Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Milostný trojúhelník

1. 11. 2014 11:17:39
je nejenom častým námětem filmů a knih, ale také oblíbeným tématem kurzů tvůrčího psaní. Co jiného zadat mladým pisálkům než dramatickou situaci - milostný trojúhelník, když povídku na libovolné téma jste vyčerpali hned na první hodině?

M: Nejlepší koncert! Prostě nejlepší. Mě mrazí ještě teď z tý poslední písničky. Šáhni si tady... Tady! Cejtíš to? Mám úplně husí kůži. Ty kytary! A ten vokál! Jsem měl pocit, že se z toho roztříštim na tisíc kousků! Co je? Tobě se to nelíbilo?

K: Ale jo, líbilo.

M: Jo? Že jsi nějaká zamlklá. Nebo v tý druhý písničce, tády dá dada dý a pak... chvíle ticha a pak to začne. Neuvěřitelná energie. Ze všech stran se to valí. Bubny začnou jen tak zlehka, jakože nenápadně, v pozadí. Ale udávaj rytmus. Tyjo, ten rytmus! Úplně tě to semele.

K: Prosimtě, pojďme už domů.

M: Co děláš? Jsme je přece vždycky poslouchali spolu. Pouštěla jsi to třikrát, co třikrát – pětkrát za sebou, tak dlouho, dokud se mi to taky nezačlo líbit. Říkalas, že je to tvoje nejoblíbenější kapela.

K: Jo? To, že jsem říkala? Tolik se mi zas nelíbí...

M: Cože? Jak jako tolik nelíbí? Vždyť jsi mi dala i tohle tričko!

K: To je jedno, ne? Líbí, nelíbí. Bolí mě hlava, jsem hrozně unavená. Nemám náladu na takový řeči, co bylo, to bylo.

M: Říkalas, že v něm přece konečně vypadám mužně. Taky jsem si nechal narůst to strniště jako ten... Hele, to je von! Je to vón? No, je to vón.

K: Kdo?

M: Ten kytarista! Dyk máš jeho fotky všude po pokoji. To je na tuty von! Pojď za nim, zeptám se ho, jestli mi podepíše tu desku, jo?

K: Proboha ne! Nebuď trapnej. Nikam nechoď, dolejzat za nějakym kytaristou a prosit se ho vo podpis.

M: Jakej trapnej? Prosimtě, pojď, bude to v pohodě. Ji táhnu celej den jenom kvůli tomu.

K: Nikam nejdu! Nebudu se ho vo nic prosit!

M: Pójď prosimtě, nedělej zagorku. Jenom mi to podepíše a půjdeme domů. Jsi to... nějaká bledá, tobě je fakt špatně?

K: Hele, počkám na tebe tady.

T: Kristýno?

M: Hele, jde sem. Von jde sem! Tyvole! Přímo k nám! Se poseru štěstím.

K: Já asi půjdu na záchod, mně je hrozně zle.

M: Prosím vás, mohl byste se mi na tu desku... podepsat?

T: Kris --- Cože? Jo. To asi moh'. Ukaž to. Pro koho?

M: Pro Kristýnku a Martina. Ten koncert byl skvělej. Slyšel jsem vás poprvý -

T: Pro Kristýnu?

M: Jo, po r měkký a po t tvrdý. A dlouhý. Haha. Jak řikám poprvý, ale poslouchám vás už hrozně dlou-

T: Tu Kristýnu, jak tu stála?

M: Jo, pro ni. Ona vás má hrozně ráda. Pořád o vás mluví. Ale to já taky. Jsme největší fanoušci. Jako vaši. Bože, ta poslední písnička mě fakt dostala. Nejradši mám tu pasáž, jak -

T: A ty seš jako její brácha nebo co?

M: Kytarista do toho řízne a zpěvák zpívá tak vysoko. Nene, bráchu má taky. Ale mladšího. Já s ní chodim. Úplně se mi z toho zježily chlupy tady. Na krku. Šáhněte si. Tady!

T: Nebudu na tebe šahat, ty buzerante. Jak dlouho se znáš s Kristýnou?

M: Cože, co? Počkat, už to bude... za dva tejdny to bude rok. K výročí sem koupil lístky na ten váš akusticej koncert. Jsem zvědavej, jak to bude znít -

T: Rok říkáš, jo? Ses posral, ne?

M: bez těch efektů. Cože? Proč? Seznámili jsme se... Jé, to je docela vtipný, seznámili sme se, jak ste tu hráli naposledy. Ona přišla, celá ubulená, voči takhle rozmazaný a vlasy celý rozcuchaný, jo, přišla takhle k baru a mně ji bylo hrozně líto. A tak říkám: Tobě se ta kapela nelíbí? A ona, že líbí. Já sem vás tou dobu neposlouchal a moc mě to nebavilo, se přiznám... Ale jako měl jsem k týhle hudbě vždycky blízko...

T: Hele, zkrať to, jo?

M: Jo. Tak jí řikám: Tobě se ta kapela nelíbí? A ona: Právě, že líbí. Hrozně moc. Jo, hrozně moc říkala. A já řikám: Tak proč brečíš, prosimtě? Nebul, ne? Nikdy nevim, co mám dělat, když holka brečí.

T: Tyvole, nemel a mluv dál.

M: Jo. No... No a ona, že ten kluk její, že ji podved, že ho načapala s nějakou jinou. Že se tam po ní plazil.

T: Aha?

M: No a tak jsme si tak povídali a pak sem ji pozval k sobě domů. A ona, že né. A já, že jó. No, tak jsme šli.

T: Aha. Hele mladej. Ty si dáš pohov a Kristýnu necháš na pokoji, jasný?

M: Cože?

T: Kristýna je moje holka, je ti to kurva jasný? Moje holka. To, že sem párkrát ujel. Do toho ti nic není. Do toho ti fakt kurva nic není!

M: Hele támhle je, Kristý! Kristýno!

K: Dejte mi voba dva pokoj. Voba dva.

M a T: Kristýno!

Autor: Lenka Veverková | sobota 1.11.2014 11:17 | karma článku: 14.23 | přečteno: 1414x

Další články blogera

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 469 | Diskuse

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 404 | Diskuse

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 851 | Diskuse

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 471 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Kvapil

Dívka a koláč

Tato povídka mě napadla, když jsem byl jednou nucen snídat mimo domov v jedné kavárně nějakého nákupního centra a vzpomněl si na fotku dívky s koláčem, kterou jsem nedávno viděl.

23.10.2017 v 13:44 | Karma článku: 7.29 | Přečteno: 196 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.04 | Přečteno: 90 | Diskuse

Filip Rychly

Satori v Podolí

Na plavecký stadion v Podolí docházím více či méně pravidelně již sedmnáct let. Za tu dobu se tam toho moc nezměnilo - nové šatní skříňky, místo kovových zámků čipy, z restaurace s výhledem na plavecký bazén posilovna.

23.10.2017 v 0:18 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 147 | Diskuse

Vojtěch Fišera

V rukojeti

Aarskogův-Scottův syndrom je vzácné onemocnění, u kterého dochází k narušení vývoje některých částí lidského těla. třeba abnormální vzhled, oči daleko od sebe, divný nos,krátký krk, malý vzrůst, vlastně to ani nesouvisí s článkem.

22.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 7.27 | Přečteno: 129 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Rolling Stones a jejich cesta ke hvězdám v obraze

Pětice kluků tvořící legendární Rolling Stones začínala tak, jako mnoho jiných kapel 60. let. Přesto se velmi rychle ukázalo, že právě oni se od většiny něčím odlišují.

22.10.2017 v 8:01 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 132 | Diskuse
Počet článků 203 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4201

Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy





TOPlist

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.