Pan Roman vypráví
spyuge
Nateklá chodidla odpočívala na konferenčním stolku, nohy byly oblečené do domácích tepláků, na kolenou vytahaných. Na mohutných stehnech jí ležela miska s pistáciemi, které mechanicky rozlupovala a strkala do pootevřených úst, v nichž je následně rozpracovávala na mělkou kaši. Seděla tam v tlustém svetru, jež si sama upletla - příšerný vzor, vlna, co drásá kůži, ale hřeje. Prsa, již značně povolená, spočívala na břiše, které se rozpínalo v celé své velikosti a přetýkalo do všech stran. Ruce, dříve vždy upravené a hebké, dnes popraskané a hrubé, monotónně pracovaly na osvobozování oříšků z tvrdé skořápky. Nehty olámané, na prsteníčku zlatý kroužek, který jsem jí před pětadvaceti lety navlékl.
Zadíval jsem se jí do obličeje. Vždycky jsem říkal: "Krásně se usmíváš," a ona stydlivě klopila oči a tiskla své plné rty pevně k sobě. Teď to byl pohled jen pro otrlé. Pleť nečistá, pod unavenýma očima hluboké kruhy z nevyspání. Tváře naopak vypouklé, jako by si schovávala jídlo na horší časy. Na nose levné brýle z drogérie, z nichž se odráželo nafialovělé světlo z televizní obrazovky. Oči soustředěně pozorovaly tu rádoby napínavou slátaninu s podtitulem "romantický film se šťastným koncem". Prošedivělé, trochu mastné vlasy měla rozpuštěné, konce byly roztřepené. Ta její nedbalost mě vytáčí. Vždycky se přece o sebe tak starala. Trávila hodiny a hodiny v koupelně, zatímco já klepal na dveře a volal: "Otevři, co tam děláš tak dlouho?" "Ještě pět minut," ozývalo se přes umakartovou stěnu. Šel jsem se radši nedočkavostí klepat do postele, kam za mnou po pár minutách přišla zahalená do lehkého pláště. Voňavá, s horkou, jemnou pokožkou, žádoucí a krásná.
Dneska přichází v bavlněné noční košili, jež se páře v podpaží, mlčky si lehá na bok a okamžitě usíná. Nebo to pravidelné oddychování jen předstírá? Když jí začnu masírovat rameno, abych zařídil jakous takous předehru, unaveně vzdychne, že ráno brzo vstává a že opravdu nemá na žádnou legraci náladu. A já pak jen hodinu čučím do zdi a tiše si nadávám. Proč, místo abych teď prožíval vzrušení s nějakou dlouhonohou krasavicí, tady ležím vedle svojí stárnoucí manželky?
Přemýšlím, stále ji pozoruji a ona si mě ani nevšimne. Mému skeptickému pohledu neunikne nic. Tři chloupky pod nosem, které si zapomněla vytrhnout. Červený pupínek na bradě a zarostlý palec u nohy. Ztrácím tu s ní čas. Musím jí to říct. Takhle se nedá žít. Copak jí to vyhovuje? Netváří se zrovna spokojeně. Z počáteční zamilovanosti se stal nudný stereotyp. Z nudného stereotypu nechuť a odpor. Proboha, uvědomím si, moje žena je mi odporná. Až mě to vyděsí. Snažím se tu myšlenku vyhnat z hlavy, ale pořád vím, že je to tak. Stará, zchátralá, neúspěšná, věčně špatně naladěná. Zasloužím si někoho lepšího. Zkusmo si odkašlu. Musím jí říct, že takhle to dál nejde. Naše pohledy se setkají, ona nadzvedne obočí a vyčkává, co řeknu.
Lenka Veverková
Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)
... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.
Lenka Veverková
Taková ta dobře udělaná činohra
Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?
Lenka Veverková
Takže vy budete kritička!
"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?
Lenka Veverková
A žili šťastně až do smrti...
... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?
Lenka Veverková
Jak jsem si vysnila terasu
Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Na D7 před Prahou bourala tři auta, hasiči kvůli dešti řešili desítky událostí
Hasiči kvůli silnému dešti a bouřkám řešili v pondělí a v noci na úterý desítky událostí. Často...
Řidič místo semaforu sledoval zasahující policisty, málem přejel chodce
Zapnuté majáky stojícího policejního vozu zaujaly řidiče v Brně natolik, že přestal dávat pozor na...
Zákon o změně pohlaví je připravený, hlásí Blažek. Piráti chtějí „ze středověku“
Ústavní soud v úterý zrušil sporná ustanovení o změně pohlaví. Nově od polovinu roku 2025 už nebude...
Polskou vládu chtěl někdo špehovat, tajné služby našly odposlouchávací zařízení
Polské bezpečnostní služby objevily odposlouchávací zařízení v místnosti, kde má být zasedání...
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík