Výstupy na vrchol,

ať už v jakémkoli slova smyslu, jsou mou oblíbenou činností. Po cestě se potím, vzdychám a úpím. Vytrvale se dožaduji odpovědi na otázku "Kdy už?", trochu nadávám, ale zároveň se vše snažím brát s úsměvem a upínat své myšlenky na to, až tam konečně budu! Na vrcholu! A dám si za odměnu tatranku! A konečně svlažím své hrdlo studenou vodou nebo teplým čajem. Ať už tam jsme!

výhled z televizního vysílače na JeštěduLV

Jsou dva druhy cestovatelů. Jedni své výlety podnikají, aby na vrcholu zapíchli vlaječku do země, vycenili zuby a nechali se vyfotit na památku. Jde jim především o cíl, úspěšné zakončení túry, o odškrtnutí jedné položky v cestovatelském zápisníku. Je to sport! Jede se tu trochu na výkon, takže nezastavovat, ať už tam jsme, odpočinout si můžeme pak. Pokud má být nahoře na hoře památeční stom, dobová hospůdka, stoletá jeskyně či ohromný výhled do krajiny, nevzdají se, dokud dané místo nenajdou. Když je ale strom pokácený, hospůdka zavřená, jeskyně zasypaná a není vidět dál než na špičku vlastního nosu, jsou nešťastní. Celá túra byla zbytečná, budou sem muset jít ještě jednou, tohle se nepočítá a vůbec - pojeďme už domů, stejně začíná pršet!

Pro druhé je již samotná cesta výletem a oslavou pěší turistiky, radosti z pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu. Kilometry pod pohorkami rychle ubývají, tu se zastavit na pivu v polovině cesty, odpočinout si u lesní studánky a natrhat si pár hub na smaženici. Cestou se povídá, zpívá a vtipkuje, kope do kamínků a hází šiškami. Vrchol je místem k odpočinku: vybalí se svačina, všichni si sednou nebo lehnou a jsou rádi, že jsou rádi. Zvedat se jim moc nechce, ale co naplat, vrtulník je tady nevyzvedne, takže pěkně po svých seběhnout dolů. Ještě se podívat, co je odsud vidět, a hurá jdeme dolů, brzy se bude smrákat.

Nevím, čím jsem si pokazila svou turistickou karmu a proč mi osud není nakloněn. Je to kvůli zničeným zádům mého otce, který mě, věčně ufňukanou holku, musel na výletech nosit za krkem? Nebo protože nesbírám kešky, nečtu si v mapách a nevím, kde je sever? Jinak si neumím vysvětlit, že každý můj výhled z jakékoli hory je skrytý pod rouškou mlhy. I přestože mám brýle, nevidím nic. Jen nekončící prázdnotu bez obrysů. Mí zkušenější spolucestovatelé mě nezapomínají informovat, co všechno bych mohla vidět, kdyby bylo hezky: "A támhle, no spíš támhle, je krásnej soutok řek!" ukazují prstem před sebe a přivírají oči, co kdyby se tam přece objevil. "A když svítí sluníčko, tak je vidět i hrad!" vypráví mi a já přikyvuju. Ten hrad je určitě krásný. "Za pěknýho počasí dohlídneš až na náměstí a vidíš věž kostela!" tvrdí a já šoupu nohama. Je mi trochu zima a šla bych domů. "Kdyby nebyla mlha, tak bys viděla i nejvyšší vrchol!"

A dost! Otáčím se zády a vítr mi ošlehává tváře. Nejradši bych si dala horký čaj s rumem a četla si za pecí. Ale ještě musím slézt dolů.

Montserrat, Španělsko

září 2013

Do Španělska jsem jela na pět dní. Čtyři dny bylo neskutečně krásně, pátý den hlásili jemné přeháňky. Když jsme vyjely lanovkou do půlky, ztratily jsme se v mlze. I přesto jsem chtěla vylézt co nejvýše. "Kdy já se zase podívám do Španělska?" tvrdila jsem a neohroženě stoupala dál. "Nic tam neuvidíš!" varovala mě má španělská kamarádka. Nutno podotknout, že měla pravdu.

Sněžka

1. polovina října 2013

Celý víkend bylo krásně, sluníčko pálilo do zas, na začátku trasy jsme šly jen v tričkách a vzdychaly, jaké je ale vedro. V poslední třetině začalo přituhovat a kousek před vrcholem jsme si oblékly teplé bundy  a na hlavu narazily kulichy. Ze Sněžky nás málem odvála neskutečná vichřice.

Ještěd

začátek ledna 2014

Dole jsme ještě obdivovali jemnou mlhu, která se třpytí ve slunečních paprskách, a nahoře rychle zalezli na teplý jídlo. Skoro jsme neviděli ani vysílač.