Šárka Babická: Dokud jsem žila v Čechách, neuměla jsem ani vařit

tvrdí fotografka Šárka Babická. A mně se tomu nechce věřit při pohledu na její blog či instagram, kde se skoro denně objevují fotky jídel, ze kterých sálá čerstvost a svěžest. V kontrastu s pestrobarevnými pokrmy je jednoduché a minimalistické servírování - bílý talíř na dřevěném stole či jednobarevném ubruse s přiloženým příborem. Jen usednout a jíst. Člověk si snadno představí, že by něco podobného zvládnul připravit sám. Fotografie Šárky neinspirují jen obyvatele České republiky. Právě naopak - Šárka Babická je možná více známá za hranicemi než u nás. Jaké jsou začátky kariéry ve Velké Británii? Jak se fotí kuchařka? Na to odpovídala Šárka v tomto rozhovoru.

Šárka Babická

V roce 2008 jste se přestěhovala do Anglie. Proč tomu tak bylo a jak jste se za těch šest let změnila?

Jedním z mých velkých koníčků a vášní je cestování a poznávání nových kultur, lidí a zemí. Vždy mě lákala nová dobrodružství a jakákoliv možnost cestovat. Po pár letech mě můj rutinní život a práce začaly trochu nudit. Přítel tou dobou pracoval pro firmu ve Velké Británii a často cestoval mezi Londýnem a Prahou. Přestěhování bylo logickým a vítaným krokem pro nás oba. S přesunem do Londýna se můj život obrátil vzhůru nohama. Musela jsem dát výpověď v práci a s tím přišla otázka: Co dál? Nová země, práce, jazyk, přátelé... Všechno bylo úplně nové a jiné. Místo stabilní práce IT konzultantky jsem se stala živnostníkem v uměleckém oboru. První dva roky nebyly vůbec jednoduché a staly mě mnoho probdělých noci a stresu. Musela jsem se naučit spoustu nových věci, zejména to, jak vést vlastní business. Taková zkušenost člověka ovlivní a změní. Určitě jsem se stala samostatnější, naučila jsem se věřit v sebe samu, v to, co dělám, a také víc riskovat. Určitě jsem také mnohem víc rozmazlená v jídle.

Fotila jste jídlo už tady v Čechách?
Popravdě řečeno, dokud jsem žila v Čechách, neuměla jsem ani vařit. Nové ingredience, mix kultur a kuchyní v Londýně v kombinaci se spoustou času zrodily novou vášeň, kterou bylo jídlo a vaření. To mě přivedlo k tomu založit svůj blog, kde jsem chtěla svoje nové kulinářské objevy sdílet s rodinou a přáteli v Čechách. Fotografie mých výtvorů byly samozřejmou nezbytností, což mě přivedlo k tomu, že jsem se začala zajímat, jak nejlépe jídlo vyfotit. To už byl jen malý krůček k začátku nové kariéry.

Prozradíte nějaké triky, které využíváte při focení jídla a foodstylingu? Na co by si měli dát začátečníci největší pozor?

Mým mottem je přirozenost a jednoduchost. Když fotím jídlo, vždy se snažím, aby vypadalo co nejvíce přirozeně. Nemám řada přehnané nastylované fotografie, v jednoduchosti je krása. Jídlo by mělo být vždy na fotce tím hlavním, rekvizity by měly pouze pomáhat dotvářet atmosféru, ale určitě by neměly hrát hlavní roli a odvést pozornost od jídla. Co se týče triků, z mé vlastní zkušenosti mohu říct, že malé porce vypadají na fotkách lépe. Pokud tedy aranžujete jídlo na fotku, zkuste použít menší talíř a také menší porci. Při focení salátu namočte na chvíli čerstvě bylinky a listy do mísy s ledovou vodou, salát bude vypadat krásné čerstvý. Důležité je samozřejmě světlo. Za každou cenu se vyvarujte používání blesku na vašem fotaku nebo mobilů. I ten nejlahodnější pokrm bude vypadat téměř nejedle, pokud se vyfotí v umělém světle s bleskem. Pokud to jenom trochu jde, zkuste si najít místo vedle okna s denním světlem (ideálně na severní stranu). Denní světlo dopadající na jídlo zezadu nebo z boku vytvoří krásné stíny a vykreslí barvy a detaily.

Je jídlo, které fotíte, stále poživatelné nebo jej něčím upravujete například pro větší lesk?

Když fotím pro blog či jen tak pro sebe, jídlo je vždy poživatelné. Pokud fotím pro klienty, záleží na druhu zakázky. Fotky pro reklamu a na obaly výrobků musí být dokonalé, tudíž se občas použijí nějaké náhražky nebo vylepšující triky, které z jídla vytvoří nepoživatelný předmět. Pokud ale fotím pro časopisy nebo kuchařky, jídlo se téměř vždy po focení s radosti sní a to zejména díky momentálnímu trendu, jenž fandí dokonalé nedbalosti, což znamená že jídlo nemusí být absolutně perfektní. Nějaký drobeček spadlý vedle talíře či umazaný příbor jen přidává na autenticitě.

Jaké pokmy je náročné vyfotit?

Paradoxně spousta dezertů. Například zmrzlina je taková malá noční můra. Estetický je sice atraktivní, ale na focení velmi složitá. Musíte procovat velmi rychle, protože jakmile zmrzlina opustí mrazák, začnou se na povrchu vytvářet ledové krystalky, které na fotkách nevypadají vůbec hezky a poté samozřejmě začne velmi rychle ták. Takže vás vysněný dokonalý kopeček je během minuty tatam. Také třeba jen plátek dortu nebo nějaké obyčejné buchty nepatří mezi mě oblíbené objekty. A samozřejmě hnědá omáčka bez jakékoliv struktury dokáže potrápit.

Dokázala byste srovnat food magazíny v Čechách a v Anglii, potažmo ve světě? Čím se od sebe odlišují?

Moc food magazínu v Čechách neznám. Při návštěvách doma jsem si občas koupila časopis Apetit, který mě překvapil tím, že přebírá spoustu receptů i s fotografiemi z časopisu BBC Good Food a také značná inspirace pochází od Donny Hay. Trochu mě tedy zklamala absence originality obsahu. Nedávno jsem si všimla časopisu F.O.O.D., jenž má pro změnu většinu obsahu z německých magazínu. Loni mě poměrně zaujal magazín supermarketu Albert. Myslím si, že české food magazíny trochu postrádají originalitu, což je škoda. Mezi mé nejoblíbenější magazíny patří britský Jamie Oliver a australské magazíny Donna Hay a Gourmet Traveler. Každý z těchto magazínu má velmi specifické zaměření a originální styl i obsah.

Jaké zakázky si ve svém životě nejvíce vážíte a v čem spočívala?

Jednoznačně mé první focení kuchařky The Jewelled Kitchen. Nafotit kuchařku bylo jedním z mých velkých snu a cílů od té doby, co jsem začala profesionálně fotit. Kromě toho, že to byla úplně nová a úžasná zkušenost, fakt, že autorku kuchařky dobře znám, udělalo tuto zakázku mnohem víc osobní a zapamatovatelnou.

Držíte se při přípravách svého jídla heslem "jíme i očima" nebo vám přijde zbytečné jídlo nějak na talíři upravovat, když jej neplánujete fotit?

Musím se přiznat, že pokud jídlo nefotím, příliš se s aranžmá na talíři netrápím. Je to ale dané tím, že jídlo většinou sama vařím a vím, jakou chuť mohu očekávat. Také se stává, že jsem tak hladová, že je mi téměř jedno, jak jídlo vypadá, hlavně že zažene hlad. Pokud ale jim v restauraci nebo vaří někdo jiný, prezentace je pro mě velmi důležitá, protože vzhled a vůně jsou první dojmy, které vnímáme před tím, než jídlo ochutnáme. Na druhou stranu: přestože vzhled je pro mě důležitý, moc dobře vím, že některé pokrmy nikdy nebudou vypadat příliš lákavé, ale přitom jejich chuť je naprosto nepřekonatelná.

Kde sháníte nádobí a další rekvizity, které při focení využíváte?

Všude možné! Moje kolekce rekvizit se neustále rozrůstá a zabírá víc a víc místa. Rodina se už naučila, že žádné staré nádobí a kuchyňské vybavení se nevyhazuje, dokud se mi nepředloží ke kontrole a souhlasu k likvidaci. Také většina mých vánočních dárků pochází z bleších trhů a antikvariátů. Sama jsem si velmi oblíbila malé obchůdky charitativních organizací, kterých je ve Velké Británii spousta, a vždy tam najdu nějaké poklady za babku. Samozřejmě výprodeje obchodů s kuchyňskými potřebami jsou častým cílem mých nákupu. Musím se ale přiznat, že občas to zajde i trochu dál. Například jedno z bych oblíbených fotografických pozadí jsem našla ve velkoobjemovém kontejneru u nás v ulici. Pokud ale fotím třeba kuchařku, většina rekvizit pochází z půjčovny.

Jak vnímáte rozšíření záliby fotit si jídlo? Například aplikace instagram je plná fotek snídaní, obědů, večeří. V čem si myslíte, že spočívá radost z toho zachycovat si, co jíme? Proč fotíte jídlo vy?

Myslím, že focení jídla je přirozený vývoj. Neustále se zlepšující kvalita fotoaparátů v mobilních telefonech nám umožňuje zachytit každý okamžik našeho života. A potřeba sdílet náš život na sociálních médiích tuto zálibu ještě zvyšuje. A je to také také pozorností, jež se v posledních letech upírá ke kvalitě jídla, které konzumujeme. Snaha jist zdravěji zvyšuje zájem a aktraktivitu o to, co kdo jí. Spojení těchto faktorů vede k tomu, že se snažíme zdokumentovat vše, co jíme. Pro mě osobně je jídlo nejoblíbenějším objektem focení. Stejně jako někdo rád fotí stromy v lese, svatby, psy nebo malé děti. Vnímám jídlo nejen jako zdroj energie potřebný k životu a uspokojení chutí, ale jako jistou vášeň, jež se promítá do všech oblasti mého života. Je to obor, ve kterém se pohybuji a pracuji a který mě velmi zajímá.

foto: Šárka Babická