Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Maxim Velčovský – mistr českého designu

Umělec s nezaměnitelným účesem. Designér roku 2007. Spasitel českého porcelánu. Obyčejný kluk z Prahy. Velká osobnost. Maxim Velčovský Vám možná nejvíce utkvěl v paměti vlezlou hláškou „Nevaž se, odvaž se!“ z reklamy na T-mobile. Málokdo ví, kdo tento kluk s afrem vlastně je, avšak jeho originální výrobky nadchnou každého.

Maxim Velcovsky(reflex)

Maxim je v poslední době nejvíce opěvovaným umělcem v Čechách - a to nejen kvůli svému účesu. Stovky lidí ho poznávají na ulici kvůli reklamě na mobilní telefony, avšak tehdejší student pouze potřeboval peníze na svůj projekt "Design for Messiah".

Narodil se 17. září 1976 v Praze. Vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (keramika a porcelán). V roce 1999 byl na stáži na Glasgow School of Arts. Zúčastnil se více než pětadvaceti výstav, spolupracuje se studiem Qubus, píše pro časopis Blok, kreslí komiksy a navíc ještě získal ocenění za nejlepšího designéra roku 2007 v soutěži Czech Grand Design.

Jeho práce oživuje mdlý vzduch důvěrně známých věcí, kterým přidává nové detaily či funkce. Předlohou je například plastový kelímek, který přeměnil v porcelánový, mapa České republiky, jež posloužila jako miska, staré holínky, spodek PET lahve nebo třeba busta Lenina. Právě Leninův profláklý obličej použil Maxim Velčovský jako podklad pro cibulákový vzor. Spojil tak dohromady dvě typické věci pro své dětství a vlastně celou tehdejší Československou republiku. Zatímco jeho rodiče toužili po svobodě projevu a možnosti cestování dál než do Jugoslávie, malý Maxim sbíral plechovky od Sprite-u, které hledal v koších na ambasádě v Praze. Po vystudování vysoké školy si Maxim mohl vybrat, jestli chce být stejně jako jeho otec umělcem a vystavovat především v galeriích nebo se stát designérem na volné noze. Zvolil si designérství, masovou výrobu a věčnou nejistotu. Prý aby nebyl izolován od zbytku kultury.

Nedlouho potom se Maxim zapletl s malou designérskou firmou Qubus, která nyní prodává většinu jeho prací. Ačkoliv nevydělají mnoho peněz, Maxima těší svoboda navrhovat to, co má rád. „Jsem zodpovědný jedinec a nemohu dávat za vinu výrobcům, že se moje výrobky neprodávají,“ říká. V malém pražském obchůdku nakupují povětšinou cizinci. Češi nemají o umění příliš zájem, chtějí spíš dvě židle za cenu jedné v supermarketu za rohem. „V Čechách se design pořád ještě nebere vážně, spíš výjimečně: když má někdo narozeniny, koupí se nějaký "design" jako sváteční věc. Ve většině západního světa se stal design součástí dennodenního života. Tady nad estetikou věcí lidé moc nepřemýšlejí, koupí si něco podle toho, co jim přijde do schránky z obchoďáků.“

Mezi nejzdařilejší díla Velčovského patří stařičké, tradičně květnaté hodiny opatřené červeným digitálním displejem na přední straně. Za tyto Digi Clock získal Maxim jednu z cen na londýnském festivalu 100% Design. V Londýně se zapsal tak dobře, že mu byla věnována titulní stránka britského měsíčníku ICON. V sérii „Waterproof“ (voděodolné) se Maxim zaměřil na vázy ve tvaru holínek. V projektu Design for Messiah vyrobil Maxim pětimetrový ergonomicky tvarovaný kříž z laminátu, součástí byla i série domácích křížů , které mohly zdobit každou domácnost. Maxim má rád retro i koláž, ale nejraději pracuje s porcelánem. Právě z něho jsou například vyrobeny kýčovité pokladničky ve tvaru slonů a tygrů, miska České republiky, která je vhodná jako suvenýr, kelímek Coke XL, svícen Fake Cake a mnoho dalších. V sérii Pure si s porcelánem pohrál nejvíc a vyrobil porcelánové kelímky a tácky na buřty.

