Lenka Veverková
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík
Oblíbené stránky
Oblíbené články
Co právě poslouchám
Lenka Veverková
... jen blbni!
zkazíš to všem! - tak se jmenuje výstava Romana Týce v pražské galerii Dvorac Sec Contemporary. Kromě koláží, objektů z drátěného výpletu či dveří nechybí ani pouťový autodrom.
Lenka Veverková
Regulace intimity: "Co tě sere? Nad čím se dojímáš?" ptají se herci
Za co se stydíš? Co miluješ? Co tě mrzí? V co doufáš? Tyto otázky položil režisér inscenace Regulace intimity Jiří Havelka studentům 4. ročníku alternativního a loutkového divadla DAMU. Ti nyní stojí tváří v tvář divákům a zpovídají se. Po tvářích jim občas přelétne úsměv, na konci jim však všem stékají slzy po tvářích. Jsou ale způsobené emocemi nebo tygří mastí, již si herci namazali pod oči?
Lenka Veverková
Moje psycholožka o tom ještě neví…
ale můj učitel tvůrčího psaní již ano. Mám strach, že někde někdy někdo zjistí, že něco nevím. Cokoli. Název první hry Bertolta Brechta, ostrov na čtyři, jméno ministra školství, SPZ Strakonic na tři nebo recept na segedýn. Přemýšlím, v čem vězí můj problém, moje prokletí a má obsese. Chci něco dokázat sama sobě nebo svým rodičům? Chci být nejlepší ve skupině a získat tak vůdčí postavení? Nebo se naopak bojím, že mě skupina nepřijme a vysměje se mi? Možná mám problém se sebepřijetím či jsem nedostávala od rodičů tolik lásky, kolik jsem potřebovala.
Lenka Veverková
Pitínský slovník: Ale co z toho, blbečku, když mi scházíš?
Mám dvě uši, ale když zavírám oči, už je neslyším. Vyzuj si boty a zatanči nám! Nikdy ti ústa tak hezky nevoněla. Otři mi pot z čela. Neslyšíte, že mi řve dítě? Náš kanár ale umí "der"... Perly v uších. Písek ve vočích. Z Nietzscheho nic. Skotský golf. A ta poloprázdná flaška je tygrem, jehož jméno je láska. Maruno, sedni si! Ale již začínám, jen si dovoluji ztratit čas na malou dramatickou pauzu před začátkem toho kousku...
Lenka Veverková
Pohádka o věcech v šuplíku
To vám byly časy, když jo-jo svítilo a hrálo veselou písničku, zatímco po provázku skákalo nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nahorů a dolů. Stále dokola v rytmu té hloupé melodie. Stále a stále nahoru a dolů. Jo-jo bylo věčně v pohybu, prostě k nezastavení. Nyní ovšem leží zapadlé v zásuvce, šňůrka zašmodrchaná, baterky vybité. Z výjimečného jo-ja je teď nudné, obyčejné jo-jo, k tomu navíc nepoužívané.
Lenka Veverková
Jak jsem dofotila
Láska k umění mnohdy navodí pocit, že i vy jste talentovaní. Nač jen pasivně přijímat, tleskat a s úžasem hledět? Je třeba také tvořit! Projevit se skrze hudbu, film, divadlo, fotografii, báseň, tanec, sochu, obraz, instalaci, román, tapiserii či patchwork...
Lenka Veverková
Jak jsem začala chodit do posilovny
Sama to nechápu. Neprohrála jsem žádnou sázku, ani mi nikdo nedržel u hlavy revolver. Sama od sebe, z vlastní vůle jsem se v letním semestru přihlásila na dva tělocviky, přičemž povinný nemáme ani jeden. Kondiční cvičení a posilovna. Plán byl jasný: ve středu získám potřebnou výdrž a ve čtvrtek svaly.
Lenka Veverková
Jak se měnil můj přístup ke svačinám
Ačkoli odborníci, babičky i maminky tvrdí, že jíst se má pětkrát denně, nikdy jsem tomu nepřikládala přílišnou váhu. V raném dětství jsem byla krmena, ať jsem chtěla či ne. Jídlo se do mého pohublého tělíčka vkládalo lžičkou se skřítkem. Na magickou formuli: "A ještě jednu za maminku," jsem milostivě otevřela ústa a požitkářsky polkla. Během času vymezeného na jídlo musela maminka připomenout mnoho různých osob kvůli nimž má cenu se najíst alespoň do polosyta. Jedla jsem za členy rodiny, za popeláře, pošťačku, pana prezidenta i hlasatelku z rádia.
Lenka Veverková
Rozkvetly sekery: Proč by nám jednou nemohlo být dobře, kocourku?
Vzpomínky na dovolenou v Bulharsku, na stole plastový ubrus, gauč s plyšovým přehozem, zapnutá televize a šmírování sousedů, zda se náhodou nemají lépe. Co vám to jen připomíná? Také žijete v paneláku?
Lenka Veverková
Nejezdim sockou a myslim jinak: Your way is...
Jak být v dnešní době cool bez iPhonu sedmičky? Je vůbec možné být šťastný, když vaším největším životním cílem je stát se klempířem? Jste dobrý v icebreakingu? Hra o střetu dvou světů. Spokojeni jste do té doby, než poznáte, že můžete mít ještě víc.
Lenka Veverková
Jak jsem chtěla být učitelkou
Být jedináčkem a bydlet na vesnici, kde je věkový průměr kolem sedmdesáti let, by bylo pro každé dítě asi utrpení. Ne však pro mě. Dětství jsem strávila obklopená knihami a sešity. Ruce popsané od propisek, nadšený úsměv na tváři a touha vstřebat co nejvíce informací... Nechápala jsem, proč někteří rodiče dávají svým dětem trest ve formě "zaracha", já domácí vězení brala jako odměnu, kdy mě rodiče nevykazují ven na vzduch se slovy: "Jdi se aspoň na chvíli proběhnout!"
Lenka Veverková
Phoebe Zeitgeist: Lepší se bát, než necítit nic!
Narozeninová oslava se občas může stát noční můrou, zvláště pokud slavíte se schizofrenním nekrofilem, indickou bohyní a úchylným klukem, jehož matka zemřela ve vaně. „Všechno nejlepší, Phoebe!“ volají postavy jedna přes druhou a oslavenkyně v panensky bílých šatech se naivně usmívá.
Lenka Veverková
Jak jsem ztratila peněženku
Poprvé jsem ztratila svou peněženku, když mi bylo osm let. Ten den se konal sportovní den naší základní školy a já v teplákách, tričku a s botami špinavými od antuky skotačila po trávě a fandila svému idolovi z šesté třídy. Běžel vytrvalostní běh a já dočista zapomněla na svůj baťoh s pet flaškou jahodové šťávy, mikinou a peněženkou s provázkem za krk.
Lenka Veverková
Simulanti, zdraví nebo postižení?
Simulante Bande je hrou čtyř těl. Dva profesionálové – tanečnice a tanečník spolu s dvěma handicapovanými amatérkami rozehrávají miniaturní příběhy na téma vztahu fyzicky postižených a zdravých. Občas se tváříme, že jsou neviditelní. Uhneme pohledem, otočíme se zády. Jindy na ně naopak civíme s otevřenými ústy. Jak je přijímáme mezi sebe? Žijeme spíš vedle nich nebo s nimi? Proč je tu stále bariéra, která rozděluje zdravé a handicapované? Na to a na mnohé další otázky se taneční skupina VerTeDance snaží hledat nonverbální odpovědi.
Lenka Veverková
Jak jsem ztratila kufr
Za svůj mladý a poměrně poklidný život se mi podařilo ztratit již spoustu věcí. Od propisek, tužek, slunečních brýlí a deštníků po blbuvzdorné peněženky s provázkem za krk, dioptrické brýle (dodnes nechápu, jak se to mohlo stát) a památeční náhrdelníky po babičkách.
Lenka Veverková
Jak byla Kočka na prázdninách
Stejně tak jako rodiče odkládají svá nezbedná dítka na prázdniny k babičkám a dědečkům, odložila jsem i já Kočku k mamince. Z Prahy plné smogu, cinkajících tramvají a hlasitých opilců zmizela Kočka na tři měsíce na jih - do čisté přírody plné zpívajích cvrčků a hvězdné oblohy.
Lenka Veverková
Fotoreportáž: ZLOMVAZ 2012
Fotografie z letošního Zlomvazu - divadelního festivalu uměleckých škol, který se konal minulý týden na DAMU. Kromě damáků vystoupili studenti JAMU, VŠMU, AU a PWST. Více fotek najdete zde.
Lenka Veverková
Jak nám vypadla kočka z okna
To, že mají kočky devět životů, ví každé malé dítě. Obzvláště malá přespříliš zvědavá koťátka snesou mnoho - nečekané kopance do bříšek a rozdrcené tlapičky, když se motají pod nohama a nemotorně prosí o pozornost, zadrhnuté drápy v různých kusech oblečení, když vám snaživě lezou za krk... Koťata jsou prostě i přes tu nezdolnou snahu o sebedestrukci velmi odolná.
Lenka Veverková
Bláznivý nápad Michala Dočekala inscenovat Figarovu svatbu
Pozvání na neveřejnou generální zkoušku hry P. A. de Beaumarchaise Bláznivý den aneb Figarova svatba, která se konala 26. dubna 2012 ve Stavovském divadle, jsem přijala s úsměvem na rtech. Zpívající Miroslav Donutil? Richard Krajčo jako Figaro? Jak tohle bude vypadat? Bude se ND snažit o modernizaci klasiky nebo uvidíme historizující parodii? Takové otázky mi naskakovaly v hlavě cestou.
Lenka Veverková
Jak jsme si dali do nosu
Léto si nedovedu představit bez: vypáleného obrysu brýlí na mém zarudlém obličeji, pomalu se roztékající zmrzliny, jež mi stéká po prstech, studeného okurkového salátu, povalování se v parku na dece, pocitu nemuset dělat nic kromě líného otáčení stránek nějaké knížky a bez ovocných knedlíků!
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
