Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Regulace intimity: "Co tě sere? Nad čím se dojímáš?" ptají se herci

Za co se stydíš? Co miluješ? Co tě mrzí? V co doufáš? Tyto otázky položil režisér inscenace Regulace intimity Jiří Havelka studentům 4. ročníku alternativního a loutkového divadla DAMU. Ti nyní stojí tváří v tvář divákům a zpovídají se. Po tvářích jim občas přelétne úsměv, na konci jim však všem stékají slzy po tvářích. Jsou ale způsobené emocemi nebo tygří mastí, již si herci namazali pod oči?

Regulace intimityT. Bartůňková

Proč nás tolik fascinují lidské příběhy, které jsou nám prezentovány jako pravdivé? Od Bakalářů, Pošty pro tebe po Big Brothera, Vyvolené a další různé reality shows založené na pozorování lidí, kteří prožívají to samé co my. Lásku, neštěstí, strach, bolest, nerozhodnost, rozzlobenost, rozpaky, zoufalost a tisíc dalších pocitů, stavů a nálad, do nichž se snadno můžeme vžít, protože věříme, že to, co se před námi odehrává, je pravda pravdoucí. Tohle nevymyslel žádný scenárista, žádný dramatik si nevycucal z prstu dojemnou story, to přece napsal sám život. Ale jak to můžeme s jistotou vědět? Jak se můžeme naivně domnívat, že na nás tvůrci nehrají nějakou habaďůru?

Dvanáct herců stojí v řadě vedle sebe, čelem ke svému publiku, jež jim v okamžení dává zpětnou vazbu. Jaké to je stát tváří v tvář desítkám lidí a vyprávět o tom, že kradu v obchodě, o tom, že nemám rád Rusáky, o tom, že mi umřela babička nebo o tom, jak se stydím za svou tloušťku či vyrážku? Jaké to je, když se vám lidi zasmějí, jakmile přiznáte, že jste panic nebo máte mokré sny? Naskočí vám husí kůže? Udělá se vám knedlík v krku? Zvlhnou vám oči? Nebo se vám rozbuší srdce? I to jako diváci můžeme vidět, neboť herci si po celou dobu představení předávají snímač tepové frekvence, jejíž křivku můžeme pozorovat nad jejich hlavami.

Mluví se o naprostých banalitách, ale i o vážných věcech. Stejně jako v životě. Sere nás, když někdo stojí na eskalátoru vlevo, sere nás vlastní neschopnost, sere nás přetvářka. Bojím se, že svý děti nedokážu správně vychovat. Miluju přijet po celonočním řízení ráno na svítání k moři. Miluju hudbu. Dojímají mě lidové písně. "Mě taky! Přesně! To samý u mě!" chce se křičet. Čím osobnější věci herci říkají, tím více se divákovi otvírají. Nenaplněná láska, homosexuální orientace, problémy s přáteli a rodiči, smrt bližních... Je vidět, že některá přiznání mají herci skoro problém vyslovit: musí se nejdříve zhluboka nadechnout, na chvíli se odmlčí, mnohdy přivřou oči, jako by nechtěli být svědky tohoto veřejného přiznání na pomyslném pranýři.

Jak funguje veřejná a zároveň intimní zpověď? Je to oxymorón nebo realita? Inscenace není založená na improvizaci. Herci nejprve vytvářeli seznamy na daná témata, poté je na zkouškách četli a pracovali s nimi. Znají tedy již svou reakci, kterou v nich dané téma vyvolává. Vědí, jaké téma je pro ně nejpalčivější a jaké je jen vtípkem pro zpestření. Je však rozdíl číst si svých třicet odpovědí doma sám, před spolužáky či před plným hledištěm. Okruh posluchačů je vždy jiný, což může vyvolat rozdílnou emoci. A schovat se do okruhu vnitřní samoty vždy nejde. Jak regulovat svou intimitu? Nezbývá než s pravdou ven a ztrapnit se do bezvědomí či se schovat za postavu, kterou si jako herec vytvořím.

A kde je nyní hranice herectví a osobního obnažení na pódiu? Díváme se na dvanáct životních příběhů, dvanáct lidí, kteří nám otevírají své duše nebo na dvanáct herců, jež si s námi pohrávají, jak se jim zlíbí? Hrají na nás, že jim dělá problém vyslovit jejich velké tajemství? Jsou ty slzy, dlouhé pauzy a přeskakování hlasu hrané nebo reálné? Nakolik jsou jejich emoce regulované? Získali už od nich odstup, poté co na zkouškách zopakovali tato nepříjemná sdělení stokrát?

Jak moc se divák vciťuje do herce? Jen kolem mě plakalo asi pět lidí, další alespoň šustili kapesníky nebo popotahovali. Plakalo publikum lítostí nad pohnutými osudy herců nebo nad těmi svými, které se jim v mnohém podobaly? Nakolik zde hrají roli zrcadlové neurony, nakolik soucit či sebelítost, že prožíváme to samé? Témata, kterým se v hlavě výhýbáme, jsou mnohdy dost podobná. Když je před námi někdo řekne nahlas, minimálně to s námi trhne. Když máme stejnou životní zkušenost, naše emoce (soustrast, vcítění se, lítost...) je ještě silnější. Ale co kdybychom se dozvěděli, že celá inscenace je jen výmysl? Texty jsou napsané někým jiným a herci jen říkají slova, která si vymyslel dramatik? Přistupovali bychom k celému dílu jinak? Plakali bychom nebo spíše kriticky hodnotili výkony herců? Vciťovali bychom se ještě? Bylo by nám herců líto?

Závěr inscenace beztak naznačuje, že vše je jen divadlo. Herci si mažou pod oči mast, jež je dožene k slzám, a poté si nasazují klaunské nosy, veselé brýle s falešnými nosy, tváře vycpávají míčky. Odhrnují oponu a objevují jeviště za forbínou. Předvádějí groteskní kousky a špíly, tváře stále mokré, úsměvy strnulé. Byla to vše jen hra?

Regulace intimity ale není jen plná ublížených, dojemných či láskyplných výkřiků, pracuje se také s rozehráváním některých témat. Vybraní herci většinou vystoupí o krok dopředu z řady a například zpívají, recitují, vypráví, tančí, cvičí, svlékají se, přehrávají scénku... Celek však působí velmi minimalisticky: scéna, vlastně jen forbína před červenou oponou, nahoře s dvěma divadelními maskami, světlo, které se skoro nemění, postavení herců v téměř nehybné řadě, jejich přirozená mluva, kostýmy připomínají běžné, trochu slavnostnější oblečení do divadla. Vše působí velmi intimně, nestylizovaně, komorně, citlivě a prostě.

Inscenace režiséra Jiřího Havelky, který je zároveň pedagogickým vedoucím 4. ročníku, otevírá spoustu otázek, odpovědi ale musí divák hledat sám. Je těžké hodnotit herecké výkony, když se před námi smazává hranice mezi dramatickou osobou a hereckou postavou. Zich by o této inscenaci možná napsal studii, jež by pozměnila dějiny divadlení teorie. Jak poznat, co je pravda a co ne? A záleží na tom? Jdu si psát seznamy toho, co miluju, co mě dojímá a co mě sere... Možná skrz sebe samu porozumím této inscenaci více. Možná skrz tuto inscenaci porozumím více sama sobě.

______

Premiéra: 10.1.2014 v divadle DISK.

Režie: Jiří Havelka, Asistenti režie: Tomáš Měcháček, Tomsa Legierski.
Dramaturgie: Jana Macíčková. Výprava: Lucie Wildtová
Hrají: Petra Majerčíková, Johana Matoušková, Pavlína Skružná, Daniela Šišková, Tereza Volánková, Michal Bednář, Jan Čtvrtník, Martin Dědoch, Patrik Holubář, Bořek Joura, Vladimír Polívka, David Ryska

Autor: Lenka Veverková | středa 15.1.2014 12:05 | karma článku: 12,30 | přečteno: 2400x
  • Další články autora

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma: 12,83 | Přečteno: 757x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma: 11,59 | Přečteno: 531x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma: 16,66 | Přečteno: 1028x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma: 10,80 | Přečteno: 577x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Jak jsem si vysnila terasu

Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky

21.7.2015 v 14:45 | Karma: 25,54 | Přečteno: 3687x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Padající punčocháče

patří mezi typické holčičí problémy, které muži prostě nikdy nepochopí. Pominu-li transsexuály a travestity, málokterý chlap si dokáže představit ten pocit, když vám padají punčocháče. 

12.6.2015 v 8:38 | Karma: 29,76 | Přečteno: 3419x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Nemáš u sebe náhodou...?

kapesník, tužku na oči, balzám na rty, pinzetu, propisku, lihovku, papír, nůžky, pilník, učebnici, pití, svačinu, zápisník, šátek, šálu, rukavice, vložky, tampón, dezinfekci, zubní nit, parfém, flashku, provázek, gaffu, lepidlo, žvýkačku, pravítko, slovník, svetr, svorku, lžičku, vidličku, příbor, kapesní nůž, igelitový pytlík, bonbón, něco sladkýho, prášek na bolení hlavy, deštník a nebo taky gumičku?

12.12.2014 v 9:30 | Karma: 29,54 | Přečteno: 5115x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Ta malá babička, co prodává růže

Ta malá svraštělá babička, co postává u podchodu a chvěje se zimou. Ta malá vrásčitá chvějící se babička, jejíž oči na mě zeširoka hledí. A já se jim vyhýbám, seč můžu. U kotníku má igelitku naplněnou desítkami růží. V ruce drží jednu, zabalenou v papíře. Chvěje se. Růže i babička. I kdybych se jí snažila vyhnout, vykoukne na mě znenadání u hlavní pošty. Malá, nepřehlédnutelná babička, jež nemluví, neprosí, nenaléhá. Mlčky stojí a klepe se.

4.12.2014 v 16:45 | Karma: 22,20 | Přečteno: 2534x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Návštěva

A: Tak jsme tady. Tady je záchod. Tady koupelna. Támhle kuchyň. Ložnice tady. Ani se nezouvejte. A nebo jo, víte co, venku sněžilo. Vodu. Dáte si? Mám studenou i teplou.

13.11.2014 v 9:00 | Karma: 33,00 | Přečteno: 3406x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

V tramvaji č. 16

Od té doby, co nepracuju ve čtyřce bez ubrusů, jsem ztratila poměrně častý kontakt s hloupými a omezenými lidmi. Proto mě vždy o to více vyvede z míry situace, kdy někdo takový vstoupí do mé pravdoláskařské bubliny, v níž nikdo nevolí komunisty, nemá rád Dana Landu a všichni používají slova děkuju a prosím.

18.9.2014 v 17:30 | Karma: 36,41 | Přečteno: 6607x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsem se bála o svůj život

oproti svým kamarádkám si připadám jako hrdinka. Často mi s očima na vrch hlavy vypráví, jak se bály jít v noci domů temnou ulicí či nechodí večer do určitých částí města. Každého kolemjdoucího muže považují za vraha nebo násilníka, projíždějící auto jako schránku na únos. Jejich přítelové na ně čekají na tramvajových zastávkách nebo rovnou před vstupními dveřmi jejich domovů. Jejich rodiče jim volají, jestli dorazily v pořádku domů.

16.8.2014 v 8:28 | Karma: 22,82 | Přečteno: 2052x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dneska už se tomu jen směju

říkám vždy, když uplyne přibližne týden nebo pět let poté, co se mi stane nějaký trapas. Situace se nejdříve zdá hrozná tak, že bych nejraději schovala hlavu pod peřinu a nevylezla do té doby, než všichni zapomenou, že jsem kdy existovala. Po pár hodinách, když můj obličej již nevypadá jako popálenina 2. stupně, jsem schopná přestat se litovat a sebemrskačsky si celou historku přehrávat znovu a znovu. Když jsou rány mého sebevědomí zhojené, píšu na blog.

15.8.2014 v 18:20 | Karma: 25,34 | Přečteno: 2355x | Diskuse| Věda

Lenka Veverková

Výstupy na vrchol,

ať už v jakémkoli slova smyslu, jsou mou oblíbenou činností. Po cestě se potím, vzdychám a úpím. Vytrvale se dožaduji odpovědi na otázku "Kdy už?", trochu nadávám, ale zároveň se vše snažím brát s úsměvem a upínat své myšlenky na to, až tam konečně budu! Na vrcholu! A dám si za odměnu tatranku! A konečně svlažím své hrdlo studenou vodou nebo teplým čajem. Ať už tam jsme!

1.7.2014 v 9:26 | Karma: 14,57 | Přečteno: 812x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsme jely z Glasgow

Dlouhé cesty autobusem mi nikterak nevadí. V autobuse dělám mnoho činností, které bych doma nedělala, protože bych prostě, jak se tak říká, neměla čas. V autobuse si čtu. V autobuse koukám na filmy. V autobuse píšu.

30.6.2014 v 9:11 | Karma: 16,37 | Přečteno: 831x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

To, že mám díru v botě,

zjistím vždy, až když začne pršet. V ten moment se mi ovšem ihned vybaví všechny ty dětské tábory, vlhko v holínkách i pod očima, začínající bolest v krku a nudle u nosu. Proč mi žádné boty nevydrží déle než jednu sezónu?

29.6.2014 v 14:11 | Karma: 20,37 | Přečteno: 1117x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem chtěla jít k psycholožce

Na každýho to jednou padne. Smuténka a pocit, že dneska je to fakt na hovno a spáchat sebevraždu je jediný rozumný řešení. Někdo to řeší heslem ráno moudřejší večera a jde se prostě vyspat, jiný si nalije o trochu víc rumu do čaje. Někdo zavolá kamarádce a popláče si na rameni, jiný prostě nemá čas takové blbosti řešit. V moderní době je ale časté, že prostě jdete k psychologovi.

28.6.2014 v 12:10 | Karma: 39,59 | Přečteno: 11670x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem málem nejela na výlet

Vzhledem k tomu, že tento článek píšu již ve vlaku, můžeme si všichni zhluboka oddechnout a otřít pot z čela již u úvodních řádků. Pointa, nepointa, na svůj oblíbený film se koukáte stále dokola, i když už víte, jak dopadne. Nicméně, abych udržela jakési potenciální napětí, dosadila jsem do fejetonu detektivní zápletku a čtenáři se tak mohou po vzoru poručíka Colomba či majora Zemana ponořit do pátrání.

27.5.2014 v 12:40 | Karma: 13,10 | Přečteno: 1514x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Když nemůžu usnout

vstanu z postele a vyndám baterku z tikajících hodin. Když nemůžu usnout, vstanu, v koupelně si natočím vodu do sklenice a vypiju ji. Když nemůžu usnout, zatáhnu závěsy na okně. Když nemůžu usnout, vypnu notebook, protože mě ruší tři žlutozelená miniaturní světýlka úsporného režimu. Vypnu i televizi, na které malý červený puntík svítí jako reflektor.

25.4.2014 v 10:50 | Karma: 18,19 | Přečteno: 1451x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Jak jsem spustila alarm

V poslední době se mi až příliš často stává, že chci schovat hlavu do písku, otočit se na podpatku a zmizet, nikdy se nevrátit a spálit po sobě mosty. Do bezvědomí se ztrapňuji až příliš často. Jsem pro každou legraci a nevadí mi být veselým kašpárkem pro pobavení vícečlenného kolektivu, ale čeho je moc, toho je občas příliš.

11.4.2014 v 12:20 | Karma: 16,46 | Přečteno: 1041x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dál to nepojede

řekl řidič, vystoupil z autobusu a začal něco kutit venku. Ostatní cestující se po sobě vyděšeně koukali a začali vytahovat mobilní telefony, já si otevřela notebook, abych napsala tento článek.

4.2.2014 v 17:36 | Karma: 15,76 | Přečteno: 1155x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 86
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 10069x
Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy