Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

To, že mám díru v botě,

29. 06. 2014 14:11:37
zjistím vždy, až když začne pršet. V ten moment se mi ovšem ihned vybaví všechny ty dětské tábory, vlhko v holínkách i pod očima, začínající bolest v krku a nudle u nosu. Proč mi žádné boty nevydrží déle než jednu sezónu?
nejradši bych chodila boskynejradši bych chodila boskyLV

Nezáleží na tom, zda si koupím boty kvalitní či nekvalitní, ve slevě či za plnou cenu, praktické či zcela nepraktické, pohodlné či tlačící a rozdírající mi nohu do krve. Je jedno, jestli boty stály pár stovek nebo tři tisíce, jestli jsou značkové nebo ne. Po chvíli, která není konkrétně definovaná, má však alespoň jedna bota díru a já další jizvu na duši.

Botník je pro mě synonymem obludária, kde mé boty v různém stupni rozkladu spočívají na poličkách a vegetují, dokud je s pláčem neodnesu do kontejneru. Ráda bych byla jednou z těch marnivých žen, které mají desítky párů lodiček, střevíčků, kozaček, balerín, žabek, sněhulí, tenisek, mokasín, holínek, sandálků a dalších druhů, které ani neznám. Některým se prý ani nevejdou všechny páry do botníku, takže je mají vyskládané i různě po bytě. Jak to dělají, že jejich boty vypadají jako nové? Nosí je vůbec? Chodí jen po červených kobercích, které před nimi sluha v uniformě a naleštěných lakýrkách rozmotává, aby nešláply na studenou zem?

Sama se přitom nepovažuji za nikterak dobrodružného tvora, který by dennodenně riskoval život svůj a svých bot. S botami podnikám zcela normálné kroky k přepravě z místa A na místo B. Nutno podotknout, úsečka není jen parkoviště a sedadlo v první řadě Státní opery, kde bych jedné botě ulevila tím, že bych si přehodila nohu přes nohu. Mé cesty jsou zpříjemněné dlažebními kostkami, výmoly, loužemi, trávou, občasným blátem, deštěm, sněhem či skokem přes rozvodněný potok. Pokaždé, když se přede mnou objeví takováto překážka, snažím se balancovat mezi mým hrdinným já, které se snaží odprostit od vztahů k věcem a bere boty jako pouhou část ochrany nohou, a rozmazeným, holčičím já, které by si nejraději sedlo na houpačku a nechalo se zhoupnout na druhou stranu, aby si nezničilo botičky.

Nikdy jsem nebyla člověkem, který by se nechal omezovat tím, co má na těle či na noze. Nenechám si ujít zážitek jen proto, že jsem si vzala blbé boty. Přesto se ráno při jejich výběru snažím řidit alespoň matnou představou toho, co budu dělat. Nicméně můj život je stejně jako každý jiný nevyzpytatelný a nepředvídatelný.

Na jednu ze svých prvních schůzek jsem si oblékla šatičky a boty na vyšším podpatku, očekávajíc procházku a žvanění v kavárně, chlapec mě však, asi aby mě okouzlil, vzal sprejovat grafitti. V rumunském Banátu jsem procházela jeskynními dómy a hopsala nad propastmi v páskových botách z levného módního řetězce, neb mi průvodce řekl, že on sám to chodí v pantoflích. Když mi noha podklouzla a já skončila s obličejem pár centimetrů od ostrých kamenů, došlo mi, že jsem si měla vzít nejen trekingové boty, ale i helmu a chrániče. Na divadelní site specific projekty si bůh ví proč obouvám boty jak do Národního a poté hodinu chodím potmě lesem.

Když si odnáším z obchodu nové boty, v hlavě mi zní všechny ty rady milé prodavačky. "Každý den je otírejte vlhkým hadříkem, na nazouvání používejte lžíci, nastříkejte je sprejem proti barvení, vyživujte je voskem, kartáčujte je, impregnujte je, mažte je krémem, používejte vložky, zouvejte si je opatrně..." Mám pocit, že si domů nesu dítě nebo malé koťátko, o které se musím neustále starat a opatrovat ho. Já chci ale jenom boty!

Autor: Lenka Veverková | neděle 29.6.2014 14:11 | karma článku: 18.73 | přečteno: 1024x

Další články blogera

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 469 | Diskuse

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 404 | Diskuse

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 851 | Diskuse

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 471 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 10.36 | Přečteno: 354 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 42 (a všechny ty týdny předtím): Jak být pravý dospělák

Po několika měsících se hlásím s novým příspěvkem, který se mimo jiné věnuje tomu, jak jsem přežila dobrodružnou výpravu do Bosny, snažila se zbavit své sbírky infantilních oděvů a začala vést pravý dospělácký život.

22.10.2017 v 18:40 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 160 | Diskuse

Jana Slaninová

"Slečno, na tý fotce s motorovkou vypadáte jako vrah!"

"Jeden by se vás vážně lek!" vece onen chlapík s vytřeštěnými zraky. "Drzoune!" Uíííááávrůům! Říz, fik a hotovo. Žádný pindy ohledvá motorovky. Rozhostilo se ticho. Takové, že by se dalo krájet.

22.10.2017 v 14:23 | Karma článku: 15.51 | Přečteno: 457 | Diskuse

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 30.00 | Přečteno: 1805 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

A co na to ti druzí

Moc ráda bych... Ale co by na to řekli ostatní? Také se vám stává, že vám tahle jednoduchá otázka brání žít tak, jak byste si opravdu přáli? A je to skutečně nutné?

22.10.2017 v 12:16 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 203 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4201

Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy





TOPlist

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.