Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Milostný trojúhelník

1. 11. 2014 11:17:39
je nejenom častým námětem filmů a knih, ale také oblíbeným tématem kurzů tvůrčího psaní. Co jiného zadat mladým pisálkům než dramatickou situaci - milostný trojúhelník, když povídku na libovolné téma jste vyčerpali hned na první hodině?

M: Nejlepší koncert! Prostě nejlepší. Mě mrazí ještě teď z tý poslední písničky. Šáhni si tady... Tady! Cejtíš to? Mám úplně husí kůži. Ty kytary! A ten vokál! Jsem měl pocit, že se z toho roztříštim na tisíc kousků! Co je? Tobě se to nelíbilo?

K: Ale jo, líbilo.

M: Jo? Že jsi nějaká zamlklá. Nebo v tý druhý písničce, tády dá dada dý a pak... chvíle ticha a pak to začne. Neuvěřitelná energie. Ze všech stran se to valí. Bubny začnou jen tak zlehka, jakože nenápadně, v pozadí. Ale udávaj rytmus. Tyjo, ten rytmus! Úplně tě to semele.

K: Prosimtě, pojďme už domů.

M: Co děláš? Jsme je přece vždycky poslouchali spolu. Pouštěla jsi to třikrát, co třikrát – pětkrát za sebou, tak dlouho, dokud se mi to taky nezačlo líbit. Říkalas, že je to tvoje nejoblíbenější kapela.

K: Jo? To, že jsem říkala? Tolik se mi zas nelíbí...

M: Cože? Jak jako tolik nelíbí? Vždyť jsi mi dala i tohle tričko!

K: To je jedno, ne? Líbí, nelíbí. Bolí mě hlava, jsem hrozně unavená. Nemám náladu na takový řeči, co bylo, to bylo.

M: Říkalas, že v něm přece konečně vypadám mužně. Taky jsem si nechal narůst to strniště jako ten... Hele, to je von! Je to vón? No, je to vón.

K: Kdo?

M: Ten kytarista! Dyk máš jeho fotky všude po pokoji. To je na tuty von! Pojď za nim, zeptám se ho, jestli mi podepíše tu desku, jo?

K: Proboha ne! Nebuď trapnej. Nikam nechoď, dolejzat za nějakym kytaristou a prosit se ho vo podpis.

M: Jakej trapnej? Prosimtě, pojď, bude to v pohodě. Ji táhnu celej den jenom kvůli tomu.

K: Nikam nejdu! Nebudu se ho vo nic prosit!

M: Pójď prosimtě, nedělej zagorku. Jenom mi to podepíše a půjdeme domů. Jsi to... nějaká bledá, tobě je fakt špatně?

K: Hele, počkám na tebe tady.

T: Kristýno?

M: Hele, jde sem. Von jde sem! Tyvole! Přímo k nám! Se poseru štěstím.

K: Já asi půjdu na záchod, mně je hrozně zle.

M: Prosím vás, mohl byste se mi na tu desku... podepsat?

T: Kris --- Cože? Jo. To asi moh'. Ukaž to. Pro koho?

M: Pro Kristýnku a Martina. Ten koncert byl skvělej. Slyšel jsem vás poprvý -

T: Pro Kristýnu?

M: Jo, po r měkký a po t tvrdý. A dlouhý. Haha. Jak řikám poprvý, ale poslouchám vás už hrozně dlou-

T: Tu Kristýnu, jak tu stála?

M: Jo, pro ni. Ona vás má hrozně ráda. Pořád o vás mluví. Ale to já taky. Jsme největší fanoušci. Jako vaši. Bože, ta poslední písnička mě fakt dostala. Nejradši mám tu pasáž, jak -

T: A ty seš jako její brácha nebo co?

M: Kytarista do toho řízne a zpěvák zpívá tak vysoko. Nene, bráchu má taky. Ale mladšího. Já s ní chodim. Úplně se mi z toho zježily chlupy tady. Na krku. Šáhněte si. Tady!

T: Nebudu na tebe šahat, ty buzerante. Jak dlouho se znáš s Kristýnou?

M: Cože, co? Počkat, už to bude... za dva tejdny to bude rok. K výročí sem koupil lístky na ten váš akusticej koncert. Jsem zvědavej, jak to bude znít -

T: Rok říkáš, jo? Ses posral, ne?

M: bez těch efektů. Cože? Proč? Seznámili jsme se... Jé, to je docela vtipný, seznámili sme se, jak ste tu hráli naposledy. Ona přišla, celá ubulená, voči takhle rozmazaný a vlasy celý rozcuchaný, jo, přišla takhle k baru a mně ji bylo hrozně líto. A tak říkám: Tobě se ta kapela nelíbí? A ona, že líbí. Já sem vás tou dobu neposlouchal a moc mě to nebavilo, se přiznám... Ale jako měl jsem k týhle hudbě vždycky blízko...

T: Hele, zkrať to, jo?

M: Jo. Tak jí řikám: Tobě se ta kapela nelíbí? A ona: Právě, že líbí. Hrozně moc. Jo, hrozně moc říkala. A já řikám: Tak proč brečíš, prosimtě? Nebul, ne? Nikdy nevim, co mám dělat, když holka brečí.

T: Tyvole, nemel a mluv dál.

M: Jo. No... No a ona, že ten kluk její, že ji podved, že ho načapala s nějakou jinou. Že se tam po ní plazil.

T: Aha?

M: No a tak jsme si tak povídali a pak sem ji pozval k sobě domů. A ona, že né. A já, že jó. No, tak jsme šli.

T: Aha. Hele mladej. Ty si dáš pohov a Kristýnu necháš na pokoji, jasný?

M: Cože?

T: Kristýna je moje holka, je ti to kurva jasný? Moje holka. To, že sem párkrát ujel. Do toho ti nic není. Do toho ti fakt kurva nic není!

M: Hele támhle je, Kristý! Kristýno!

K: Dejte mi voba dva pokoj. Voba dva.

M a T: Kristýno!

Autor: Lenka Veverková | sobota 1.11.2014 11:17 | karma článku: 14.23 | přečteno: 1389x

Další články blogera

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 427 | Diskuse

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 379 | Diskuse

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 817 | Diskuse

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 450 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Marek Ryšánek

Nebojte se provokovat!

V dnešním evangelijním oddíle je vícekrát zopakováno slovo nebojte se. To je v Bibli velmi časté slovo. Vůbec když se Bůh zjevuje lidem, když je oslovuje...

25.6.2017 v 18:41 | Karma článku: 5.34 | Přečteno: 203 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Nechybí ti?

Žij teď naplno, co kdyby tě zítra přejelo auto. Co neuděláš dnes, nebudeš možná moct udělat už nikdy. Tak do toho, neboj se toho.

25.6.2017 v 16:03 | Karma článku: 5.24 | Přečteno: 125 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Případ politické korektnosti

Kdysi - a je to už hodně, hodně dávno - jsem při procházce Prahou, snad někde ve Vysočanech, narazil na jednu vývěsku. A na ní byla fotografie. Na samotné fotografii nebylo nic tak zvláštního. Ovšem zaujal mě nápis pod ní.

25.6.2017 v 13:26 | Karma článku: 16.19 | Přečteno: 984 | Diskuse

Marek Ryšánek

Kde se děje Bůh ? - trojiční neděle

kdysi jsem na besedě, kterou jsem měl na jedné vyšší odborné škole, dostal dotaz, jak si představit Boha. No na to se těžko odpovídá.

24.6.2017 v 19:34 | Karma článku: 9.28 | Přečteno: 219 | Diskuse

Zuzana Rampichová

Případ nenaleznutelného zlata

Další příběh Velkého detektiva - detektivní povídka oceněná Cenou Sherlocka Holmese za rok 2016.....

23.6.2017 v 19:55 | Karma článku: 8.26 | Přečteno: 322 | Diskuse
Počet článků 203 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4187

Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy





TOPlist

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.