmu vnuky na procházku a ukážu jim, jak se Vánoce slavily za nás!").
Lenka Veverková
Jak se nám narodilo šest koťátek
Odjakživa jsem chtěla psa, nikoli kočku. Pes je věrný společník, jenž s vámi jde ven za každého počasí, vítá vás veselým štěkáním a skákáním, upírá na vás své smutné oči, když žadoní, a tulí se k vám, když není nejlépe. Zato kočka je pyšná, náladová zmije, která si přijde pro pohlazení a se vztyčeným hřbetem zase pyšně odejde, když ji omrzíte.
Lenka Veverková
Jak mi teklo do bot
Přestože nepatřím k ženám, jež mají v botníku desítky párů bot a stále kupují další a další, uznávám, že obuv je důležitá a chodit bosky není možné. Obzvlášť na podzim a v zimě, kdy jsou kvalitní chodníky posázené hlubokými kalužemi a cesty plné bahna. Boty jsou v tom případě nutností.
Lenka Veverková
Jak nakupovat z druhé ruky
Z prostého důvodu s oblibou nakupuji v second-handech (pro zarputilé milovníky češtiny: v obchodech s oblečením z druhé ruky) originální zboží za velmi nízkou cenu. O kvalitě se nedá mluvit obecně - můžete narazit na potrhané tričko za 50 Kč i na skvělé sametové šaty za dvacku. Hlavní je mít oči na šťopkách, vytipovat si správná místa a dny, nebát se prohrabovat v nekonečných hromadách šatstva a čekat na slevy (5 Kč za kus!).
Lenka Veverková
Jak jsem šla houbařit
Čerstvý vzduch, vůně smrků a borovic, hebkost mechu, švitoření ptáků a hlavně pobyt na čerstvém vzduchu - to vše svádí k tomu vyrazit si do lesa. Vzít si s sebou navíc košík a po cestě kromě pár klíšťat získat i houby! No neberte to, když to máte zadarmo.
Lenka Veverková
Jak jsem dostala první špatnou známku
Neb jsem jedináček, neměla jsem nikdy příliš kamarádů a dny trávila povětšinou doma. Stolní hry, karty, puzzle i šachy jsem měla v malíku od čtyř let a začínala jsem se nudit. Abych nezahálela, usmysleli si mí rodičové, že bych se měla již před nástupem do školy naučit číst, psát a počítat. Nadšeně jsem souhlasila.
Lenka Veverková
Jak se nám narodilo štěně
Každé malé dítě chce psa. A to i když bydlí v paneláku v bytě 2+kk na pražském sídlišti, kde je pro stovky takových jedno hřiště. Nebyla jsem výjimkou a rozmazleným jedináčkovským hlasem přesvědčila své rodiče, aby mi vysněného psa koupili. Racionální argumenty jako: "Kde ho budeme venčit, vždyť tu není žádný pořádný park!" či "Do toho bytu se sem všichni nevejdeme!" jsem lišácky obešla tím, že si nemám s kým hrát.
Lenka Veverková
Jak si užívám své staropanenské víkendy
Mnozí z Vás si myslí, že jako správná teenagerka vyrážím každý pátek a sobotu do víru noci, kterou protančím, a ráno s hadrem na čele hledám prášky proti bolení hlavy. Opak je pravdou. V poslední době si užívám poklidných víkendů, které mí kamarádi posměšně označují jako staropanenské. Je jim totiž líto má absence na večírcích, které končí až za svítání, či snad na koncertech v zakouřených klubech.
| předchozí | 1 2 | další |
