H&M večírek v Showroomu: Opila jsem se a potkala Sandru Leopardovou

Svět fashionbloggerek (holky v věku třináct až pětadvacet let, které uveřejňují na internet fotky svého oblečení) nyní žije jedinou událostí. Lanvin připravil kolekci pro obchodní řetězec H&M, jež se objeví 23. listopadu pouze v Nákupní galerii Myslbek. Na nákup bude pouze 15 minut a kdo se o oblečení doslova nepopere, nezíská nic. Ani barevné hadříky, ani závistivé pohledy ostatních bloggerek.

Vychytralé H&M rozjíždí svou kampaň velmi dobře. Hezké oblečení (o kvalitě nemluvím) za přijatelnou cenu, trendy odkoukány z módních přehlídek, takže nehrozí, že byste se producírovali v něčem, co je OUT. Nové kolekce jsou nafocené na atraktivních modelkách a ještě před tím, než se dostanou do obchodů, kde by je mohli ošahat i "normální" smrtelníci, jsou přístupné pouhé elitě v Showroomech - rozuměj: v místnostech, kde je oblečení, boty, doplňky a kabelky naaranžováno a vy při jeho prohlížení můžete uzobávat jednohubky i další pochutiny a upíjet šampáňo či džusík. Všichni přítomní - většinou jsou pozvané právě fashionbloggerky - se baví o módě, o tom, jak jim to sluší a o svých blozích. Zároveň všechno fotí - existuje mnoho variant, jak zdokumentovat jedno šourůmácké odpoledne: já a moje kámoška, já a můj drink, já a šaty, co se mi líbí, já a jídlo, já a moje tři kámošky, já a boty, které bych si na sebe nikdy nevzala, ale vyfotím je, protože ty fotky každého zajímají.

"Nejdřív vyfotím já tebe a pak ty mě, jo?"

"Vyfoť nás, vyfoť nás!"

"Vyfoť nás všechny tři!"

Již pár hodin po večírku je internet zahlcen články se spoustou fotek (ať už lepší či horší kvality) a pochvalných komentářů. Večírek se vydařil, oblečení bylo krásné, jídlo chutné, pití ani ne moc studené, ani ne moc teplé, prostě akorát, všechny holky hrozně milé, fajn a sympatické. Všem to hrozně slušelo a těšíme se až se zase uvidíme. Trocha hořkosti se přeci jen objeví: Proč tam byla pozvaná zrovna tato bloggerka? A nemá támhleta příliš široká stehna do té krátké sukně? Ale nebudeme radši příliš vyvolávat rozbroje, a proto nebudeme jmenovat. Jsme přeci všichni jedná velká fashionbloggerská rodina.

Ani fashionbloggerky nejsou dokonalé.

Nějakým omylem jsem i já byla pozvána do Showroomu (vyšpul ústa, vyslov šourům), kde se schází smetánka této scény. "Proč zrovna já?" říkala jsem si. Většinu času chodím otrhaná jako hadrák, nezajímám se o módní přehlídky a nesdílím nadšení z nákupů. Co tam budu dělat? Otázala jsem se jedné z organizátorek, od níž mi přišel přátelský e-mail se spoustou smajlíků. "Je to vlastne taky maly vecierok, kde mame catering, vyborne jedlo a skvele napoje ... a samozrejme aj kopu fajn ludi, vratane nas dvoch Katiek :)..." Očividně se mi dostalo příležitosti, o které sní každá malá holka ještě než si založí vlastní blog. Nesměla jsem tam chybět!

Boty za dva tisíce (ty vpravo).

Pět minut před zahájením akce jsem váhavě přešlapovala na ulici a bojácně se rozhlížela kolem sebe. Procházející skupinky pěti a více dívek mě přesvědčily, že jsem tady správně. Nechtělo se mi tam. Anti-fashion přítel mě přemlouval, ať je následuji a dodával mi odvahy: "Třeba to nebude tak hrozný, třeba se nebudou bavit jen o módě..." Dostala jsem křížek na čelo a pusu na tvář a byla jsem vyslána. "Škoda, že nemůžu jít s tebou," volal na mě z dálky, "hrozně rád bych potkal Vítězslava!"

Fashionblogger Vítězslav a jeho nesmrtelná věta, která se hodí k pobavení na každou párty: "Jediné, na co se zmůžu když přijdu z práce, je sezení u mého psacího stolu, ovívání se vějířem, pití studených nápojů, a koukání do notebooku či čtení a do toho se občas otřu damaškovým kapesníkem..."

Před vstupem do onoho růmu mi chtěl personál v uniformě sundat můj ošuntělý kabát a pověsit jej na ramínko. Měla jsem minutu na rozmyšlenou - budu se snažit zapadnout mezi módní ikony, nebo zůstanu outsiderem? Při pohledu na své tepláky mi nezbylo než zamumlat: "Dneska to tady bude asi hodně fashion, co?" a hrdě vypjala prsa v umolousaném svetru. Hned ve dveřích jsem byla uvítána organizátorkou celé akce. Potřesení ruky, milý úsměv, byla jsem přivítána jako stará známá, což mě trochu překvapilo, poněvadž do tohoto okruhu lidí rozhodně nepatřím... Rozhlížela jsem se po ostatních, fotila, chodila sem a tam, občas se podívala na oblečení a cítila se nesvá.

Když jsem si myslel, že revoltou bude, když přijdu v teplákách, netušila jsem, že mě tento mladík v pyžamu trumfne...

Kupte si šaty za šest tisíc. Máte na to čtvrt hodiny!

Oblečení mě popravdě nijak neuchvátilo. U šatů s bohatou sukní (5 999,-) se mi nelíbil béžový vršek, ostatní šaty (4 499,-) se páraly a trička měla na můj vkus přeplácaný potisk. Neocenila jsem ani kvalitu materiálů, poněvadž jsem laik a jak by řekla moje maminka: "Se to jednou vypere a vypáře se to celý!". Očekává se ale, že mít kousek od Lanvina (i když jen z H&M) bude chtít mít každá. Podmínky pro nákup jsou opravdu podivné: "Co platí pro nákup dámské kolekce Lanvin for H&M: Jelikož se očekává ještě před otevřením butiku nával dychtivých lidí, kteří touží po modelu z limitované kolekce Lanvin pro H&M, utvoří se z prvních 320 zákazníků ve frontě dohromady 16 skupin. Každých 20 lidí ze skupiny obdrží náramek jiné barvy. Tento náramek vás opravňuje ke vstupu do dámského oddělení H&M, kde můžete nakupovat 15 minut. (zdroj: moda.cz)" Takhle to měli komunisté vyřešit s frontami na banány a na maso! Pánská kolekce se mi docela líbila. Konečně něco jiného než skate mikiny a seprané džíny, místo nich elegantní sáčka, společenské kalhoty a barevné boty.

Kvalita nebo módní trend?

Uždibovala jsem pověstné makróny (barevné sladké cosi slepené náplní), jež se roztékaly, a ochutnávala další jídlo, které přeochotná hosteska rozdávala. Kolem mě se štěbetalo o módě, všichni se objímali, usmívali a tahali oblečení sem a tam. "Ježiš, tobě to sluší, ty jsi hubená!" "Ale ty taky, odkud máš tu sukni?" Neměla jsem na to už sílu, musela jsem jít k baru. "Co si dáte? Drink v barvě vlasů?" otázal se mě barman s domněním, že patřím mezi ty ostatní. "Něco na nervy!" objednala jsem si a získala navíc i soucitný úsměv.

Linie-nelinie, bloggerky se neupejpaly!

Najednou už jsem věděla, kam patřím. Zůstala jsem u baru a neodešla ani na krok. Ucucávala jsem speciální - mě na míru míchané - nápoje a bavila se poznámkami: "Támhleta si asi nechala prsa doma... A odkdy jsou podvazky takhle vidět?" Konečně jsem slyšela něco jiného než upištěné: "Jééé, tobě to sluší! Vyfotíme se spolu?" Po páté skleničce jsem konečně potkala Vítězslava, který měl na sobě fešné holínky (samozřejmě, že celý den ani nekáplo, ale tohle je móda!), ale neprofesionálně se mi vybil fotoaparát a já roztančeným krokem opustila místnost.

Odešla jsem v povznesené náladě a s rozmáchlými gesty příteli vyprávěla, o co všechno přišel. "Byla tam i Sandra Leopardová! A Vítězslav! A já jsem opilá, hihi." Není to pro mě. Uculovat se na ostatní, hrabat se v oblečení a chválit ostatním jejich zevnějšek.

A co vy? Kdy vás pozvou do showroomu? Jste dostatečně fashion? Půjdete stát frontu na Lanvina? Znáte Sandru Leopardovou?

A chcete ještě více fotek?