Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

V oblékání nám chybí odvaha být jiný

Občas se na ulici mezi masou lidí v tmavých džínách a černých kabátech objeví zajímavě oblečený člověk, jenž rozvíří unylou, všudypřítomnou šedivou mlhu. Zároveň je natolik inspirativní, že se na chvíli zastydíte a přemýšlíte, proč jste si ráno nedali více záležet na tom, co si vezmete na sebe.

Marika - autorka street style blogu tonbogirl.bogspot.comfoto: Lucia Jesenská

Právě takové originální lidi zastavuje na ulici čtyřiatřicetiletá Marika Majorová z Bratislavy. Osloví je a poté se zeptá, zda by je mohla vyfotit. Výsledný obrázek uveřejní na svém blogu tonbogirl. Není jediná - street style blogy existují po celém světě - mezi nejnámnější patří například newyorský The Sartorialist nebo londýnský The Style Scout. Princip je vždy stejný - obyčejní (avšak neobyčejně vypadající) lidé z celého světa s úsměvem pózují v ulicích fotografovi, který je nejspíše zastavil na cestě do práce, do restaurace nebo jen při procházce se psem. Nejsou to žádné stylizované fotografie - právě naopak - momentky, jež byly za dvě minuty hotové.

Není někdy překážkou mít fotoaparát stále při sobě, i když jdeš jen na nákup, do kina nebo na večírek?

Naučila som sa ho mať stále pri sebe – okrem notebooku tak chodím do práce aj s foťákom. Ale keď to zoberieš ako nevyhnutný fakt, prestane ti to prekážať a skôr sa teším, keď vďaka tomu môžem odfotiť úplne nečakaného človeka. A moju úchylku – kabelky - si vyberám jednoducho aj podľa toho, či sa mi do nej vmestí foťák.

Fotíš na analogový Canon eos 300. Jaké má focení na film výhody a jaké nevýhody?

V porovnaní s digitálnou technológiou je fotenie na film samozrejme drahé. Ale pre mňa má film čaro, ktoré mi digitál nedá. Navyše nie som frajer na postproces, vnímam len, že s ním idú ľudia často už za hranice toho, čo pre mňa fotografia je.

Samozrejme si musím vždy počkať na vyvolanie a scan, takže ako reportér alebo novinár by som dnes na film asi fungovať nemohla. Ale na fotenie ľudí, módy, vytváranie atmosféry a príbehov si zatiaľ lepšie médium predstaviť neviem.

Kde nejčastěji potkáváš zajímavě oblečené lidi? Na místech, kam běžně chodíš nebo spíše když cestuješ?

Aj tam, aj tam. Záleží od destinácie. Baví ma fotiť streetstyle v týchto zemepisných dĺžkach, ale pre porovnanie a inšpiráciu rada nosím fotky z New Yorku alebo nedávno z Londýna.

Jak většinou lidé, které oslovíš kvůli focení, reagují? Jsou mile překvapeni a ochotní, nebo se zdráhají, stydí se či jsou dokonce naštvaní a nechtějí, abys je otravovala?

Veľká väčšina reaguje pozitívne, niektorých musím uistiť, že áno, práve oni budú na blogu super. Veľkou výzvou sú starší ľudia v meste – majú v sebe zakorenenú nedôveru – voči priamemu kontaktu, voči tomu, ak ich chce niekto odfotiť. Mnoho z nich nerozumie tomu, čo je blog, respektíve internet je pre nich strašiakom a nositeľom všetkého zla. Jedna pani, ktorá vyzerala ako retro-hlásateľka z STV, mi na moju žiadnosť odfotiť ju povedala, že „takúto formu zviditeľnenia si neželá“. Na jednej strane ich chápem, sama by som mala problém sa nechať odfotiť na ulici (ale toto som akože nepovedala).

Plánuješ si focení nebo jsou to všechno naprosto náhodné fotky? Stává se ti někdy, že stojíš na ulici a dlouho nemůžeš natrefit na někoho originálního?

