Asi budu z podobného světa jako ta doktorka. Pokecat si můžete s kamarádkou, na to by zdravotní pojištění být určeno nemělo.

Přiznám se, že jsem na tenhle blog narazil víceméně náhodou, ale super - po přečtení tohoto přidávám do oblíbených

Moc pěkně napsané! Držte se! Bude nějaké pokračování? Moc ráda bych si ho přečetla.

Tak jsem si jako psycholog přečetl jak blog, tak komentáře. Asi budu sám nějakého kolegu potřebovat. Nebo vlastně psychiatra, možná se tam potkám s autorkou, protože ji i mě jako psychologa tam posílali.

Milá slečno autorko, divadelnice mladá a nadějná. Žijte, trpte, k psychologům choďte a pište o tom blogy. Nebo napište malou hru. Ostatně co jiného to je než hra, ta naše psychologická praxe. I když je to hra o život.

Slečna se chystá na první hodině s psychologem rozebírat to "nemožné chování obvoďačky".

Ale to může probrat s kamarádkou, proto se k psychologovi nechodí....

Mam z toho rozporny pocit. Jsou tam videt predsudky pisatelky. Navic psychologum neverim. Psycholog je standardni clovek jako kazdy jiny, kazdy ma specificke problemy a svoje ma i psycholog. Do druheho cloveka neni prakticky mozne videt. Kazdy je nastaven uvnitr jinak. Psycholog muze popisovat sebe, ne druheho cloveka. Existuje treba psychoanalyza, ta byla v mode ale nemela zadne velke uspechy. Spise to byla moda. Pak je tady psychiatrie ale to je podle mne vec prasku. to jsou hranicni pripady tezce rozpolcene osobnosti na pokraji sebevrazdy ci lide skutecne psychicky nemocni.

No,když se někdy nevyznáte sám v sobě, anebo se pořád tzv. točíte v kruhu anebo děláte pořád tu samou chybu - tak je dobré zajít si k solidnímu psychologovi. Ten by vás měl vyslechnout a nasměrovat vás, abyste sám objevil to, co vám doposud bylo skryté, třebas za hromadou balastu z různých předsudků, zátěží z dětství atd.

No, a jak si s tím pak naložíte, to už je jen a jen na vás. Měl by vás dovést k tomu, abyste našel cestu, jak z toho, někdy to je docela snadné, jen vědět jak na to, jen tu novou cestu uvidět a vydat se po ní... A to dá nejvíc zabrat - vám!

Proto mi chlapi chodíme na pivko. Pěkně se vykecáme, postěžujeme si jeden druhýmu, dáme si 3-4 kousky tak za 100Kč ( pojišťovna bohužel nehradí ) a hned je na světě líp!

Ženský chodí zase spolu na kafe a povídají si přitom o všem. Jenže autorka je, soudě dle ostatních zápisků, introvertka, takže na kafe chodí sama a má trauma z toho, že si k ní někdo přisedne, když sedí sama u stolu, zvícího letadlové lodi.

dává-li někdo smrt oblíbeného zpěváka na úroveň rozvodu rodičů, nepotřebuje psychologa nýbrž psychiatra

Taky tam bylo špatný počasí. A co jako, každýho rozhodí něco jiného. Záleží co a v jakou chvíli příjde. Někdy se sejde pár malých průserů a už se vezete. To je u každého individuální a ne každý je splachovací.

promiňte. ale taky jsem to kdysi zkusila, s podobným průběhem. takže jsem si řekla, že mám se svou halvou problémů až nad hlavu a další nepotřebuji a šla běhat. později jsem propadla různým jiným okysličovacím sportům. když jsem si pak jednu dobu připadala, že počínám vyhlížet jako profesionální aerobička, přešla jsem na pilates. a poslední dobou si říkám, že přátelé a kamarádi mé fóbie a schízy stejně důvěrně znají, rodina je zarytě ignoruje, takže s nimi už tak nějak dožiju

... tak nakonec to dobře dopadlo

Pěkně napsané...