Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Sarah Small spojuje nespojitelné

Fotografie newyorské umělkyně Sarah Small vás dostanou na kolena svou originalitou a vtipem. Její jedinečný přístup k portrétování poodhaluje skryté emoce a zachycuje věci, které jsou si navzájem protikladem. Sarah se nebojí. Naopak - provokuje a ukazuje to, co byste ani vidět nechtěli. 

Sarah Small

Třicetiletá Sarah Small z Washingtonu se do fotografie zamilovala již ve svých třinácti letech. Modelkou jí tehdy byla její mladší pihovatá sestra Rachel, která ochotně pózovala  a Sarah tak mohla realizovat všechny své bláznivé nápady. To jí ale nestačilo a se svým Pentaxem K1000 obcházela ulice Washingtonu a žádala své sousedy, aby si je mohla vyfotit. Pro svou představu o správné fotografii neváhala dlouho putovat ulicemi, aby našla toho pravého.

V osmnácti letech získala stipendium na Rhode Island School Design a začala se intenzivněji věnovat autoportrétům. Již dvanáct let se každý den fotí polaroidem a obrázky sebe si lepí na zeď svého apartmá. Když nefotografuje, zpívá a skládá hudbu v čtyřčlené dívčí kapele Balcan Sea Hotel, jež kombinuje prvky moderního Brooklynu a tradičního Balkánu, vyučuje digitální fotografii a začíná točit film o svém životě.

Její fotky uveřejnila již spousta světoznámých časopisů a novin od New York Times po Rolling Stone. Vystavovala v amerických, evropských i australských galeriích a pravidelně se umísťuje mezi třinácti nejlepšími fotografy soutěže American Photo. Lidé obdivují její kreativitu, bizarní nápady a dynamičnost. Sarah totiž do jednoho rámu dokáže zasadit naprosto neslučitelné věci a emoce. Štěstí, smutek; láska, nenávist; roztomilost, nechutnost; mládí, stáří; erotika, oplzlost... Ačkoli každá fotka vypráví svůj příběh, dohromady působí mnohem silněji, navazují na sebe, gradují a mluví na vás.

Její poslední projekt, jenž nese název Delirium Construction (Stavba deliria), zkoumá, co se stane, když umístíte naprosto odlišné věci do jednoho prostoru. Ať už lidi odlišného věku, barvy pleti či jiného povolání nebo zvířata a kusy těl s modřinami. Fotografie jsou inscenované, ale pocity jsou zachycené náhodně - ukazují spontánní rozčílení, znepokojení, netečnost, smyslnost i radost. Vše je zabaleno do zářivých barev a zasazeno do poklidného prostředí. Záhadná nerovnována diváka odzbrojí a ukáže mu jak syrovost a temnotu, tak nevinnost a krásu. Jak se líbí Vám? Pište do diskuze.

Osobní stránka Sarah Small

Autor: Lenka Veverková | neděle 23.8.2009 17:20 | karma článku: 16,22 | přečteno: 2426x
  • Další články autora

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma: 12,83 | Přečteno: 757x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma: 11,59 | Přečteno: 531x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma: 16,66 | Přečteno: 1028x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma: 10,80 | Přečteno: 577x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Jak jsem si vysnila terasu

Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky

21.7.2015 v 14:45 | Karma: 25,54 | Přečteno: 3686x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Padající punčocháče

patří mezi typické holčičí problémy, které muži prostě nikdy nepochopí. Pominu-li transsexuály a travestity, málokterý chlap si dokáže představit ten pocit, když vám padají punčocháče. 

12.6.2015 v 8:38 | Karma: 29,76 | Přečteno: 3417x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Nemáš u sebe náhodou...?

kapesník, tužku na oči, balzám na rty, pinzetu, propisku, lihovku, papír, nůžky, pilník, učebnici, pití, svačinu, zápisník, šátek, šálu, rukavice, vložky, tampón, dezinfekci, zubní nit, parfém, flashku, provázek, gaffu, lepidlo, žvýkačku, pravítko, slovník, svetr, svorku, lžičku, vidličku, příbor, kapesní nůž, igelitový pytlík, bonbón, něco sladkýho, prášek na bolení hlavy, deštník a nebo taky gumičku?

12.12.2014 v 9:30 | Karma: 29,54 | Přečteno: 5114x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Ta malá babička, co prodává růže

Ta malá svraštělá babička, co postává u podchodu a chvěje se zimou. Ta malá vrásčitá chvějící se babička, jejíž oči na mě zeširoka hledí. A já se jim vyhýbám, seč můžu. U kotníku má igelitku naplněnou desítkami růží. V ruce drží jednu, zabalenou v papíře. Chvěje se. Růže i babička. I kdybych se jí snažila vyhnout, vykoukne na mě znenadání u hlavní pošty. Malá, nepřehlédnutelná babička, jež nemluví, neprosí, nenaléhá. Mlčky stojí a klepe se.

4.12.2014 v 16:45 | Karma: 22,20 | Přečteno: 2534x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Návštěva

A: Tak jsme tady. Tady je záchod. Tady koupelna. Támhle kuchyň. Ložnice tady. Ani se nezouvejte. A nebo jo, víte co, venku sněžilo. Vodu. Dáte si? Mám studenou i teplou.

13.11.2014 v 9:00 | Karma: 33,00 | Přečteno: 3406x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

V tramvaji č. 16

Od té doby, co nepracuju ve čtyřce bez ubrusů, jsem ztratila poměrně častý kontakt s hloupými a omezenými lidmi. Proto mě vždy o to více vyvede z míry situace, kdy někdo takový vstoupí do mé pravdoláskařské bubliny, v níž nikdo nevolí komunisty, nemá rád Dana Landu a všichni používají slova děkuju a prosím.

18.9.2014 v 17:30 | Karma: 36,41 | Přečteno: 6607x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsem se bála o svůj život

oproti svým kamarádkám si připadám jako hrdinka. Často mi s očima na vrch hlavy vypráví, jak se bály jít v noci domů temnou ulicí či nechodí večer do určitých částí města. Každého kolemjdoucího muže považují za vraha nebo násilníka, projíždějící auto jako schránku na únos. Jejich přítelové na ně čekají na tramvajových zastávkách nebo rovnou před vstupními dveřmi jejich domovů. Jejich rodiče jim volají, jestli dorazily v pořádku domů.

16.8.2014 v 8:28 | Karma: 22,82 | Přečteno: 2052x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dneska už se tomu jen směju

říkám vždy, když uplyne přibližne týden nebo pět let poté, co se mi stane nějaký trapas. Situace se nejdříve zdá hrozná tak, že bych nejraději schovala hlavu pod peřinu a nevylezla do té doby, než všichni zapomenou, že jsem kdy existovala. Po pár hodinách, když můj obličej již nevypadá jako popálenina 2. stupně, jsem schopná přestat se litovat a sebemrskačsky si celou historku přehrávat znovu a znovu. Když jsou rány mého sebevědomí zhojené, píšu na blog.

15.8.2014 v 18:20 | Karma: 25,34 | Přečteno: 2355x | Diskuse| Věda

Lenka Veverková

Výstupy na vrchol,

ať už v jakémkoli slova smyslu, jsou mou oblíbenou činností. Po cestě se potím, vzdychám a úpím. Vytrvale se dožaduji odpovědi na otázku "Kdy už?", trochu nadávám, ale zároveň se vše snažím brát s úsměvem a upínat své myšlenky na to, až tam konečně budu! Na vrcholu! A dám si za odměnu tatranku! A konečně svlažím své hrdlo studenou vodou nebo teplým čajem. Ať už tam jsme!

1.7.2014 v 9:26 | Karma: 14,57 | Přečteno: 812x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsme jely z Glasgow

Dlouhé cesty autobusem mi nikterak nevadí. V autobuse dělám mnoho činností, které bych doma nedělala, protože bych prostě, jak se tak říká, neměla čas. V autobuse si čtu. V autobuse koukám na filmy. V autobuse píšu.

30.6.2014 v 9:11 | Karma: 16,37 | Přečteno: 831x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

To, že mám díru v botě,

zjistím vždy, až když začne pršet. V ten moment se mi ovšem ihned vybaví všechny ty dětské tábory, vlhko v holínkách i pod očima, začínající bolest v krku a nudle u nosu. Proč mi žádné boty nevydrží déle než jednu sezónu?

29.6.2014 v 14:11 | Karma: 20,37 | Přečteno: 1117x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem chtěla jít k psycholožce

Na každýho to jednou padne. Smuténka a pocit, že dneska je to fakt na hovno a spáchat sebevraždu je jediný rozumný řešení. Někdo to řeší heslem ráno moudřejší večera a jde se prostě vyspat, jiný si nalije o trochu víc rumu do čaje. Někdo zavolá kamarádce a popláče si na rameni, jiný prostě nemá čas takové blbosti řešit. V moderní době je ale časté, že prostě jdete k psychologovi.

28.6.2014 v 12:10 | Karma: 39,59 | Přečteno: 11670x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem málem nejela na výlet

Vzhledem k tomu, že tento článek píšu již ve vlaku, můžeme si všichni zhluboka oddechnout a otřít pot z čela již u úvodních řádků. Pointa, nepointa, na svůj oblíbený film se koukáte stále dokola, i když už víte, jak dopadne. Nicméně, abych udržela jakési potenciální napětí, dosadila jsem do fejetonu detektivní zápletku a čtenáři se tak mohou po vzoru poručíka Colomba či majora Zemana ponořit do pátrání.

27.5.2014 v 12:40 | Karma: 13,10 | Přečteno: 1514x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Když nemůžu usnout

vstanu z postele a vyndám baterku z tikajících hodin. Když nemůžu usnout, vstanu, v koupelně si natočím vodu do sklenice a vypiju ji. Když nemůžu usnout, zatáhnu závěsy na okně. Když nemůžu usnout, vypnu notebook, protože mě ruší tři žlutozelená miniaturní světýlka úsporného režimu. Vypnu i televizi, na které malý červený puntík svítí jako reflektor.

25.4.2014 v 10:50 | Karma: 18,19 | Přečteno: 1451x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Jak jsem spustila alarm

V poslední době se mi až příliš často stává, že chci schovat hlavu do písku, otočit se na podpatku a zmizet, nikdy se nevrátit a spálit po sobě mosty. Do bezvědomí se ztrapňuji až příliš často. Jsem pro každou legraci a nevadí mi být veselým kašpárkem pro pobavení vícečlenného kolektivu, ale čeho je moc, toho je občas příliš.

11.4.2014 v 12:20 | Karma: 16,46 | Přečteno: 1041x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dál to nepojede

řekl řidič, vystoupil z autobusu a začal něco kutit venku. Ostatní cestující se po sobě vyděšeně koukali a začali vytahovat mobilní telefony, já si otevřela notebook, abych napsala tento článek.

4.2.2014 v 17:36 | Karma: 15,76 | Přečteno: 1155x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 86
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 10069x
Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy