Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

My něco slavíme?

18. 10. 2014 12:57:59
Zeptal se Petr své ženy, která mu znenadání přímo před nosem otevřela dveře od bytu. Místo obvyklého několikaminutového hledání klíčů v hluboké tašce přes rameno a jejich vítězoslavného objevení v náprsní kapse od saka, stál Petr tváří v tvář své manželce. Nalíčené, učesané, v županu dlouhém až ke kotníkům. „A proč tu chodíš v botech?“ zeptal se ji, když si všiml vysokých podpatků a tmavě nalakovaných nehtů na nohou. Jeho manželka mlčela a tajuplně se usmívala. „My někam jdeme?“ otázal se a raději se sklonil ke svým sešmajdaným polobotkám. Opět se neozvala žádná odpověď. Petr se vyzul a vyhrnul si sesunuté ponožky neurčité barvy výš nad kotníky. Přemýšlel a opakoval si v hlavě všechna důležitá data, která uměl nazpaměť, i přesto, že je měl zaznamenané v diáři červenou propiskou. Svatbu jsme měli v září, je polovina dubna. Co se proboha stalo v dubnu? Petr marně přemýšlel, stále skloněn ke svým ponožkám. Tyhle budu nosit už jen na doma, jsou pro ostudu.

Když vzhlédl a posunul si brýle výše na nos, uvědomil si, že jeho manželka už nestojí ve dveřích. Sklonil se pro boty, levačkou sáhl do botníku pro manšestrové papuče a vstoupil do předsíně. Pečlivě uložil boty do třetí poličky vlevo a tašku položil na skřínku pod zrcadlo. Každý pohyb byl již dopředu naplánovaný. Tělo mechanicky vycvičené, pohybovalo se po paměti sem a tam, zatímco Petr přemýšlel, zda-li zapomněl na plánované divadelní představení či návštěvu opery. To bude zase řečí. Měl jsem moc práce, nevzpomněl jsem si na to. Připravoval si svou omluvu a plánoval, jak zítra přinese květinu a bude to lepší. Když ne dobré, tak alespoň lepší. Marta se nikdy nevydržela zlobit dlouho. Sevřené rty jí vždy jemně cukaly v úsměvu, který se marně snažila potlačit.

Petr si rozepnul knoflíček u krku, prohrábl si své vlasy a vešel do kuchyně. V očekávání přívalu výčitek, na chvíli přivřel oči. „Víš, já... měli jsme toho v práci hodně,“ začal Petr, ale nezvyklé ticho jej přerušilo. Rozhlédl se po místnosti. Na stole, kde většinou ležely ranní noviny a pouzdro na brýle, bylo prostřeno ke slavnostní večeři. Sváteční prostírání, nádobí, které se používalo jen o Vánocích, sklenice na víno a tři druhy příborů. Květiny, ubrousky, svíčky a bílý ubrus. „Ty jíst nebudeš?“ zeptal se Petr hlasem o trochu vyšším než obvykle, když si uvědomil, že všechna ta sláva je i přesto, že pokrývá celý stůl, určena jen pro jednoho. Marta odsunula židli a pohybem ruky naznačila, že má usednout. Petr se začal potit. Po spáních mu stékal jemný čůrek slaných kapek. Odkašlal si, ale nakonec ze sebe nebyl schopen nic dostat. Usedl na židli, kterou za ním Marta jemně zašoupla.

Nervózně žmoulal cíp ubrusu a bál se zvednout oči ze svých rukou. Měl jsem si je aspoň umýt, říkal si v duchu a tajně si pomocí prstů vyndaval špínů z pod nehtů. Marta nalévala víno. Červené, uvědomil si, když se kapka na běloskvoucím ubruse počala rozpínat. Hleděl na tu červenou skvrnu a přál si ledabyle konverzovat o tom, co bylo v práci, o tom, jak pojedou o víkendu na chalupu, o tom, jak už mu měsíc připomíná, aby opravil to světlo na záchodě, nebo třeba i o tom, jak je nespokojená a nešťastná. Hlavně, ať není takové ticho, přál si, ale sám nebyl schopen říct ani jedno slovo. Kousek od jeho obličeje se objevila naběračka, pára mu na okamžik zamlžila brýle, ale on již mohl čichem rozpoznat vůni hovězí polévky. Silný, horký vývar s mastnými oky na povrchu, tři veliké játrové knedlíčky, které hranou lžíce rozčtvrtil a pozoroval, jak plavou v hlubokém talíři.

„Je to dobré, moc se ti to povedlo,“ řekl Petr se spáleným jazykem a napil se vína, aby se zchladil. Po celém těle se mu rozlévalo horko. Nechápal, co se to děje. Jestli má být potěšen nezvyklou večeří či zda provedl něco tak hrozného, že se jej manželka rozhodla trestat mlčením. Napil se vína. Marta ho po celou dobu upřeně pozorovala. Rudé, bezchybně nalakované nehty nervózně zatínala do dlaně, cítila, jak se jí potí ruce.

Sklidila talíř a dolila víno. Jako další chod bylo telecí na víně s bramborovým pyré. Ruce se jí třásly. Pokrm předložila s neměnným výrazem, urputným úsměvem, který spíše připomínal škleb. Copak nic nepozná? Ničeho si nevšimne? Ne, klidně jí dál. Sedla si proti němu a ruce položila na stůl. Nenápadně se podívala na zlaté náramkové hodinky a rychle vzhlédla zpět. Petr měl na nose bramborovou kaši. Už jsem měla být dávno pryč. Znovu dolila víno, i když sklenice byla stále plná. Petr na ni pohlédl z pod brýlí a povzbudivě se usmál. Jeho unavené oči a jemné vrásky od smíchu jí najednou přišly láskyplné a milé. Usedla zpět na židli. Petr se chopil sklenice a naznačil přípitek. Naposledy se usmál.

Chtěl něco říct, ale nevěděl co. Chtěl něco říct, ale jazyk se mu přilepil na vyschlé patro. Chtěl jemně zakašlat, ale zradilo jej jeho vlastní tělo a on se na chvíli nemohl ani nadechnout. Napil se proto ještě jednou. Marta jej soustředěně sledovala. Tohle je poslední večeře, kterou uvařila. Petr, celý rudý a zpocený, lapal po dechu. Vystrašenýma očima žádal Martu o pomoc. Ta vstala a svlékla si župan. Pod ním měla krajkové šaty s velkým výstřihem, na prsou zlatý křížek. Rty ještě jednou objela rtěnkou a usmála se na sebe do kapesního zrcátka. Petr se mezitím sesunul k zemi a snažil se dotknout jejího kotníku. „Ty si nedáš pokoj!“ řekla Marta přísně a překročila ho. Dveře zaklaply a klíče zarachotily v zámku.

Autor: Lenka Veverková | sobota 18.10.2014 12:57 | karma článku: 11.83 | přečteno: 1348x

Další články blogera

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 448 | Diskuse

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 393 | Diskuse

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 832 | Diskuse

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 461 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Ladislav Větvička

"Osudové setkání 1913": 1. jednání - Starý a mladý

Divadelní scénář napsaný podle stejnojmenné knihy Osudové setkání 1913. Seznam všech kapitol je tady. Exkluzivně enem pro iDNES.

24.8.2017 v 11:11 | Karma článku: 13.21 | Přečteno: 268 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 14 - Zpět v přístavu

Zpět nešli stejnou cestou. Mavis je dovedla i se skupinou Stely k místnosti, která se ukázala být velkou garáží. Tam už na ně čekal Roman. Vypadal trochu nervózně a nedočkavě. Neměl toho sebou mnoho.

24.8.2017 v 7:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Krádež

Srdce mi buší. Ruce se mi potí. Bojím se. Trochu se ale těším. Jsem nervózní. Moje první krádež. Vyjde to?

23.8.2017 v 20:00 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 197 | Diskuse

Ladislav Větvička

Jak se potkali Hitler ze Stalinem ve Vidni

Elektronycky exkluzivně enem pro blog iDnes: Bylo to v lednu 1913. Rok před světovu valku byli ve Vidni čtyři - tehdy nevyznamni chlopi. Jmenovali se Hitler, Uljanov, Džugašvili a Masaryk. To je fakt. Na tym nic nezměnite.

23.8.2017 v 11:11 | Karma článku: 39.02 | Přečteno: 3059 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (116)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Nepřátel se nelekejte a Rosie the Riveter. Javorová Vyhlídka, jaro 2015.

23.8.2017 v 11:08 | Karma článku: 7.19 | Přečteno: 165 | Diskuse
Počet článků 203 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4194

Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy





TOPlist

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.