Čtenáři blogů na serveru idnes.cz ji znají jako Annu Leškovou. Tu, co fotí jídlo. Fotky, nad kterými se můžete uslintat. Sladké dortíky, nadýchané buchty, záviny, koláče, ovocné bublaniny, krémové větrníky, rolády, košíčky, perníky... už teď máte chuť vyrazit k Bednaříkům do kuchyně a poprosit Annu o dezert?
Anna Bednaříková
Z Anny Leškové se totiž nedávno stala Anna Bednaříková (love story čtěte zde). Kromě vaření, pečení a následného focení, ráda cestuje a zajímá se o design, módu a film. Pracuje jako překladatelka, s čímž souvisí zvláštní záliba v opravování gramatických chyb a poučování o různých jazykových záludnostech. V současné době není její iDnes blog tolik aktualizovaný jako dříve, Anna je aktivnější na svém osobním blogu dulique.blogspot.com, kde se v hojné míře objevují jak postřehy ze života, tak především fotky z její kuchyně.
Proč jsi začala fotit jídlo? Kdy jsi začala mít takovou oblibu ve vaření?
K focení jídla jsem se dostala jako slepý k houslím. Sice vařím a peču už roky, ale vyfotit své výtvory jsem zkoušela jen párkrát, ještě když jsem měla jen kompakt, jenže jsem nevěděla, jak na to. Až pak někdy před rokem a půl se tady na blogu iDnes začaly objevovat týden co týden články s recepty a fotkami, a ty fotky vypadaly strašně. Jídlo na nich bylo naprosto odpudivé. Začalo mi vrtat hlavou, jestli se dá v amatérských domácích podmínkách vůbec pořídit dobrá fotka jídla. Zkusila jsem to a tak nějak to zkouším dodnes.
Na tvém blogu jsou převážně sladká jídla. Je to kvůli tomu, že se lépe fotí, nebo máš prostě raději sladké?
Sladkosti se určitě fotí lépe, jsou vizuálně vděčnější, barevnější. S masem je potíž, dodatečně neupravené nevypadá moc dobře, při profesionálním focení se potírá olejem, sójovou omáčkou, stříká lakem na vlasy. Ona vůbec většina jídel, která vidíte vyfocená v časopisech, se nedá jíst. Masu se tedy zatím při focení vyhýbám, jeho čas u mě na blogu ale třeba ještě přijde. Po letošním Letním speciálu na mém blogu tady na iDnes se ozvaly hlasy, že bych měla udělat anketu o nejoblíbenější slané jídlo, což by mě celkem i lákalo, ale nejdřív se musím naučit fotit maso a omáčky.
Jak to, že je na tvém blogu každý týden nový zákusek? Kdo všechny ty sladkosti jí? Kde všude bereš recepty?
Kdybych se měla držet jen mámina receptáře, měla bych o přísun receptů vystaráno snad na roky! Pak je tady největší kuchařka na světě – internet. Krom toho se ráda hecuju. Tak jako jsem se sama vyhecovala k focení jídla, hecuju se neustále, jestli se mi podaří něco upéct. Nejsem zrovna dvakrát šikovná, zdobení je pro mě učiněné martyrium a pokaždé trnu, jestli se mi pak podaří vybrat alespoň pár kousků na focení. O odbyt nouze není, nepeču ve velkém. Ale kolikrát abych sladkosti připravené na focení bránila vlastním tělem před nenechavými prsty! Můj muž se ale nicméně už naučil, že kousky odložené stranou na talířku nejsou stranou jen tak pro nic za nic a budou se teprve fotit. :-)
Jaké jídlo ti dělalo problémy vyfotit? Je třeba guláš fotogenický?
Guláš by asi potřeboval pořádné osvětlení , aby nevypadal jako... kejda, a pak hodně udělá styling. Obecně je pro mě problém nafotit něco, co nemá moc barev, záleží pak na rekvizitách, prostírání a tak dále. To všechno si je potřeba rozmyslet už dopředu, klidně i několik variant. Kolikrát se mi stalo, že jsem chtěla jen tak improvizovat na místě a fotky pak letěly komplet do koše.
Mohla bys prozradit nějaké tipy, jak fotit jídlo? Ukazovat menší porce na hezkém prostírání, mít dostatek světla? Kupovala sis kvůli focení nějaké speciální doplňky?
Já sama jsem teprve na začátku a učím se, proto jsou mé tipy určené spíše jen začátečníkům... Je fajn mít na focení zrcadlovku a základní objektiv; i s levnou pevnou padesátkou se dá hrát s hloubkou ostrosti a fotit v horším světle. Rozhodně varuji před focením na kuchyňské lince s bleskem, to fotku akorát zabije. Fotkám na blog stačí denní světlo (což tedy teď v zimě bývá problém). Já fotím normálně u velkého okna v kuchyni, na stole mám postavenou polystyrenovou odraznou desku. Do začátku bych doporučovala jednoduché, bílé nádobí . Čisté, podotýkám! Pořídit si bílý papír nebo ubrus a pár barevných papírů, ubrousků, utěrek. Je ale pravda, že člověk časem začne nakupovat další a další rekvizity – zajímavé ubrousky, příbory, formy, vyhrabe doma nádobí a příbory po babičce... Ale celkově se držím zkrátka, mám pocit, že přeplácat fotku je tak snadné.
Jak stíháš vařit a zároveň všechno fotit – jednotlivé suroviny, postupy a výsledek? Už jsi někdy kvůli focení jídlo zkazila?
Nedělám takové ty fotoblogy "krok za krokem", to strašně zdržuje, navíc mi připadá zbytečné ukazovat pracovní postup – k tomu podle mě slouží recept. Ráda fotím ingredience před použitím, tam se dá celkem vyhrát, sem tam udělám fotky během přípravy, ale valná většina fotek je pořízená až po upečení a uvaření. Ale je pravda, že musím celkově pracovat celkem rychle, protože dobré světlo je během dne jen chvíli a zároveň s pečením vařím i oběd, takže se při focení nesmím zapomenout.
Sleduješ zahraniční food blogy? Inspiruješ se jimi? Postupuješ striktně podle nich nebo si recepty upravuješ?
Na zajímavé blogery obvykle natrefím, když hledám na internetu recepty. Takhle jsem našla například Tartelette nebo úplně nedávno La Tartine Gourmande, které mají nejen velice inspirativní recepty, ale především skvělé fotky. Navíc nefotí v ateliéru, ale v přirozeném prostředí doma. Snažím se od nich něco okoukat a naučit. A když mě recept zaujme, vyzkouším ho.
Měla jsi někdy problém sehnat suroviny, které blogeři ze zahraničí uvádí ve svých receptech? Kde obvykle suroviny nakupuješ – v supermarketech, na trzích, v malých krámcích? Investuješ ráda peníze do kvalitních surovin?
V Praze se dá myslím sehnat snad všechno, takže s tím problém nebývá. Mnohem větší problém je naučit se přepočítat všechny ty unce a šálky v receptech ze Spojených států na metrický systém! Jinak nakupuji v supermarketech, občas na farmářských trzích a také jsem si oblíbila sekci potravin jednoho britského obchodu, kde se dá sehnat pár vychytávek na pečení. Koření mám ze specializovaného obchodu z Plzně. Vajíčka používám domácí.
Doporučila bys nějaké české blogy o jídle? Je vůbec v Čechách tento typ blogů rozšířený?
V Čechách je foodblogů určitě dost, já o nich ale bohužel přehled moc nemám. Nesleduji je, občas se na nějaký dostanu náhodou, když hledám recepty. Já vlastně ani nevím, jestli se můj blog dá nazvat foodblogem, nepěstuji tam moc takové to vyprávění o kuchařských finesách a o životě. Recept je jen doplňkem fotek - ani bych ho tam nedávala, kdybych nevěděla, že by se pak v komentářích začaly objevovat žádosti o něj.
Sledujte: http://www.dulique.blogspot.com/
