Ta malá babička, co prodává růže
Je zima a ona je zabalená do několika vrstev, ale i přesto je jaksi průhledná a průsvitná. Pohublá a vlající ve větru. Scvrklá jako rozinka. Chudinka.
Ať prší, sněží nebo fouká, ona tam je. Připravená natáhnout ruku v pletené rukavici a vyčkat na několik mincí. Předat růži a sáhnout do igelitky pro další. Zas a znovu.
Ta malá babička mě znervózňuje.
Kéž by byla jako ti ostatní. „Nový Prostor, kupte si, paninko, Nový Prostor!“ „Děkuju, nechci...“ „Přispějte na děti! Nechcete přispět na umírající děti?“ „Nechci, děkuju.“ „Kupte si přívěšek a přispějete na pejsky!“ „Ne, děkuju...“ Chci, aby mě babička oslovila a nabídla mi růži. Řekla bych: „Ne, děkuju.“ a cítila se mnohem líp. Chci, aby na mě halekala, podbízela se a vnucovala mi květiny, které nechci.
Ona však nic neříká a já jí obcházím jakoby bez povšimnutí. Jakoby. Samozřejmě jsem si ji zase všimla a mám knedlík v krku. Nejradši bych ji pozvala k sobě domů na horký čaj a dala jí pořádně najíst. Viděl tu babičku vůbec někdo jíst?
Přemýšlím o babičce, která má na den přesně jeden plátek chleba a ždibítek másla. Ne, margarínu. A o neděli náprstek mléka. Babička po snídani (jediném jídlu dne) vyjde z domu obtěžkána igelitkou. Prohýbá se pod tíhou květin a pomalu, velice pomalu, pomalilinku jde na své stanoviště. A čeká. Čeká. I za tmy. Poté se pomalu plouží domů, nohy už neslouží. Vchází a doma jí nesvítí světlo. Prodala málo růží a vypojili jí elektřinu. Babička škrtá poslední sirkou a zapaluje maličkou svíčku. Rozbaluje růže z papírů a dává je do zavařovacích sklenic, hrnců a hrnků. Poté jde spát a zdají se jí růžové sny. Tenhle příběh mě dojímá.
Musím si vymyslet jiný.
Ta malá svraštělá babička je manipulátorka s lidskými city. Bydlí na Vinohradské v tři plus káká a snídá palačinky s jahodovou marmeládou. Posypané cukrem. Jí je vidličkou a nožem, způsobně. Stejně způsobně si otírá ústa do látkového ubrousku. Poté si vyndá zubní protézu a převleče se z saténového pyžama do umolousaného, háčkovaného cosi a na hlavu nasadí šátek. Aby nebyly vidět její naondulované vlasy. Obuje si děravé boty a přepudruje se čímsi bílým. Aby vypadala zašle. Usměje se na sebe do zrcadla a jde si přilepšit k důchodu. Dole pod domem koupí třicet růží. Deset za 99 Kč, dneska akce. Prodává pak jednu za 50 Kč. Stoupne si na svoje místo, za něž platí každý měsíc provizi magistrátu hlavního města Prahy. Stejně jako ti zmalovaní zlatí či stříbrní šašci. Stojí a není jí zima, protože má termo punčochy a funkční tričko. Ale třese se, aby zapůsobila na city. V polední pauze si dojde na oběd do blízké restaurace. Domů jde rychlým krokem. Zbylé růže háže do popelnice, ráno koupí jinou barvu. V zástěře jí zvoní mobil. Dcera prosí, zda by malá babička mohla pohlídat malou vnučku. Malá babička se rozčiluje: „Copak nevíš, že na to nemám čas? Chodím do práce! Mám svoje kšefty. Doba je zlá!“
Tak téhle babičce přece žádný peníze dávat nebudu, žejo! A ani se nemusím cítit provinile.
Lenka Veverková
Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)
... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.
Lenka Veverková
Taková ta dobře udělaná činohra
Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?
Lenka Veverková
Takže vy budete kritička!
"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?
Lenka Veverková
A žili šťastně až do smrti...
... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?
Lenka Veverková
Jak jsem si vysnila terasu
Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Nejvyšší soud USA se poprvé zabývá otázkou, zda mají bývalí prezidenti absolutní imunitu vůči...
Ázerbájdžán v Karabachu zboural arménskou vesnici, na místě staví mešitu
Ázerbájdžán v jedné ze znovuzískaných vesnic v Náhorním Karabachu zbořil 200 let starý arménský...
Omezí dávky i povolení. Litva a Polsko pomohou Kyjevu s vracením branců
Litva hodlá pomáhat ukrajinským úřadům s navracením ukrajinských mužů v branném věku. Ve čtvrtek to...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík