Proč nemám ráda rodinné oslavy
Kamarádi mi často líčí zážitky ze srazu rodinných klanů, na kterých se potkají i více než čtyři generace jedné rodiny, kvůli oslavě svátku jednoho člena - byť toho nejmladšího, který ještě v plenách pospává v koutě, zatím co ostatní do sebe klopí jednu borovičku za druhou.
V naší rodině je to právě naopak. Nejsme zvyklí na typické nedělní obědy, na nichž si členové u slavnostní tabule (otec - samozřejmě - v čele) s křečovitým úsměvem podávají sůl a sdělují si své názory na americkou politiku i Kropáčkovou ze třetího. Přesto u nás panuje jakési přesvědčení (nejspíše ovlivněné zaběhlými společenskými zvyklostmi), že bychom měli nějakým způsobem oslavit narozeniny/svátek/vysvědčení či snad nějakou další běžnou situaci, která se každý rok opakuje, ale společnost pokládá za důležité ji náležitě ocenit. Snažíme se zapadnout do modelu správné ideální rodiny, a proto v ten důležitý den jdeme obvykle do restaurace. Jsme tři - já, má matka a její přítel. Už jen sejít se na místě smluveném je potíž, poněvadž každý z nás má jinou představu o čase. Matka vyráží o čtvrt hodiny dříve, aby s dostatečným předstihem mohla netrpělivě poklepávat nohou a přivítat mě - tu, která chodí na čas - podrážděným: "No kde jsi?!" Společně pak čekáme na živitele rodiny a plátce účtů. Ten přichází mírně zadýchaný s půl hodinovým zpoždením a ihned objednává příslušný aperitiv, přičemž my už v sobě máme kávu a maminka před sebou plný popelník.
Konverzační témata se v první polovině schůzky točí kolem jídla - mluví se o výběru, prodiskutovává se vhodná volba přílohy a váhá se, zda si dáme moučník nebo polévku. A nebo snad oboje? Ne! To bychom moučník určitě nedojedli! Aby řeč nestála, probíráme také číšníka, zbytek osazenstva restaurace a čistotu záchodů, na které v pravidelných intervalech odbíháme, když už je opravdu nejhůř - když mlčíme, a jen posloucháme, jak se další rodiny vesele baví a hovor jim nevázne. Proto se snažíme udržovat hovor komentováním jídla: "Málo slané," "Já to mám zas přesolené." "Nedochucené!" "Uvařila bych lepší."
Po snědení hlavního chodu se slova ujme matka. Mírně zakašle, aby na sebe upozornila, což není nutné, protože v tichu i mírné zakašlání zazní jako úder zvonu o dvanácté. "Tak ty máš ty narozeniny, Lenko," začne statečně a kouká jinam. Jemně přikývnu a počítám párátka na stole. "Tak my ti přejeme všechno nejlepší a hlavně to zdravíčko," dostane ze sebe ještě a s úlevou se opře o opěrátko polstrované židle. "Díky!" zamumlám. "Fakt díky!" dodám ještě jednou - hlasitěji, protože poprvé to znělo jako polknutí, "Tak, kdo si dá ještě pivo?" zahaleká matky přítel. V tu chvíli se zdá být atmosféra hned o něco přátelštější, poněvadž víme, že si nikdo nic nedá a konečně už půjdeme domů. "Asi zaplatíme, " rozhodne matka a začne se ohlížet po číšníkovi, kterého jsme označili za příliš snaživého. "Ten sem snad nikdy nepříjde!" Tato věta nám umožní nadávat na personál restaurace do té doby, než k nám někdo přijde.
Oslava končí nenápadným podsunutím bílé obálky s penězi a významným pomrkáním ve smyslu: "Tady máš a spíše si šetři, než utrácej!" Společně vycházíme, mírně zamračeni, s vědomím, že za měsíc budeme muset tento sraz absolvovat znovu. Ať žijí rodinné oslavy!
Lenka Veverková
Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)
... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.
Lenka Veverková
Taková ta dobře udělaná činohra
Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?
Lenka Veverková
Takže vy budete kritička!
"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?
Lenka Veverková
A žili šťastně až do smrti...
... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?
Lenka Veverková
Jak jsem si vysnila terasu
Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Okřídlený sebevrah má odstrašit Čínu. Tchaj-wan pokukuje po minidronech
Premium Tchaj-wan v posledních letech posiluje svoji armádu v reakci na opakované provokace čínské armády....
Klitoris do učebnic patří. Porno může být i prospěšné, říká psycholožka
Premium Se sledováním porna má zkušenost přibližně 8 z 10 Čechů, říká čerstvý výzkum společnosti CZECHSEX....
Střelec na Fica jde do vazby. Premiérův stav se lepší, převoz ještě není možný
Slovenský premiér Robert Fico, kterého ve středu postřelil atentátník, je ve stabilizovaném, ale...
Na trati z Ostravy do Třebechovic srazil vlak člověka, ten na místě zemřel
Na železniční trati v Ostravě-Třebovicích srazil v sobotu večer vlak člověka, na místě zemřel. Jeho...
Servisní a aplikační technik (m/ž) - mzda až 55.000 Kč
ZOLLER CZECH s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat:
50 000 - 55 000 Kč
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík