Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Moje nejoblíbenější hudební alba I.

Ryze osobní vzdychání nad úžasnými hudebními počiny... Od Pink Floydů k Nirvaně, od Yanna Tiersena ke Strokes... a ještě dál. Alba, co bych nevyměnila ani za pytlík cornflakes. Alba, co můžu poslouchat od rána do večera. Alba, jež si sebou vozím na cesty. Alba, jež poslouchámve škole. Alba, která mi hrají teď a budou i zítra. Od tý doby, co jsem přečetla pár knížek Nicka Hornbyho si potrpím na žebříčky. Nuže - tu je.

Pink Floyd: The Wall, Animals, Wish you were here.

Pink Floydi sou moje láska. Mám všechny jejich alba a nemůžu se jich nasytit. Oblíbenost alb se u mě střídá podle nálady, ale většinou jsou v TOP 3 právě The Wall, Animals a Wish you were here. The Wall zná asi každý už kvůli skvělému pinkfloyďáckému filmu, který vás naprosto dostane. The Wall má úžasně silné texty, skvělé kytary a je prostě dokonalé. Na Animals mám nejradši Pigs, což jsou vlastě tři písničky z celkových pěti, které na albu jsou. Těžko se mi kritizují a objektivně hodnotí alba, která nadevše miluju a která umím nazpaměť. Wish you were here je od PF asi nejznámnější. Obsahuje stejnojmennou hitovku a pecky jako Shine on your Crazy Diamond nebo Have a Cigar. Zaposlouchejte se do tohohle psychedilckého/ progresivního rocku.

Ooooh babe Don't leave me now Don't say it's the end of the road Remember the flowers I sent I need you babe (Don't leave me now)

Big man, pig man, ha ha, charade you are. You well heeled big wheel, ha ha, charade you are. And when your hand is on your heart. You're nearly a good laugh. Almost a joker (Pigs)

So, so you think you can tell Heaven from Hell... Blue skies from pain Can you tell a green field from a cold steel rail? A smile from a veil? Do you think you can tell? (Wish you were here)

Clint Mansell: the Fountain soundtrack, Yann Tiersen: Goodbye Lenin soundtrack, Nina Simone: Little Girl Blue.

Anglickej hudebník Clint Mansell vás uklidní, dojme, rozpláče, potěší... Prostě útočí na vaše city jeho podmanivejma tónama. Děla hlavně hudební soundtracky... Filmy Pi, Fontána, Requiem za sen nebo třeba Pán prstenů... všechny tyto filmy mají skvělé soundracky. Netajím se, že Fontánu miluju hlavně kvůli tý dokonalý intrumentální složce, za kterou stojí právě Clint. (Together we will live forever)

Yann Tiersen dělá stejně skvělý soundtracky jako Clint, ale přidává do nich trošku francouzský jemnosti a trochu housliček. Dělal hudbu pro stylový film Amelie z Montmartru, složil skladby pro Goodbye Lenin a natočil spoustu sólových alb. Yann dokazuje, že i beze slov jde vyjádřit spousta citů. Uch. (Summer 78)

Americká pianistka, jazzová zpěvačka Nina Simone je úžasná. Má sice hlas jako chlap po třech krabičkách cigaret, ale zaujme vás svou lehkostí. To piano je tak skvělé. Ninu Simone spousta lidí nezná a dozvěděli se o ní až skrze film Alice Nellis Tajnosti. Vydala spoustu, spoustu alb a všechny vás dostanou do kolen, i když jazz není vaše parketa. Liz taylor is not his style, and even lana turners smile is somethin he cant see, My baby dont care who knows, my baby just cares for me (My baby just cares for me)

John Frusciante: To Record Only Water for Ten Days, Curtains, Coldplay: A rush of blood to the head.

Džona musí milovat každej z Vás. Jinak nebudem kamarádi. Džon byl feťák, vypadaly mu všechny zuby, byl docela dlouho na dně, prožil si peklo, vídá démony a tak. Ale na druhou stranu umí nepřekonatelně s kytarou, má božskej hlas, úžasný hudební cítění, dokonalýá texty. Hodně lidí ho zá jenom z Redhotů, ale on vydal spoustu sólovejch alb, spolupracoval s Joshem Klinghofferem (kolika z vás toto jméno něco řekne?) a vydal pár alb se skupinou Ataxia. Fruščianteho písničky jsou plný emocí ať už jsou to vyřvaný láskyplný songy nebo "jenom" instrumentálky. (Murderers - dokonalá instrumentálka) Now the feelings are right where you saw, Forever is right where we were, Never be clean, Lever pulled...Be where you are. (Lever Pulled)

Frontmana skupiny Coldplay Chrise Martina zná většina lidí jako toho od Gwyneth Paltrow. Má neskutečně úžasnej tklivej hlas, kterej perfejtně pasuje k těm anglickejm kytarám. Melancholický písničky připomínaj trochu U2 nebo Radiohead, ale žádná z těhle kapel nemá Chrise. Proslavili se singlem Yellow a další známé písně jsou například In my place, Clocks nebo The Scientist. Miluju procházet se v dešti a mít na uších sluchátka s Coldplay. He said I'm going to buy this place and burn it down, I'm going to put it six feet underground, He said I'm going to buy this place and watch it fall, Stand here beside me baby in the crumbling walls (A rush of blood to the head)

Nirvana: 1994 MTV Unplugged In New York, Bleach. Jaromír Nohavica: Divné století.


Na Unplugged je všechno, co si může člověk přát. Kurt předvádí to nejlepší. Vyždímá všechny svoje city a hodí je na papír a vy jenom zíráte, jak je božskej, úžasnej. Nirvanu zná úplně každej, neni ji třeba představovat. Milujou jí mladí i staří a všem je líto, že Kurt už tu neni. Sit and drink Pennyroyal Tea, Distill the life that's inside of me, Sit and drink Pennyroyal Tea, I'm anemic royalty. (Pennyroyal Tea)
Bleach je pro mě znamená Love buzz. Nic jinýho. Je to hodně syrový, uřvaný album, který se může pyšnit nálepkou první. Kritiky né moc oceňovaný, ale božský. Božský. Love Buzz je vlastně převzatá písnička od jedný holandský kapelky, která však není vůbec důležitá a nás nezajímá. Would you believe me when I tell you You're the queen of my heart, Please don't deceive me when I hurt you Just ""aint"" the way it seems... Can you feel my love buzz? (Love Buzz)



A máme tu milýho udavače z Těšína s pokřivenou minulostí. Jedni ho milují, druzí proklínají, já obdivuju jeho kytaruu, měkkej hlas a skvělý texty. Nohavica nazpíval spoustu hitovek, děti umí nazpaměť Tři čuníky, moje maminka miluje Až to se mnou sekne a já Ještě mi scházíš. Nohavica je citlivej, knírkatej pán a jeho výhodou je, že zpívá česky a všichni mu rozumí. Až obuju si rano černe papirove boty, až i moja stara pochopi že nejdu do roboty, až vyjde dluhy pruvod smutečnich hostu, na Slezsku Ostravu od Sikorova mostu... Až to se mnu sekne, to bude pěkne pěkne fajne a pěkne až to se mnu definitivně sekne. (Až to se mnou sekne)

Red hot chili peppers: Californation, The Strokes: Room on fire, Interpol: Our Love to admire.

Kdo by neznal Redhoty. Trochu rock, trochu funky, v poslední době se hodně zklidnili, Anthony už se dokonce naučil zpívat a moc nerapuje. John Frusciante přestal fetovat, Flea se zdokonalil k úplné dokonalosti a Chad bubnuje jako o život. Jestli nejsou legendou už teď, budou jí stoprocentě za chvíli. Tito čtyři klucí vydali už spoustu alb více či méně úžasných a já si nejvíc zamilovala Californation. Push me up against the wall, Young Kentucky girl in a push-up bra, Fallin' all over myself to lick your heart and taste your health 'cause with the birds I'll share ...this lonely view... (Scar Tissue)

Strokes jsou první průkopníci indie kytarovek a jejich první CD Is this It mají už všichni jejich fanoušci pořádně ulepené. Room on the Fire musí bejt biblí pro všechny strokesposedlílidi. Strokes vás nabijou skvělou energií, jsou hrozně chytlavý, maj skvělej rytmus a vy budete zpívat s nima! Never needed anybody, I never needed anybody, I never needed anybody, I never needed nobody. Don't worry about it, honey. I never needed anybody, I never needed anybody, it won't change now. (Between Love and Hate)

Celé noci přemýšlím jestli jsou lepší Interpol nebo Strokes. Asi Strokes. Nebo Interpol? Každopádně Interpol jsou také mile rockoví, chytlaví, ale o dva roky mladší. Vydali tři alba a sklízí slávu po celym světě a nejenom v domácim Ňjů Jorku. Při poslechu vám zabuší srdíčko a vy se zamilujete až po uši. Já vybírám trošku smutnější písničku (fňuk), ale oni maj i veselý hitovky, takže žádný strachy. Can it be true? Nobody warned you,Nobody told you, to make up your mind.Nobody told you, that I could just waltz through and shake up your style.(Wrecking Ball)

Kasabian: Kasabian, The Smiths: Louder than bombs, Joy Division: Unknown Pleasures.

Kasabian je alternativní indie kapelka z Velký Británie, která se chlubí dokonalejma kytarovejma tónama, který Vás pohladí po hlavě líp než vaše babička. Jsou často srovnávaný s Primal Scream a Oasis, ale oni jsou jiní. Lepší. Jsou tak nabušení a přinášejí něco nového. U spoustě kapel říkáte: Áá, tohle mi připomíná toho a tamtoho. Kasabian zní jako Kasabian. Milujte je! I tell you I want you, I'll tell you I need you, I... the blood aint on my face, Just wanted you near me... (Club Foot)

The Smiths vznikli v roce 1982 pod vedením skvělého okouzlujícího a charismatického Morrisseyho, kterej má skvělej hlas a je vegetarián, což se trošku tluče s jeho hláškou: "„Comeback The Smiths? To bych radši snědl svoje varlata." The Smiths jsou legendární a vy je musíte poznat! Maj takovej milej pohupující rytmus, občas sklouznou na romantickou notu, kdy vám tečou slzy proudem a vy si je utíráte do rukávu, ale taky umí být skvěle rozvášnění a vy si říkáte: Kurňa, ti jsou skvělí. Fame, Fame, fatal Fame, It can play hideous tricks on the brain, But still I'd rather be Famous, Than righteous or holy, any day, Any day, any day...(Frankly, Mr. Shankly)

Post punkové Joy Divison poznali mnozí až po spuštění filmu Control do kin. Oni jsou tak temní, styloví, depresivní... ale hlavně ta jejich basa! Ian Curtis měl pořád depky ze svýho života, ze svý epilepsie a svý slávy. Miloval Iggyho Popa a Davida Bowieho a zabil se, když mu bylo čtyřiadvacet. Možná i díky tomu jsou Joy Division tak slavní. No language, just sound, thats all we need know, to synchronise, Love to the beat of the show. And we could dance. Dance, dance, dance, dance, dance, to the radio. (Transmission)

Autor: Lenka Veverková | sobota 17.5.2008 14:01 | karma článku: 8,56 | přečteno: 3040x
  • Další články autora

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma: 12,83 | Přečteno: 757x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma: 11,59 | Přečteno: 531x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma: 16,66 | Přečteno: 1028x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma: 10,80 | Přečteno: 577x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Jak jsem si vysnila terasu

Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky

21.7.2015 v 14:45 | Karma: 25,54 | Přečteno: 3687x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Padající punčocháče

patří mezi typické holčičí problémy, které muži prostě nikdy nepochopí. Pominu-li transsexuály a travestity, málokterý chlap si dokáže představit ten pocit, když vám padají punčocháče. 

12.6.2015 v 8:38 | Karma: 29,76 | Přečteno: 3419x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Nemáš u sebe náhodou...?

kapesník, tužku na oči, balzám na rty, pinzetu, propisku, lihovku, papír, nůžky, pilník, učebnici, pití, svačinu, zápisník, šátek, šálu, rukavice, vložky, tampón, dezinfekci, zubní nit, parfém, flashku, provázek, gaffu, lepidlo, žvýkačku, pravítko, slovník, svetr, svorku, lžičku, vidličku, příbor, kapesní nůž, igelitový pytlík, bonbón, něco sladkýho, prášek na bolení hlavy, deštník a nebo taky gumičku?

12.12.2014 v 9:30 | Karma: 29,54 | Přečteno: 5115x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Ta malá babička, co prodává růže

Ta malá svraštělá babička, co postává u podchodu a chvěje se zimou. Ta malá vrásčitá chvějící se babička, jejíž oči na mě zeširoka hledí. A já se jim vyhýbám, seč můžu. U kotníku má igelitku naplněnou desítkami růží. V ruce drží jednu, zabalenou v papíře. Chvěje se. Růže i babička. I kdybych se jí snažila vyhnout, vykoukne na mě znenadání u hlavní pošty. Malá, nepřehlédnutelná babička, jež nemluví, neprosí, nenaléhá. Mlčky stojí a klepe se.

4.12.2014 v 16:45 | Karma: 22,20 | Přečteno: 2534x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Návštěva

A: Tak jsme tady. Tady je záchod. Tady koupelna. Támhle kuchyň. Ložnice tady. Ani se nezouvejte. A nebo jo, víte co, venku sněžilo. Vodu. Dáte si? Mám studenou i teplou.

13.11.2014 v 9:00 | Karma: 33,00 | Přečteno: 3406x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

V tramvaji č. 16

Od té doby, co nepracuju ve čtyřce bez ubrusů, jsem ztratila poměrně častý kontakt s hloupými a omezenými lidmi. Proto mě vždy o to více vyvede z míry situace, kdy někdo takový vstoupí do mé pravdoláskařské bubliny, v níž nikdo nevolí komunisty, nemá rád Dana Landu a všichni používají slova děkuju a prosím.

18.9.2014 v 17:30 | Karma: 36,41 | Přečteno: 6607x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsem se bála o svůj život

oproti svým kamarádkám si připadám jako hrdinka. Často mi s očima na vrch hlavy vypráví, jak se bály jít v noci domů temnou ulicí či nechodí večer do určitých částí města. Každého kolemjdoucího muže považují za vraha nebo násilníka, projíždějící auto jako schránku na únos. Jejich přítelové na ně čekají na tramvajových zastávkách nebo rovnou před vstupními dveřmi jejich domovů. Jejich rodiče jim volají, jestli dorazily v pořádku domů.

16.8.2014 v 8:28 | Karma: 22,82 | Přečteno: 2052x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dneska už se tomu jen směju

říkám vždy, když uplyne přibližne týden nebo pět let poté, co se mi stane nějaký trapas. Situace se nejdříve zdá hrozná tak, že bych nejraději schovala hlavu pod peřinu a nevylezla do té doby, než všichni zapomenou, že jsem kdy existovala. Po pár hodinách, když můj obličej již nevypadá jako popálenina 2. stupně, jsem schopná přestat se litovat a sebemrskačsky si celou historku přehrávat znovu a znovu. Když jsou rány mého sebevědomí zhojené, píšu na blog.

15.8.2014 v 18:20 | Karma: 25,34 | Přečteno: 2355x | Diskuse| Věda

Lenka Veverková

Výstupy na vrchol,

ať už v jakémkoli slova smyslu, jsou mou oblíbenou činností. Po cestě se potím, vzdychám a úpím. Vytrvale se dožaduji odpovědi na otázku "Kdy už?", trochu nadávám, ale zároveň se vše snažím brát s úsměvem a upínat své myšlenky na to, až tam konečně budu! Na vrcholu! A dám si za odměnu tatranku! A konečně svlažím své hrdlo studenou vodou nebo teplým čajem. Ať už tam jsme!

1.7.2014 v 9:26 | Karma: 14,57 | Přečteno: 812x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsme jely z Glasgow

Dlouhé cesty autobusem mi nikterak nevadí. V autobuse dělám mnoho činností, které bych doma nedělala, protože bych prostě, jak se tak říká, neměla čas. V autobuse si čtu. V autobuse koukám na filmy. V autobuse píšu.

30.6.2014 v 9:11 | Karma: 16,37 | Přečteno: 831x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

To, že mám díru v botě,

zjistím vždy, až když začne pršet. V ten moment se mi ovšem ihned vybaví všechny ty dětské tábory, vlhko v holínkách i pod očima, začínající bolest v krku a nudle u nosu. Proč mi žádné boty nevydrží déle než jednu sezónu?

29.6.2014 v 14:11 | Karma: 20,37 | Přečteno: 1117x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem chtěla jít k psycholožce

Na každýho to jednou padne. Smuténka a pocit, že dneska je to fakt na hovno a spáchat sebevraždu je jediný rozumný řešení. Někdo to řeší heslem ráno moudřejší večera a jde se prostě vyspat, jiný si nalije o trochu víc rumu do čaje. Někdo zavolá kamarádce a popláče si na rameni, jiný prostě nemá čas takové blbosti řešit. V moderní době je ale časté, že prostě jdete k psychologovi.

28.6.2014 v 12:10 | Karma: 39,59 | Přečteno: 11670x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem málem nejela na výlet

Vzhledem k tomu, že tento článek píšu již ve vlaku, můžeme si všichni zhluboka oddechnout a otřít pot z čela již u úvodních řádků. Pointa, nepointa, na svůj oblíbený film se koukáte stále dokola, i když už víte, jak dopadne. Nicméně, abych udržela jakési potenciální napětí, dosadila jsem do fejetonu detektivní zápletku a čtenáři se tak mohou po vzoru poručíka Colomba či majora Zemana ponořit do pátrání.

27.5.2014 v 12:40 | Karma: 13,10 | Přečteno: 1514x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Když nemůžu usnout

vstanu z postele a vyndám baterku z tikajících hodin. Když nemůžu usnout, vstanu, v koupelně si natočím vodu do sklenice a vypiju ji. Když nemůžu usnout, zatáhnu závěsy na okně. Když nemůžu usnout, vypnu notebook, protože mě ruší tři žlutozelená miniaturní světýlka úsporného režimu. Vypnu i televizi, na které malý červený puntík svítí jako reflektor.

25.4.2014 v 10:50 | Karma: 18,19 | Přečteno: 1451x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Jak jsem spustila alarm

V poslední době se mi až příliš často stává, že chci schovat hlavu do písku, otočit se na podpatku a zmizet, nikdy se nevrátit a spálit po sobě mosty. Do bezvědomí se ztrapňuji až příliš často. Jsem pro každou legraci a nevadí mi být veselým kašpárkem pro pobavení vícečlenného kolektivu, ale čeho je moc, toho je občas příliš.

11.4.2014 v 12:20 | Karma: 16,46 | Přečteno: 1041x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dál to nepojede

řekl řidič, vystoupil z autobusu a začal něco kutit venku. Ostatní cestující se po sobě vyděšeně koukali a začali vytahovat mobilní telefony, já si otevřela notebook, abych napsala tento článek.

4.2.2014 v 17:36 | Karma: 15,76 | Přečteno: 1155x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 86
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 10069x
Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy