Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Návštěva

13. 11. 2014 9:00:41
A: Tak jsme tady. Tady je záchod. Tady koupelna. Támhle kuchyň. Ložnice tady. Ani se nezouvejte. A nebo jo, víte co, venku sněžilo. Vodu. Dáte si? Mám studenou i teplou.

B: Ne, díky. A nebo jo. Dám. Studenou.

A: No vidíte, jako doma. Ale nešahejte mi na ty knížky. Nic proti, já to jen nemám rád. Když někdo šahá na moje věci. Ale to si neberte osobně, jen si je klidně prohlídněte. Jako z dálky myslim. To klidně.

B: Máte jich spousty.

A: Knížky to je moje. Když jsem se stěhoval, měl jsem krabici oblečení, krabici serepetiček vokolo a dvacet krabic knížek. Myslel jsem si, že se z toho bytu nedostanu. Zastavěnej knížkama vod podlahy ke stropu.

B: Četl jste je všechny?

A: Většinu... většinu ne. Nechávám si je na - na potom. Teď musím psát, ne číst. Ale dělá mi to dobře. Je vlastnit.

B: Jste sběratel.

A: Každej má něco. Někdo pohledy, někdo známky. Jinej zase plakáty. Měl jsem známýho a ten sbíral slony. Normálně figurky porcelánový. Vobludnej kabinet kuriozit měl. Všichni měli choboty nahoru. Prej pro štěstí, říkal. A přejelo ho auto před rokem. Toho známýho. Kolik musí mít člověk slonů s chobotama nahoru, aby měl štěstí?

B: Jak je ten byt velký?

A: Něco přes sto metrů čtverečních. A terasa. Je to velký, je to pěkný. Světlý, vokna na východ. Po ránu nejhezčí.

B: Topení?

A: Plynový. Spolehlivý. Teplo tu je.

B: Je tu pořád takové ticho?

A: Je. Oáza klidu. Výhled do dvora. Píšu s otevřeným oknem a slyším jen ptáky na střeše. Ráj na zemi.

B: Tak já bych to vzala.

A: Však mně bylo hned jasný, že se domluvíme. Byt je to krásnej a dávám to fakt levně. Pod cenou. Vlastně na tom prodělávám.

B: Proč ho teda chcete pronajmout?

A: Nechci tady bejt sám.

B: Počkejte... Cože?

A: Abyste mi rozuměla, slečno. Mně jde jenom vo jedno. Mít šťastnej život tady v mym tři plus káká. Já nic jinýho nepotřebuju. Nechci tady bejt sám. Potřebuju nějaký to vobejmutí vobčas. Podporu. Laskavý slovo.

B: Počkejte, to jste v tom inzerátu nepsal!

A: Psal, nepsal. No nepsal. Vy byste sem přišla? No asi nepřišla, žejo. A teď vás tu mám, tak co – líbí? Líbí, že jo? Byt krásnej - střešní vokna, dřevěný trámy, nová linka v kuchyni... Leštěný parkety.

B: Víte, to se asi nedomluvíme. Já nechci bydlet s váma.

A: Nechcete bydlet se mnou? Jak to tak snadno můžete říct? Vždyť mě vůbec neznáte! To je pro vás tak snadný! Tak snadný šmahem vodsoudit člověka na první pohled. Nezajímat se. Neptat se.

B odchází

A: Prej nechce bydlet. Se mnou! Ale byteček by se jí líbil, to ne že né! Bydlet jó, ale se mnou né.

B: Vy jste nás tu zamknul!

A: Hlavně že se vám líbí knížky. Kuchyňskou linku jsem koupil, abyste měla kde vařit! I digestoř, kdybyste něco připálila!

B: Odemkněte ty dveře!

A: Dveře! Dveře taky nový! Bezpečnostní. Jen tak se sem někdo nevloupá. Nemusíte se tu bát.

B: Pusťte mě! Chci domů!

A: Ale tady jste doma! Tady jste v bezpečí. V bez-pe-čí! Nikam chodit nemusíte.

B: Pusťte mě ven!

A: Ale kdepak ven. Kam byste chodila? Je už pozdě. Buďte doma. V našem společnym bytě. U nás!

B: Proboha!

A: Pojďte sem. Kam jdete? Nechoďte nikam. Sedněte si na naší společnou sedačku a poslouchejte mě. Podívejte! Mám pro vás i pantofle! Koupil jsem je včera. Univerzální velikost, pohodlný, měkký. Teplý! Vod podlahy je tu zima. Zkuste si je!

B: Nechte mě bejt! Nešahejte na mě. Nechte mě bejt!

A: Když si ty boty nesundáte sama, musim vám přece pomoct. Jste jako Popelka. Jestli vám ten střevíček bude... Stanete se mojí ženou.

B: Nechte mě napokoji! Odemkněte ty dveře a pusťte mě ven.

A: Co pořád křičíte? Já mám rád ticho. Pokud spolu chceme bydlet, nesmíme na sebe křičet. Mám rád ticho. Potřebuju ho na psaní.

B: Dobře. Takže tady bydlíme oba... Spolu. Dobře... Chápu! Jasný! A co klíče? Dáte mi naše spo-leč-ný klíče? Abych mohla jít nakoupit. A tak... Na poštu... A tak. Klíček vod schránky taky? A co jméno na schránce, budu mít?

A: Jméno na schránce?

B: Jasně. Kam by mi asi chodila pošta? Na starou adresu? A který poličky mi vyklidíte? Mám spousu věcí.

A: Jakto myslíte? Jak vyklidit?

B: Chci si sem přivézt celej svůj šatník. Když se ta televize šoupne do kouta a ten stolek posune támhle... Pomozte mi, no tak pomozte mi, ať to netahám sama! Tady stolek. A vidíte – hned se sem vejde moje piano.

A. Piano?

B: Piano. Hraju pořád. Cvičím. Když nehraju, tak si zpívám. Miluju hudbu. Miluju!

A: Já ale... já ale potřebuju na psaní klid. Já se jinak nesoustředím, když nemám ticho. Potřebuju klid. To nejde, tohle nejde.

B: Nesnáším ticho. Nemůžu bejt vůbec zticha. I ve spánku mluvím. Vlastně pořád mluvím. Ticho mě neléčí. Pořád bych si jen povídala. Miluju si povídat. Od rána do večera. A v noci taky!

A: No... ale.. to přece.. já.. nevím.. tohle přece. No tohle. A už to vypadalo... tak nadějně, já myslel. Že přece jenom. Možná sluchátka, kdybyste si na ten poslech? Hm?

B: Nepřichází v úvahu. Koupila jsem si skvělý repráky. Obrovský. Skvělej zvuk. Zvlášť u operních árií. Slyšíte každej tón hlasu. I ten nejvyšší.

A: V tom ale nic nenapíšu. Každý ráno přesně v osm padesát si musím sednout ke stolu a začít psát.

B: Budete se holt muset odstěhovat.

A: Cože já?

B: Vy jste tady ten, co dělá problémy. Mně vaše psaní určitě rušit nebude, ale vás ta moje hudba asi ano. Musíte se odstěhovat. Neříká se mi to snadno, přecejen už tady spolu chvíli bydlíme a tak nějak se známe, ale je vidět, že to neklape. Nemá to budoucnost. Já třeba od osmi do devíti ráno stepuju. Neříkala jsem, že kromě hudby miluju i tanec? Stepuju samozřejmě doma. Ty leštěný parkety jsou na to jako dělaný. A taky miluju vaření. Hlavně řízky. Já miluju klepat řízky. Celej byt se natřásá, vokna můžou vypadnout z rámů. Dělám ty nejtenčí a nejlepší řízky.

A: Ale to...

B: Jaký ale. Už jsme dohodnutý. Zujte si ty pantofle. No zujte si ty pantofle a támhle máte boty. No však víte, kde máte boty, ne? Tak. A kabát. Šálu, proboha, nezapomeňte si šálu, vždyť je venku ukrutná zima a vy teď nemáte kde bydlet...

Autor: Lenka Veverková | čtvrtek 13.11.2014 9:00 | karma článku: 32.81 | přečteno: 3342x

Další články blogera

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 427 | Diskuse

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 379 | Diskuse

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 817 | Diskuse

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 450 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Marek Ryšánek

Nebojte se provokovat!

V dnešním evangelijním oddíle je vícekrát zopakováno slovo nebojte se. To je v Bibli velmi časté slovo. Vůbec když se Bůh zjevuje lidem, když je oslovuje...

25.6.2017 v 18:41 | Karma článku: 5.34 | Přečteno: 203 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Nechybí ti?

Žij teď naplno, co kdyby tě zítra přejelo auto. Co neuděláš dnes, nebudeš možná moct udělat už nikdy. Tak do toho, neboj se toho.

25.6.2017 v 16:03 | Karma článku: 5.24 | Přečteno: 125 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Případ politické korektnosti

Kdysi - a je to už hodně, hodně dávno - jsem při procházce Prahou, snad někde ve Vysočanech, narazil na jednu vývěsku. A na ní byla fotografie. Na samotné fotografii nebylo nic tak zvláštního. Ovšem zaujal mě nápis pod ní.

25.6.2017 v 13:26 | Karma článku: 16.19 | Přečteno: 984 | Diskuse

Marek Ryšánek

Kde se děje Bůh ? - trojiční neděle

kdysi jsem na besedě, kterou jsem měl na jedné vyšší odborné škole, dostal dotaz, jak si představit Boha. No na to se těžko odpovídá.

24.6.2017 v 19:34 | Karma článku: 9.28 | Přečteno: 219 | Diskuse

Zuzana Rampichová

Případ nenaleznutelného zlata

Další příběh Velkého detektiva - detektivní povídka oceněná Cenou Sherlocka Holmese za rok 2016.....

23.6.2017 v 19:55 | Karma článku: 8.26 | Přečteno: 322 | Diskuse
Počet článků 203 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4187

Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy





TOPlist

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.