Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ta malá babička, co prodává růže

4. 12. 2014 16:45:58
Ta malá svraštělá babička, co postává u podchodu a chvěje se zimou. Ta malá vrásčitá chvějící se babička, jejíž oči na mě zeširoka hledí. A já se jim vyhýbám, seč můžu. U kotníku má igelitku naplněnou desítkami růží. V ruce drží jednu, zabalenou v papíře. Chvěje se. Růže i babička. I kdybych se jí snažila vyhnout, vykoukne na mě znenadání u hlavní pošty. Malá, nepřehlédnutelná babička, jež nemluví, neprosí, nenaléhá. Mlčky stojí a klepe se.

Je zima a ona je zabalená do několika vrstev, ale i přesto je jaksi průhledná a průsvitná. Pohublá a vlající ve větru. Scvrklá jako rozinka. Chudinka.

Ať prší, sněží nebo fouká, ona tam je. Připravená natáhnout ruku v pletené rukavici a vyčkat na několik mincí. Předat růži a sáhnout do igelitky pro další. Zas a znovu.

Ta malá babička mě znervózňuje.

Kéž by byla jako ti ostatní. „Nový Prostor, kupte si, paninko, Nový Prostor!“ „Děkuju, nechci...“ „Přispějte na děti! Nechcete přispět na umírající děti?“ „Nechci, děkuju.“ „Kupte si přívěšek a přispějete na pejsky!“ „Ne, děkuju...“ Chci, aby mě babička oslovila a nabídla mi růži. Řekla bych: „Ne, děkuju.“ a cítila se mnohem líp. Chci, aby na mě halekala, podbízela se a vnucovala mi květiny, které nechci.

Ona však nic neříká a já jí obcházím jakoby bez povšimnutí. Jakoby. Samozřejmě jsem si ji zase všimla a mám knedlík v krku. Nejradši bych ji pozvala k sobě domů na horký čaj a dala jí pořádně najíst. Viděl tu babičku vůbec někdo jíst?

Přemýšlím o babičce, která má na den přesně jeden plátek chleba a ždibítek másla. Ne, margarínu. A o neděli náprstek mléka. Babička po snídani (jediném jídlu dne) vyjde z domu obtěžkána igelitkou. Prohýbá se pod tíhou květin a pomalu, velice pomalu, pomalilinku jde na své stanoviště. A čeká. Čeká. I za tmy. Poté se pomalu plouží domů, nohy už neslouží. Vchází a doma jí nesvítí světlo. Prodala málo růží a vypojili jí elektřinu. Babička škrtá poslední sirkou a zapaluje maličkou svíčku. Rozbaluje růže z papírů a dává je do zavařovacích sklenic, hrnců a hrnků. Poté jde spát a zdají se jí růžové sny. Tenhle příběh mě dojímá.

Musím si vymyslet jiný.

Ta malá svraštělá babička je manipulátorka s lidskými city. Bydlí na Vinohradské v tři plus káká a snídá palačinky s jahodovou marmeládou. Posypané cukrem. Jí je vidličkou a nožem, způsobně. Stejně způsobně si otírá ústa do látkového ubrousku. Poté si vyndá zubní protézu a převleče se z saténového pyžama do umolousaného, háčkovaného cosi a na hlavu nasadí šátek. Aby nebyly vidět její naondulované vlasy. Obuje si děravé boty a přepudruje se čímsi bílým. Aby vypadala zašle. Usměje se na sebe do zrcadla a jde si přilepšit k důchodu. Dole pod domem koupí třicet růží. Deset za 99 Kč, dneska akce. Prodává pak jednu za 50 Kč. Stoupne si na svoje místo, za něž platí každý měsíc provizi magistrátu hlavního města Prahy. Stejně jako ti zmalovaní zlatí či stříbrní šašci. Stojí a není jí zima, protože má termo punčochy a funkční tričko. Ale třese se, aby zapůsobila na city. V polední pauze si dojde na oběd do blízké restaurace. Domů jde rychlým krokem. Zbylé růže háže do popelnice, ráno koupí jinou barvu. V zástěře jí zvoní mobil. Dcera prosí, zda by malá babička mohla pohlídat malou vnučku. Malá babička se rozčiluje: „Copak nevíš, že na to nemám čas? Chodím do práce! Mám svoje kšefty. Doba je zlá!“

Tak téhle babičce přece žádný peníze dávat nebudu, žejo! A ani se nemusím cítit provinile.

Autor: Lenka Veverková | čtvrtek 4.12.2014 16:45 | karma článku: 21.13 | přečteno: 2300x

Další články blogera

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma článku: 8.46 | Přečteno: 399 | Diskuse

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 370 | Diskuse

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma článku: 13.44 | Přečteno: 797 | Diskuse

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 440 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Tomáš Vodvářka

Pocta Jiřímu Žáčkovi

Byl, je a bude oblíbeným básníkem mým i mých dětí. Jistě odpustí, že jsem si dovolil jistou variaci na jeho styl.

29.4.2017 v 14:27 | Karma článku: 7.07 | Přečteno: 119 | Diskuse

Iva Marková

Každá moje vráska má svoji povídku

Štrachat se až do Austrálie by mě ve snu nenapadlo. Nebýt ovšem Annetty. Lákalo mě setkat se s korespondenční kamarádkou, která - ačkoliv skoro 70 let nežije v Česku - píše vždy krásnou češtinou, s vtipem a nadhledem.

28.4.2017 v 23:00 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 267 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (87)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O psacích perech, nepoctivém Indiánovi a zakázce na Y2K. Vancouver, srpen, říjen 1998.

28.4.2017 v 18:25 | Karma článku: 5.41 | Přečteno: 102 | Diskuse

Dana Emingerová

Tyranosaurus rex a kometa

Tyranosaurus byl králem druhohor - nenáviděným despotou, který vládl pyšně a krutě. Všechno na Zemi se před ním třáslo strachy... A přece mu to nestačilo.

28.4.2017 v 14:18 | Karma článku: 10.31 | Přečteno: 313 | Diskuse

Dita Jarošová

"Zastavte Svět, chci vystoupit! Aneb nápisy... "

Nápis oblíbený, ano, Svět se koulí rychleji, vlastně čím dál rychleji. Horká dělová koule, rotující, soptící, Zlatonka, se kterou hrajeme věčný fanfrpál. Anebo fotbal, když do ní tak kopeme. Žel, zbrzdit se nedá.

28.4.2017 v 13:44 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 253 | Diskuse
Počet článků 203 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4179

Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy





TOPlist

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.