Jak jsem psala čtvrtletku
Math guy, he
Přitom matematika pro mne vždy nebyla strašákem. Živě si pamatuji a dodnes se tím chlubím, že v první třídě jsem dostala jedničku ze strašlivě složité slovní úlohy, zatímco spousta mých spolužáků ji ani nedovedla pochopit. Nestalo se tak zázrakem. Jako správný jedináček jsem trávila odpoledne sčítáním a odčítáním x-ciferných čísel, rýsováním čtverců a počítáním jejich obsahů a obvodů. Při hodinách jsem poté byla za hvězdu, machra a klokánka. Logicky jsem přemýšlela a výsledek podtrhávala s úsměvem na rtech. To byly časy.
Dnes s matematikou svádím boj na život a na smrt. Goniometrie, stereometrie, logaritmy, diagramy, rýsování jehlanů, rovnice, nerovnice, příklady, které ani nemají řešejí... Při hodinách trpím. "K čemu to vlastně budu potřebovat?" ptám se sama sebe, zatímco mi spolužáci zapichují kružítka do zad a ušklíbají se: "Neumí, neumí. Úplně blbá je!"
Tento týden byl pro mě ve znamení rozřezávání krychlí. Protože však nemám prostorovou představivost, potácela jsem se často na pokraji zoufalství. Doma jsem s tužkou v puse dumala, které body se propojí a zda-li jsou vůbec v jedné rovině. Mé sebevědomí klesalo a já si přišla bezmocná. Vdám já se vůbec? A jestli ano, nebudu muset jen stát u plotny a občas manželovi přinést pivo k televizi? Závisí můj život na matematickém umu? Po dvou hodinách doučování, kdy jsem ze sebe dostala to nejlepší, mi bylo řečeno, že bych si měla dojít k psychologovi, protože tu prostorovou představivost prostě nemám. Bezmocně jsem se zadívala na stovky krychlí, které jsem se pokusila rozříznout. Ztracený čas.
Poslední den před písemkou jsem si udělala obrovskou mísu popcornu a hrnec kafe. S veselou myslí jsem usedla ke stolu a jala se používat sinovu a cosinovu větu v praxi. Představovala jsem si, jak stojím na kopci vysokém 300metrů a hledím dolů v hloubkovém úhlu 18° na řeku. Jak je asi ode mě daleko? A kam po ní dopluje parník, když je dvakrát rychlejší, ale pluje po řece napříč? A co když nad sebou uvidím letadlo, které za minutu bude o 200metrů dál? Moje počítání bylo velmi napínavé. Zjišťovala jsem, kde nabourá vlak do autobusu, kdy se střetnou dvě auta a kam vrhá stín kapesní zrcátko. Malovala jsem náčrtky v barvách, škrtala jsem, znovu malovala, ověřovala, jestli je výsledek reálný, a tvářila se, že tomu rozumím (špička jazyka venku, svraštěné obočí).
Po pár hodinách jsem se unaveně protáhla a dala si do úst hrst popkornu. Teď přišlo to nějtěžší. Zkusmo jsem si narýsovala pár krychliček a poté jsem se zahleděla na zadání první úlohy. Orosilo se mi čelo a ztěžka jsem polkla. Od oka jsem načrtla pár přímek, koukla do správného řešení a papír vztekle zmuchlala. Za chvíli jsem kolem sebe měla hromady zlámanách tužek, pomačkaných rysů a promáčených papírových kapesníků. "Ty se učíš?" podivila se má maminka a instinktivně se uhla letící kouli z papíru. "Ne asi! Zavři! Ticho! Potřebuju ticho!" křičela jsem. "Večeře je na stole," špitla bojácně a couvala z pokoje. Za chvíli přišla fáze rezignace, kdy jsem si říkala, že na známce nezáleží, pokud nepropadnu. Usla jsem s pravítkem v ruce.
Dnes jsem v osm hodin ráno otáčela klepající se rukou zadání. Stále jsem doufala, že na druhé straně bude hezký obrázek, který si dám do kapsy, a všichni společně ruku v ruce poběžíme na zmrzku. Místo toho na mě čekaly čtyři příklady formulované podivným jazykem. Přečetla jsem si je asi třikrát a vybrala si ten nejlehčí, abych se povzbudila, když ho vyřeším. Krychli jsem narýsovala během minuty (trénink je v tomto případě nezbytný) a pak jsem upadla do nervozity. Je tenhle bod v boční rovině nebo v zadní? Nebyla jsme si jistá a dohadovala se sama se sebou. "Ty kozo hloupá!" šeptala jsem si a ujišťovala samu sebe, že jsem to řízla správně. Když jsem začínala druhý příklad, byla jsem seznámena s tím, že teď bychom měli být přibližně u třetího. Nevěděla jsem, co dřív, pravítko mi padalo z ruky, klepala jsem nohou a mračila se do sešitu. Jeden příklad už jsem vzdala a začala ho považovat za docela dobrý vtip. Třetí jsem s pomocí třech vzorečků vylovených z tabulek dokázala jakž takž vypočítat, ale kdo ví, jestli správně. Zbytek hodiny jsem přegumovávala a znovu obtahovala moje krychličky. V matematice si nemůžete být ničím jisti...
V pondělí se dozvím svůj ortel...
Lenka Veverková
Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)
... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.
Lenka Veverková
Taková ta dobře udělaná činohra
Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?
Lenka Veverková
Takže vy budete kritička!
"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?
Lenka Veverková
A žili šťastně až do smrti...
... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?
Lenka Veverková
Jak jsem si vysnila terasu
Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968
Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...
Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil
Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...
Apartmán 2+kk, Tivat
Donja Lastva, Tivat Municipality, Černá Hora
4 027 730 Kč
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík