Problém začleňování se netýká jen uprchlíků

ale třeba také lidí, kteří jsou tak trochu jiní a tak trochu "nepřizpůsobiví". Třeba postižených. Asistentkou jsem s přestávkami asi čtyři roky. Nyní jsem na týden v jednom kempu a asistuji jednomu takovému. 

Tomáš nemůže mluvit a pořádně hýbat jednou půlkou těla. Druhá půlka je ovšem v pořádku, znakuje seč může, aby se dorozuměl, a myslí mu to. Já na něj tak nějak dohlížím, pomáhám mu s tím, na co jsou potřeba ruce dvě nebo alespoň jedna pusa. V kempu v Řásné má brigádu, aby si trochu přivydělal - uklízí, vytrhává plevel, sbírá odpadky, zametá, utírá stoly, parapety... Majitel je totiž moc milej chlápek a tohle zapojení, chcete-li integrování (on možná to slovo ani nezná) podporuje. 

Názory na tuhle naši činnost se samozřejmě liší. tzv. pravdoláskaři a lidičky se srdíčkem na správnym místě nám naše počínání bohulibě schvalují, zvědavě se ptají, zajímají se, s Tomášem se normálně baví a vtipkují. Tomáš jim rukama, nohama (rukou, nohou) vysvětluje, odkud je, co dělá, ochotně píše na papír nebo do země slova, když lidi nechápou. Ukazuje, co si koupí za svý vydělaný peníze (věci na rybaření) a tak. Pak jsme většinou pozváni večer k ohni, na grilování nebo prostě na pokec u pivka a pepsi.

"Ti druzí" (já jim říkám "zabednění") tohle moc neberou. Jejich přístup se mimo jiné liší tím, že zpravidla mluví jen na mě, jako by tam on nebyl. Sice na něj zírají, ale obracejí se na mě, i když jim říkám, že Tomáš jim normálně rozumí.

- Proč tohle dělá? Neměl by bejt spíš v nějakym ústavě?
- Já s nim pracovat nebudu, co bych s nim dělala, co von dokáže s jednou rukou jako? To ne, to nechci (místní uklízečka, Tom jí měl pomáhat otírat dlaždičky a umyvadla) 
- At nepracuje a radši vodpočívá, chudáček!
- A to von jako musí? Pracovat jako MY LIDI?

Pouštím se na tenký led diskuze o důležitosti zapojení všech do té naší společnosti, kterou si tak nějak uzurpujeme a bráníme pro sebe. Stále doufám, že jejich postoj je způsoben jen neinformovaností a tím, že je to něco, co neznají, něco, čeho se bojí... Stále doufám, že když jim to budu trpělivě a otevřeně vysvětlovat, tak se to změní.