Designérem roku 2007 se stal za: „Originální a objevné instalace Křehký a Cappellini představené na Designbloku 07, za umělecké vedení a spoluvzkříšení UP závodů, za knihovnu Fabrika pro UP závody, za kolekci váz Catastrophe a za nápaditý interiér obchodu Kebab v Praze.“ Maxim Velčovský je osobnost, která se nebojí experimentovat a stavět se proti masové ignoraci umění v Čechách. Snad jeho neustálé podněty vyburcují lidi k větší touze po kráse kolem sebe.


Účast na výstavách: Kobaltové sympozium (Štětí, 1997), Art Bienalle (Francie, 1998), Formland (Dánsko, 2001), Slepená Intimita (Praha, 2001), Nesnesitelná Bělost Bytí (Velká Británie, 2003), Czech 100 Design Icons (Německo, 2005)... Zastoupen ve sbírkách: Uměleckoprůmyslové Muzeum Praha, Moravská Galerie Brno, Soukromé sbírky ve Francii, Finsku, Švédsku, Itálii, Německu, Belgii, Velké Británii, Islandu, USA.

1) Porcelánové holínky s tradičním českým cibulovým vzorem. Velikost č. 46. 2) Sada tří ruských Matrošek z porcelánu. 3) Nemocniční šálky na čaj bez cukru pro diabetiky a na voňavou kávu pro sestřičky na noční službě. 4) Sada růžově puntíkovaných podšálku, šálků... a všeho potřebného na stylový čaj o páté. 5) Ručně vyfoukaný sněhulák – cukřenka. Velmi praktické nejen do zimních dnů. 6) Kousek narozeninového dortu se svíčkou. Ovšem nekousat - je z porcelánu.

 

7) Malý Pepan: Hlavička, kterou si můžete brutálně dotvářet voskem z kapající svíčky, která je umístěna na horní části lebky. 8) Skleněná váza ve tvaru kříže. A se zátkou zdarma! 9) Svíčka ve tvaru polní láhve. Vhodná jak na doma, tak na cesty. 10) Skleničky na víno i na džus. Váš oblíbený plastový kelímek, ze kterého pijete na fotbale, se vrací ve skle!

11) Porcelánový slon na peníze. Odteď nabývá rčení „Být jako slon v porcelánu“ úplně jiný význam... 12) Porcelánové holínky jak pro zahradníky, tak pro květiny. 13) Secesní digitální hodiny. Dobrý dárek pro babičku i pro synka s vkusem. 14) Vypadá jako plastový kelímek na jedno použití. Ale je ze skla. Vhodný nejen pro milovníky fastfoodů.


15) Pohovka Mozaic a její detail. 16) Koupelnový interiér obchodu Kebab vytvořil Maxim Velčovský, jehož obličej můžeme vidět na fotce vpravo. 17) Odlitek papírového tácku na párek s hořčicí, v pozadí odlitek dvoulitrovky Coca Coly. Vše z porcelánu, možné objednat i cibulovitý design pro fajnšmekry. Vpravo kelímek Pure.


Výše zmíněné výrobky můžete zakoupit na adresách: joy.cz, thorstenvanelten.com a v obchodě Qubus.

Autor: Lenka Veverková | sobota 26.4.2008 20:43 | karma článku: 25,38 | přečteno: 17455x
  • Další články autora

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma: 12,83 | Přečteno: 757x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma: 11,59 | Přečteno: 531x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma: 16,66 | Přečteno: 1028x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma: 10,80 | Přečteno: 577x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Jak jsem si vysnila terasu

Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky

21.7.2015 v 14:45 | Karma: 25,54 | Přečteno: 3687x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Padající punčocháče

patří mezi typické holčičí problémy, které muži prostě nikdy nepochopí. Pominu-li transsexuály a travestity, málokterý chlap si dokáže představit ten pocit, když vám padají punčocháče. 

12.6.2015 v 8:38 | Karma: 29,76 | Přečteno: 3419x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Nemáš u sebe náhodou...?

kapesník, tužku na oči, balzám na rty, pinzetu, propisku, lihovku, papír, nůžky, pilník, učebnici, pití, svačinu, zápisník, šátek, šálu, rukavice, vložky, tampón, dezinfekci, zubní nit, parfém, flashku, provázek, gaffu, lepidlo, žvýkačku, pravítko, slovník, svetr, svorku, lžičku, vidličku, příbor, kapesní nůž, igelitový pytlík, bonbón, něco sladkýho, prášek na bolení hlavy, deštník a nebo taky gumičku?

12.12.2014 v 9:30 | Karma: 29,54 | Přečteno: 5115x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Ta malá babička, co prodává růže

Ta malá svraštělá babička, co postává u podchodu a chvěje se zimou. Ta malá vrásčitá chvějící se babička, jejíž oči na mě zeširoka hledí. A já se jim vyhýbám, seč můžu. U kotníku má igelitku naplněnou desítkami růží. V ruce drží jednu, zabalenou v papíře. Chvěje se. Růže i babička. I kdybych se jí snažila vyhnout, vykoukne na mě znenadání u hlavní pošty. Malá, nepřehlédnutelná babička, jež nemluví, neprosí, nenaléhá. Mlčky stojí a klepe se.

4.12.2014 v 16:45 | Karma: 22,20 | Přečteno: 2534x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Návštěva

A: Tak jsme tady. Tady je záchod. Tady koupelna. Támhle kuchyň. Ložnice tady. Ani se nezouvejte. A nebo jo, víte co, venku sněžilo. Vodu. Dáte si? Mám studenou i teplou.

13.11.2014 v 9:00 | Karma: 33,00 | Přečteno: 3406x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

V tramvaji č. 16

Od té doby, co nepracuju ve čtyřce bez ubrusů, jsem ztratila poměrně častý kontakt s hloupými a omezenými lidmi. Proto mě vždy o to více vyvede z míry situace, kdy někdo takový vstoupí do mé pravdoláskařské bubliny, v níž nikdo nevolí komunisty, nemá rád Dana Landu a všichni používají slova děkuju a prosím.

18.9.2014 v 17:30 | Karma: 36,41 | Přečteno: 6607x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsem se bála o svůj život

oproti svým kamarádkám si připadám jako hrdinka. Často mi s očima na vrch hlavy vypráví, jak se bály jít v noci domů temnou ulicí či nechodí večer do určitých částí města. Každého kolemjdoucího muže považují za vraha nebo násilníka, projíždějící auto jako schránku na únos. Jejich přítelové na ně čekají na tramvajových zastávkách nebo rovnou před vstupními dveřmi jejich domovů. Jejich rodiče jim volají, jestli dorazily v pořádku domů.

16.8.2014 v 8:28 | Karma: 22,82 | Přečteno: 2052x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dneska už se tomu jen směju

říkám vždy, když uplyne přibližne týden nebo pět let poté, co se mi stane nějaký trapas. Situace se nejdříve zdá hrozná tak, že bych nejraději schovala hlavu pod peřinu a nevylezla do té doby, než všichni zapomenou, že jsem kdy existovala. Po pár hodinách, když můj obličej již nevypadá jako popálenina 2. stupně, jsem schopná přestat se litovat a sebemrskačsky si celou historku přehrávat znovu a znovu. Když jsou rány mého sebevědomí zhojené, píšu na blog.

15.8.2014 v 18:20 | Karma: 25,34 | Přečteno: 2355x | Diskuse| Věda

Lenka Veverková

Výstupy na vrchol,

ať už v jakémkoli slova smyslu, jsou mou oblíbenou činností. Po cestě se potím, vzdychám a úpím. Vytrvale se dožaduji odpovědi na otázku "Kdy už?", trochu nadávám, ale zároveň se vše snažím brát s úsměvem a upínat své myšlenky na to, až tam konečně budu! Na vrcholu! A dám si za odměnu tatranku! A konečně svlažím své hrdlo studenou vodou nebo teplým čajem. Ať už tam jsme!

1.7.2014 v 9:26 | Karma: 14,57 | Přečteno: 812x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsme jely z Glasgow

Dlouhé cesty autobusem mi nikterak nevadí. V autobuse dělám mnoho činností, které bych doma nedělala, protože bych prostě, jak se tak říká, neměla čas. V autobuse si čtu. V autobuse koukám na filmy. V autobuse píšu.

30.6.2014 v 9:11 | Karma: 16,37 | Přečteno: 831x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

To, že mám díru v botě,

zjistím vždy, až když začne pršet. V ten moment se mi ovšem ihned vybaví všechny ty dětské tábory, vlhko v holínkách i pod očima, začínající bolest v krku a nudle u nosu. Proč mi žádné boty nevydrží déle než jednu sezónu?

29.6.2014 v 14:11 | Karma: 20,37 | Přečteno: 1117x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem chtěla jít k psycholožce

Na každýho to jednou padne. Smuténka a pocit, že dneska je to fakt na hovno a spáchat sebevraždu je jediný rozumný řešení. Někdo to řeší heslem ráno moudřejší večera a jde se prostě vyspat, jiný si nalije o trochu víc rumu do čaje. Někdo zavolá kamarádce a popláče si na rameni, jiný prostě nemá čas takové blbosti řešit. V moderní době je ale časté, že prostě jdete k psychologovi.

28.6.2014 v 12:10 | Karma: 39,59 | Přečteno: 11670x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem málem nejela na výlet

Vzhledem k tomu, že tento článek píšu již ve vlaku, můžeme si všichni zhluboka oddechnout a otřít pot z čela již u úvodních řádků. Pointa, nepointa, na svůj oblíbený film se koukáte stále dokola, i když už víte, jak dopadne. Nicméně, abych udržela jakési potenciální napětí, dosadila jsem do fejetonu detektivní zápletku a čtenáři se tak mohou po vzoru poručíka Colomba či majora Zemana ponořit do pátrání.

27.5.2014 v 12:40 | Karma: 13,10 | Přečteno: 1514x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Když nemůžu usnout

vstanu z postele a vyndám baterku z tikajících hodin. Když nemůžu usnout, vstanu, v koupelně si natočím vodu do sklenice a vypiju ji. Když nemůžu usnout, zatáhnu závěsy na okně. Když nemůžu usnout, vypnu notebook, protože mě ruší tři žlutozelená miniaturní světýlka úsporného režimu. Vypnu i televizi, na které malý červený puntík svítí jako reflektor.

25.4.2014 v 10:50 | Karma: 18,19 | Přečteno: 1451x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Jak jsem spustila alarm

V poslední době se mi až příliš často stává, že chci schovat hlavu do písku, otočit se na podpatku a zmizet, nikdy se nevrátit a spálit po sobě mosty. Do bezvědomí se ztrapňuji až příliš často. Jsem pro každou legraci a nevadí mi být veselým kašpárkem pro pobavení vícečlenného kolektivu, ale čeho je moc, toho je občas příliš.

11.4.2014 v 12:20 | Karma: 16,46 | Přečteno: 1041x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dál to nepojede

řekl řidič, vystoupil z autobusu a začal něco kutit venku. Ostatní cestující se po sobě vyděšeně koukali a začali vytahovat mobilní telefony, já si otevřela notebook, abych napsala tento článek.

4.2.2014 v 17:36 | Karma: 15,76 | Přečteno: 1155x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 86
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 10069x
Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy