Ta malá babička, co prodává růže

4. 12. 2014 16:45:58
Ta malá svraštělá babička, co postává u podchodu a chvěje se zimou. Ta malá vrásčitá chvějící se babička, jejíž oči na mě zeširoka hledí. A já se jim vyhýbám, seč můžu. U kotníku má igelitku naplněnou desítkami růží. V ruce drží jednu, zabalenou v papíře. Chvěje se. Růže i babička. I kdybych se jí snažila vyhnout, vykoukne na mě znenadání u hlavní pošty. Malá, nepřehlédnutelná babička, jež nemluví, neprosí, nenaléhá. Mlčky stojí a klepe se.

Je zima a ona je zabalená do několika vrstev, ale i přesto je jaksi průhledná a průsvitná. Pohublá a vlající ve větru. Scvrklá jako rozinka. Chudinka.

Ať prší, sněží nebo fouká, ona tam je. Připravená natáhnout ruku v pletené rukavici a vyčkat na několik mincí. Předat růži a sáhnout do igelitky pro další. Zas a znovu.

Ta malá babička mě znervózňuje.

Kéž by byla jako ti ostatní. „Nový Prostor, kupte si, paninko, Nový Prostor!“ „Děkuju, nechci...“ „Přispějte na děti! Nechcete přispět na umírající děti?“ „Nechci, děkuju.“ „Kupte si přívěšek a přispějete na pejsky!“ „Ne, děkuju...“ Chci, aby mě babička oslovila a nabídla mi růži. Řekla bych: „Ne, děkuju.“ a cítila se mnohem líp. Chci, aby na mě halekala, podbízela se a vnucovala mi květiny, které nechci.

Ona však nic neříká a já jí obcházím jakoby bez povšimnutí. Jakoby. Samozřejmě jsem si ji zase všimla a mám knedlík v krku. Nejradši bych ji pozvala k sobě domů na horký čaj a dala jí pořádně najíst. Viděl tu babičku vůbec někdo jíst?

Přemýšlím o babičce, která má na den přesně jeden plátek chleba a ždibítek másla. Ne, margarínu. A o neděli náprstek mléka. Babička po snídani (jediném jídlu dne) vyjde z domu obtěžkána igelitkou. Prohýbá se pod tíhou květin a pomalu, velice pomalu, pomalilinku jde na své stanoviště. A čeká. Čeká. I za tmy. Poté se pomalu plouží domů, nohy už neslouží. Vchází a doma jí nesvítí světlo. Prodala málo růží a vypojili jí elektřinu. Babička škrtá poslední sirkou a zapaluje maličkou svíčku. Rozbaluje růže z papírů a dává je do zavařovacích sklenic, hrnců a hrnků. Poté jde spát a zdají se jí růžové sny. Tenhle příběh mě dojímá.

Musím si vymyslet jiný.

Ta malá svraštělá babička je manipulátorka s lidskými city. Bydlí na Vinohradské v tři plus káká a snídá palačinky s jahodovou marmeládou. Posypané cukrem. Jí je vidličkou a nožem, způsobně. Stejně způsobně si otírá ústa do látkového ubrousku. Poté si vyndá zubní protézu a převleče se z saténového pyžama do umolousaného, háčkovaného cosi a na hlavu nasadí šátek. Aby nebyly vidět její naondulované vlasy. Obuje si děravé boty a přepudruje se čímsi bílým. Aby vypadala zašle. Usměje se na sebe do zrcadla a jde si přilepšit k důchodu. Dole pod domem koupí třicet růží. Deset za 99 Kč, dneska akce. Prodává pak jednu za 50 Kč. Stoupne si na svoje místo, za něž platí každý měsíc provizi magistrátu hlavního města Prahy. Stejně jako ti zmalovaní zlatí či stříbrní šašci. Stojí a není jí zima, protože má termo punčochy a funkční tričko. Ale třese se, aby zapůsobila na city. V polední pauze si dojde na oběd do blízké restaurace. Domů jde rychlým krokem. Zbylé růže háže do popelnice, ráno koupí jinou barvu. V zástěře jí zvoní mobil. Dcera prosí, zda by malá babička mohla pohlídat malou vnučku. Malá babička se rozčiluje: „Copak nevíš, že na to nemám čas? Chodím do práce! Mám svoje kšefty. Doba je zlá!“

Tak téhle babičce přece žádný peníze dávat nebudu, žejo! A ani se nemusím cítit provinile.

Autor: Lenka Veverková | čtvrtek 4.12.2014 16:45 | karma článku: 22.03 | přečteno: 2534x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 98 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 197 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3976

Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy





TOPlist

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...