Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem se bála o svůj život

16. 08. 2014 8:28:40
oproti svým kamarádkám si připadám jako hrdinka. Často mi s očima na vrch hlavy vypráví, jak se bály jít v noci domů temnou ulicí či nechodí večer do určitých částí města. Každého kolemjdoucího muže považují za vraha nebo násilníka, projíždějící auto jako schránku na únos. Jejich přítelové na ně čekají na tramvajových zastávkách nebo rovnou před vstupními dveřmi jejich domovů. Jejich rodiče jim volají, jestli dorazily v pořádku domů.
 internet

Já stále přežívám bez pepřícího spreje, odmítám psát sms: "Mami, jsem doma," a nikoho nenutím, aby pro mě chodil. Pořád si sebekriticky říkám: "Kdo by chtěl znásilnit zrovna mě?" a spoléhám na svoje štěstí, že propluji životem bez větších zranění.

Nadpis ovšem napovídá, že i mě jednou dostihl ten svíravý pocit hrozícího nebezpečí. A nebylo to ani v Praze, ani v Anglii, ale na našem malém městě, kde každý zná každého alespoň z drbů. Jedenáct hodin večer, autobusová zastávka. "Ježiši, Pisoja," řeknu, když za okýnkem rozeznám řidiče, který mě asi deset let vozil na trase domov - škola. Vedle sebe jsme pomalu stárli, každý den přijel pozdě, každý den vypadal, že v noci nespal. Po třech letech jsme se opět potkali. V autobuse jen on a já.

"Dobrý den, jednou Protivín," říkám já.

"Jako celej?" ptá se on.

"Jako celej," říkám já, udivena jeho familiárností a opomenutím pozdravu. Vítej doma, říkám si a šupajdím si to do druhé poloviny autobusu, abych byla co nejdál. V autobuse je samozřejmě zhasnuto, příjemná intimní atmosféra svádí zabořit se do sedadla a jen tak zbůhdarma čučet z okýnka.

Po pár metrech si uvědomím, že autobus jede úplně jinam než má. Těžce polknu a vytáhnu mobil. Co to jako je? Rozhlížím se kolem sebe. Autobus ještě chvíli jede a zastaví kousek od nějakých stromů. V ten moment už mám hlavu plnou všech scénářů z Komisaře Rexe, Akty X, Kobry 11, Na stopě... Zabije mě? VYhodí mě ven z autobusu a znásilní mě? Rozřeže moje tělo na několik kusů a hodí je do řeky nebo spálí? Hodí po mě dlažební kostkou, až budu utíkat? Doplazím se pro pomoc i bez nohou?

Řidič začne přepočítávat peníze a pak se zvedne ze sedadla a obleče si bundu. Bude mi za ten sex platit? Co to je za divnost? Na mobilu už píšu 158, ale samozřejmě už dopředu vím, že to mi nepomůže, protože mi řidič vyrve mobil z ruky a rozšlápne ho... Tohle všechno si představuju. Řidič z ničeho nic otevře přední dveře autobusu, vystoupí a zase je zavře. Zůstávám v autobuse sama a přemýšlím, jestli se protáhnu ven tím malým okénkem.

Koukám z okna, jak řidič jde k bankomatu přes ulici. Za pár minutek se vrací a jedeme dál jakoby nic. Jsem v šoku a srdce mi buší jako na prvním randíčku. Za chvíli jsme již na našem maloměstě, které nikdy nevypadalo lépe. Už abych byla pryč, říkám si, ale řidič ani nezajede k zastávce. Zastaví na setmělém, ztichlém náměstí a zepředu na mě volá: "Stačí ti to tady nebo chceš ještě vejš? Jedu až k pivovaru."

Jdu do kolen. "Stačí tady," pípnu neohroženě a jsem ráda, když se dveře konečně otevřou.

Autor: Lenka Veverková | sobota 16.8.2014 8:28 | karma článku: 21.81 | přečteno: 2008x

Další články blogera

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 448 | Diskuse

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 393 | Diskuse

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 832 | Diskuse

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 461 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Patrik Juda

Zfetujte už ty sobecké xenofoby, ať se doma integrují s migranty a hlavně ať je mají rádi

Sním či bdím? Vrátila se mi snad psychóza? Němečtí vědci potřebují snížit xenofobní sentiment odpůrců migrantů! Kriminalitou a násilím trpící Němci by se nakonec k té lásce mohli proočkovat! Ve Švédsku již z lidí blázny dělají...

24.8.2017 v 9:09 | Karma článku: 27.55 | Přečteno: 518 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Zloba, závist, záštˇ...

Modlitba pro Martu je česká píseň z roku 1968, která se po vojenské okupaci 21. srpna, stala symbolem odporu českého národa proti vpádu vojsk komunist. paktu Varšavské smlouvy do komunistického(!) Československa.

23.8.2017 v 15:09 | Karma článku: 14.26 | Přečteno: 494 | Diskuse

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 19.11 | Přečteno: 623 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 281 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 29.23 | Přečteno: 1111 | Diskuse
Počet článků 203 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4194

Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy





TOPlist

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.