je nejenom častým námětem filmů a knih, ale také oblíbeným tématem kurzů tvůrčího psaní. Co jiného zadat mladým pisálkům než dramatickou situaci - milostný trojúhelník, když povídku na libovolné téma jste vyčerpali hned na první hodině?
M: Nejlepší koncert! Prostě nejlepší. Mě mrazí ještě teď z tý poslední písničky. Šáhni si tady... Tady! Cejtíš to? Mám úplně husí kůži. Ty kytary! A ten vokál! Jsem měl pocit, že se z toho roztříštim na tisíc kousků! Co je? Tobě se to nelíbilo?
K: Ale jo, líbilo.
M: Jo? Že jsi nějaká zamlklá. Nebo v tý druhý písničce, tády dá dada dý a pak... chvíle ticha a pak to začne. Neuvěřitelná energie. Ze všech stran se to valí. Bubny začnou jen tak zlehka, jakože nenápadně, v pozadí. Ale udávaj rytmus. Tyjo, ten rytmus! Úplně tě to semele.
K: Prosimtě, pojďme už domů.
M: Co děláš? Jsme je přece vždycky poslouchali spolu. Pouštěla jsi to třikrát, co třikrát – pětkrát za sebou, tak dlouho, dokud se mi to taky nezačlo líbit. Říkalas, že je to tvoje nejoblíbenější kapela.
K: Jo? To, že jsem říkala? Tolik se mi zas nelíbí...
M: Cože? Jak jako tolik nelíbí? Vždyť jsi mi dala i tohle tričko!
K: To je jedno, ne? Líbí, nelíbí. Bolí mě hlava, jsem hrozně unavená. Nemám náladu na takový řeči, co bylo, to bylo.
M: Říkalas, že v něm přece konečně vypadám mužně. Taky jsem si nechal narůst to strniště jako ten... Hele, to je von! Je to vón? No, je to vón.
K: Kdo?
M: Ten kytarista! Dyk máš jeho fotky všude po pokoji. To je na tuty von! Pojď za nim, zeptám se ho, jestli mi podepíše tu desku, jo?
K: Proboha ne! Nebuď trapnej. Nikam nechoď, dolejzat za nějakym kytaristou a prosit se ho vo podpis.
M: Jakej trapnej? Prosimtě, pojď, bude to v pohodě. Ji táhnu celej den jenom kvůli tomu.
K: Nikam nejdu! Nebudu se ho vo nic prosit!
M: Pójď prosimtě, nedělej zagorku. Jenom mi to podepíše a půjdeme domů. Jsi to... nějaká bledá, tobě je fakt špatně?
K: Hele, počkám na tebe tady.
T: Kristýno?
M: Hele, jde sem. Von jde sem! Tyvole! Přímo k nám! Se poseru štěstím.
K: Já asi půjdu na záchod, mně je hrozně zle.
M: Prosím vás, mohl byste se mi na tu desku... podepsat?
T: Kris --- Cože? Jo. To asi moh'. Ukaž to. Pro koho?
M: Pro Kristýnku a Martina. Ten koncert byl skvělej. Slyšel jsem vás poprvý -
T: Pro Kristýnu?
M: Jo, po r měkký a po t tvrdý. A dlouhý. Haha. Jak řikám poprvý, ale poslouchám vás už hrozně dlou-
T: Tu Kristýnu, jak tu stála?
M: Jo, pro ni. Ona vás má hrozně ráda. Pořád o vás mluví. Ale to já taky. Jsme největší fanoušci. Jako vaši. Bože, ta poslední písnička mě fakt dostala. Nejradši mám tu pasáž, jak -
T: A ty seš jako její brácha nebo co?
M: Kytarista do toho řízne a zpěvák zpívá tak vysoko. Nene, bráchu má taky. Ale mladšího. Já s ní chodim. Úplně se mi z toho zježily chlupy tady. Na krku. Šáhněte si. Tady!
T: Nebudu na tebe šahat, ty buzerante. Jak dlouho se znáš s Kristýnou?
M: Cože, co? Počkat, už to bude... za dva tejdny to bude rok. K výročí sem koupil lístky na ten váš akusticej koncert. Jsem zvědavej, jak to bude znít -
T: Rok říkáš, jo? Ses posral, ne?
M: bez těch efektů. Cože? Proč? Seznámili jsme se... Jé, to je docela vtipný, seznámili sme se, jak ste tu hráli naposledy. Ona přišla, celá ubulená, voči takhle rozmazaný a vlasy celý rozcuchaný, jo, přišla takhle k baru a mně ji bylo hrozně líto. A tak říkám: Tobě se ta kapela nelíbí? A ona, že líbí. Já sem vás tou dobu neposlouchal a moc mě to nebavilo, se přiznám... Ale jako měl jsem k týhle hudbě vždycky blízko...
T: Hele, zkrať to, jo?
M: Jo. Tak jí řikám: Tobě se ta kapela nelíbí? A ona: Právě, že líbí. Hrozně moc. Jo, hrozně moc říkala. A já řikám: Tak proč brečíš, prosimtě? Nebul, ne? Nikdy nevim, co mám dělat, když holka brečí.
T: Tyvole, nemel a mluv dál.
M: Jo. No... No a ona, že ten kluk její, že ji podved, že ho načapala s nějakou jinou. Že se tam po ní plazil.
T: Aha?
M: No a tak jsme si tak povídali a pak sem ji pozval k sobě domů. A ona, že né. A já, že jó. No, tak jsme šli.
T: Aha. Hele mladej. Ty si dáš pohov a Kristýnu necháš na pokoji, jasný?
M: Cože?
T: Kristýna je moje holka, je ti to kurva jasný? Moje holka. To, že sem párkrát ujel. Do toho ti nic není. Do toho ti fakt kurva nic není!
M: Hele támhle je, Kristý! Kristýno!
K: Dejte mi voba dva pokoj. Voba dva.
M a T: Kristýno!