Keďže mám časovo náročnú prácu, mám občas dni, keď si to zorganizujem tak, že sa vedome vyberiem do ulíc s cieľom fotiť, nie vždy má však osud pre moje ciele pochopenie. Tým ale, že mám foťák naozaj väčšinou pri sebe, som viac-menej pripravená kedykoľvek osloviť človeka. Je to však zvláštna chémia. Niekedy proste na to nie som naladená a to by mohla popri mne prekráčať aj Anna delo Russo (nech sa páči vygoogliť). To isté platí aj o ľuďoch, ktorých oslovím. Nie vždy sú oblečení extravagantne alebo výnimočne tvorivo, stačí malý detail, kombinácia farieb, vlnka vo vlasoch, iskra v oku a je to.

Jak tě napadlo založit si blog o módě z ulice? Inspirovala ses zahraničními bloggery?

Úplne na začiatku ma inšpirovali blogy The Sartorialist a Garance Doré. Medzi veci, ktoré mám rada, patria aj móda, ľudia, cestovanie a fotografia – a tak nejak dokopy to  dávalo zmysel. Navyše som mala pocit, že vidím okolo seba kopec inšpiratívnych ľudí, ktorých som chcela ukázať svetu. A už mi pár ľudí povedalo, že vďaka tomu sa im zrazu otvorili oči a všímajú si viac tú inšpiráciu, ktorá sa dá nájsť aj na našich uliciach.

Jaká země ti přijde nejstylovější?

Tradične a historicky sú na tom dobre Francúzi a Taliani, pre mňa je zaujímavá aj Británia, konkrétne Londýn. Pre mňa však ako pozitívny príklad svietia severské národy - Švédi si to robia úplne po svojom a robia to veľmi dobre. A mojou srdcovkou sú multikulturálni obyvatelia New Yorku. Ale chystám sa z tohto hľadiska presondovať napríklad aj Berlín, Budapešť, Amsterdam a Varšavu.

Liší se podle tebe nějakým způsobem styl oblékání lidí v Čechách a na Slovensku?

Nelíši sa radikálne, sme si predsa dosť blízki, ale určité nuansy tam sú. Z toho pozitívneho hľadiska mám pocit, že v Čechách je viac odvahy a sebavedomia, na Slovensku zas viac jemnocitu a vkusu. Na druhej strane, ľudia v Čechách sú ovyplyvnení takou tou čundráckou kultúrou, na Slovensku to zas bude konzervativizmus a opatrnosť, veď čo by susedia povedali.

Co nám - Čechům a Slovákům - podle tebe v módě nejvíce chybí?

Asi odvaha byť iný. A keď už byť iný, tak s ľahkosťou a nadhľadom. A potom schopnosť spracovať a vyselektovať z tej explózie možností aj nemožností, čo prišla po 40 rokoch umakartových jadier a polystyrénových rovnošiat to hodnotné. A nenechať sa zblbnúť mediálnym nevkusom.

Myslíš, že se oblékáš tak výrazně, že by tě někdo mohl vyfotit do svého street style blogu?

Zákerná otázka. Odkedy si pamätám, som na ulici vytŕčala akurát tak výškou, takže som mala prirodzene tendenciu netrčať ničím iným. Mám dni, keď sa cítim vo svojej druhej koži lepšie a pokojne by som sa zrazila so streetstyle fotografom, ale určite nie som extravagantná. Mám rada módu subtílnejšiu, čisté tvary aj farby ako základ a pár zaujímavých detailov. Momentálne ma bavia tie military a jazdecké .

Je blog stále jen koníčkem nebo už je i tvou prací?

Emocionálne to je moja radosť a priestor na prejavenie sa, čo sa týka času, ktorý tomu venujem, to mám už skoro ako druhý job. Móda, umenia a dizajn ma bavili vždy, takže okrem ľudí na ulici fotim aj projekty, ktoré s módou nejak súvisia. Začala som v apríli tohto roku a sama som zvedavá, kam ma táto skúsenosť zavedie.

Mariky blog: tonbogirl.blogspot.com

 

Autor: Lenka Veverková | pátek 17.12.2010 11:16 | karma článku: 22,82 | přečteno: 7150x
  • Další články autora

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma: 12,83 | Přečteno: 757x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma: 11,59 | Přečteno: 531x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma: 16,66 | Přečteno: 1028x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma: 10,80 | Přečteno: 577x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Jak jsem si vysnila terasu

Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky

21.7.2015 v 14:45 | Karma: 25,54 | Přečteno: 3687x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Padající punčocháče

patří mezi typické holčičí problémy, které muži prostě nikdy nepochopí. Pominu-li transsexuály a travestity, málokterý chlap si dokáže představit ten pocit, když vám padají punčocháče. 

12.6.2015 v 8:38 | Karma: 29,76 | Přečteno: 3419x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Nemáš u sebe náhodou...?

kapesník, tužku na oči, balzám na rty, pinzetu, propisku, lihovku, papír, nůžky, pilník, učebnici, pití, svačinu, zápisník, šátek, šálu, rukavice, vložky, tampón, dezinfekci, zubní nit, parfém, flashku, provázek, gaffu, lepidlo, žvýkačku, pravítko, slovník, svetr, svorku, lžičku, vidličku, příbor, kapesní nůž, igelitový pytlík, bonbón, něco sladkýho, prášek na bolení hlavy, deštník a nebo taky gumičku?

12.12.2014 v 9:30 | Karma: 29,54 | Přečteno: 5115x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Ta malá babička, co prodává růže

Ta malá svraštělá babička, co postává u podchodu a chvěje se zimou. Ta malá vrásčitá chvějící se babička, jejíž oči na mě zeširoka hledí. A já se jim vyhýbám, seč můžu. U kotníku má igelitku naplněnou desítkami růží. V ruce drží jednu, zabalenou v papíře. Chvěje se. Růže i babička. I kdybych se jí snažila vyhnout, vykoukne na mě znenadání u hlavní pošty. Malá, nepřehlédnutelná babička, jež nemluví, neprosí, nenaléhá. Mlčky stojí a klepe se.

4.12.2014 v 16:45 | Karma: 22,20 | Přečteno: 2534x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Návštěva

A: Tak jsme tady. Tady je záchod. Tady koupelna. Támhle kuchyň. Ložnice tady. Ani se nezouvejte. A nebo jo, víte co, venku sněžilo. Vodu. Dáte si? Mám studenou i teplou.

13.11.2014 v 9:00 | Karma: 33,00 | Přečteno: 3406x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

V tramvaji č. 16

Od té doby, co nepracuju ve čtyřce bez ubrusů, jsem ztratila poměrně častý kontakt s hloupými a omezenými lidmi. Proto mě vždy o to více vyvede z míry situace, kdy někdo takový vstoupí do mé pravdoláskařské bubliny, v níž nikdo nevolí komunisty, nemá rád Dana Landu a všichni používají slova děkuju a prosím.

18.9.2014 v 17:30 | Karma: 36,41 | Přečteno: 6607x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsem se bála o svůj život

oproti svým kamarádkám si připadám jako hrdinka. Často mi s očima na vrch hlavy vypráví, jak se bály jít v noci domů temnou ulicí či nechodí večer do určitých částí města. Každého kolemjdoucího muže považují za vraha nebo násilníka, projíždějící auto jako schránku na únos. Jejich přítelové na ně čekají na tramvajových zastávkách nebo rovnou před vstupními dveřmi jejich domovů. Jejich rodiče jim volají, jestli dorazily v pořádku domů.

16.8.2014 v 8:28 | Karma: 22,82 | Přečteno: 2052x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dneska už se tomu jen směju

říkám vždy, když uplyne přibližne týden nebo pět let poté, co se mi stane nějaký trapas. Situace se nejdříve zdá hrozná tak, že bych nejraději schovala hlavu pod peřinu a nevylezla do té doby, než všichni zapomenou, že jsem kdy existovala. Po pár hodinách, když můj obličej již nevypadá jako popálenina 2. stupně, jsem schopná přestat se litovat a sebemrskačsky si celou historku přehrávat znovu a znovu. Když jsou rány mého sebevědomí zhojené, píšu na blog.

15.8.2014 v 18:20 | Karma: 25,34 | Přečteno: 2355x | Diskuse| Věda

Lenka Veverková

Výstupy na vrchol,

ať už v jakémkoli slova smyslu, jsou mou oblíbenou činností. Po cestě se potím, vzdychám a úpím. Vytrvale se dožaduji odpovědi na otázku "Kdy už?", trochu nadávám, ale zároveň se vše snažím brát s úsměvem a upínat své myšlenky na to, až tam konečně budu! Na vrcholu! A dám si za odměnu tatranku! A konečně svlažím své hrdlo studenou vodou nebo teplým čajem. Ať už tam jsme!

1.7.2014 v 9:26 | Karma: 14,57 | Přečteno: 812x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsme jely z Glasgow

Dlouhé cesty autobusem mi nikterak nevadí. V autobuse dělám mnoho činností, které bych doma nedělala, protože bych prostě, jak se tak říká, neměla čas. V autobuse si čtu. V autobuse koukám na filmy. V autobuse píšu.

30.6.2014 v 9:11 | Karma: 16,37 | Přečteno: 831x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

To, že mám díru v botě,

zjistím vždy, až když začne pršet. V ten moment se mi ovšem ihned vybaví všechny ty dětské tábory, vlhko v holínkách i pod očima, začínající bolest v krku a nudle u nosu. Proč mi žádné boty nevydrží déle než jednu sezónu?

29.6.2014 v 14:11 | Karma: 20,37 | Přečteno: 1117x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem chtěla jít k psycholožce

Na každýho to jednou padne. Smuténka a pocit, že dneska je to fakt na hovno a spáchat sebevraždu je jediný rozumný řešení. Někdo to řeší heslem ráno moudřejší večera a jde se prostě vyspat, jiný si nalije o trochu víc rumu do čaje. Někdo zavolá kamarádce a popláče si na rameni, jiný prostě nemá čas takové blbosti řešit. V moderní době je ale časté, že prostě jdete k psychologovi.

28.6.2014 v 12:10 | Karma: 39,59 | Přečteno: 11670x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem málem nejela na výlet

Vzhledem k tomu, že tento článek píšu již ve vlaku, můžeme si všichni zhluboka oddechnout a otřít pot z čela již u úvodních řádků. Pointa, nepointa, na svůj oblíbený film se koukáte stále dokola, i když už víte, jak dopadne. Nicméně, abych udržela jakési potenciální napětí, dosadila jsem do fejetonu detektivní zápletku a čtenáři se tak mohou po vzoru poručíka Colomba či majora Zemana ponořit do pátrání.

27.5.2014 v 12:40 | Karma: 13,10 | Přečteno: 1514x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Když nemůžu usnout

vstanu z postele a vyndám baterku z tikajících hodin. Když nemůžu usnout, vstanu, v koupelně si natočím vodu do sklenice a vypiju ji. Když nemůžu usnout, zatáhnu závěsy na okně. Když nemůžu usnout, vypnu notebook, protože mě ruší tři žlutozelená miniaturní světýlka úsporného režimu. Vypnu i televizi, na které malý červený puntík svítí jako reflektor.

25.4.2014 v 10:50 | Karma: 18,19 | Přečteno: 1451x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Jak jsem spustila alarm

V poslední době se mi až příliš často stává, že chci schovat hlavu do písku, otočit se na podpatku a zmizet, nikdy se nevrátit a spálit po sobě mosty. Do bezvědomí se ztrapňuji až příliš často. Jsem pro každou legraci a nevadí mi být veselým kašpárkem pro pobavení vícečlenného kolektivu, ale čeho je moc, toho je občas příliš.

11.4.2014 v 12:20 | Karma: 16,46 | Přečteno: 1041x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dál to nepojede

řekl řidič, vystoupil z autobusu a začal něco kutit venku. Ostatní cestující se po sobě vyděšeně koukali a začali vytahovat mobilní telefony, já si otevřela notebook, abych napsala tento článek.

4.2.2014 v 17:36 | Karma: 15,76 | Přečteno: 1155x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 86
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 10069x
Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy