Není notebook jako notebook

Vedete si speciální sešítky a diáře? Mám sice ráda libý zvuk pravidelného ťukání do klávesnice, nic se ale nevyrovná tichému škrábání propisky na papíře.

blok nebo klávesnice?(da) Jsem veskrze moderní člověk, co u počítače stráví každý den pár hodin (ať už dobrovolně, nebo ze školních povinností). Ne, netrávím romantické večery při svíčkých a nepíšu si deníček, spíše napíšu pár článků na blog, abych měla zpětnou vazbu od mých potenciálních čtenářů. Přesto mnohem raději zaznamenávám své myšlenky, nápady a důležité úkoly na papír. A nejlépe do speciálních sešitů, které jsem si k tomuto účelu zřídila. Vlastním jich značný počet a když jedu někam na delší čas (tzn. víc než jeden den, smích) potřebuji je mít s sebou. Navíc ještě vozím obyčejné tužky, gumu, zvýrazňovače, propisky a fialové pero (sice s ním nepíšu, ale je tak hezký!). Můj baťoh je pak z poloviny zabrán psacími potřebami, druhá půlka je pro knížky a časopisy a navrchu se krčí peněženka, mobil, klíče a kapesníky. Nic víc, ale cítím, že mi roste hrb. Jako desetiletá jsem si pečlivě vedla svůj deníček, kam jsem si každý den pilně vypisovala, co jsem měla k snídani i k obědu, co jsem dostala za známky a jak se budu učit. Ano, byla jsem šprt. Ve dvanácti letech jsem si zřídila speciální sešit o lidech z mého okolí a každému věnovala jednu stránku, kde jsem o něm napsala vše, co mě napadlo. Když to čtu zpětně, střídavě rudnu studem a smíchem. Pro názornou ukázku si dovolím citovat: Ali: ...Už se s nim líbala (já ještě s nikym)... má hezkou postavu, ale nelíbí se mi její zuby... Je trochu jako já. Často si totiž vymejšlí. Zjistila jsem, že z jejích historek musim tak 30% ubrat, aby to byla pravda... O Dáše: ... Už se líbala a dvakrát chodila s Kaktusem... Je moc chytrá, ale asi míň než já (Nefandi se!!!)... Její mamka chce, aby se Dáša hodně učila, ale Dáša používá taháky...

Měla jsem taky spoustu sešitu, do nichž jsem si opisovala vtipy, v lepovala obrázky, psala povídky a kreslila. Nicméně to již odvál čas a já teď tvořím pouze s počítačem. Avšak sešitů mám habaděj. Mám velký diář, do nějž si zapisuji všechny úkoly a povinnosti podle hesla "Co si nezapíšu, to nemám." Jsem bez něho jako bez ruky (levé) a ulehčuje mi život seč může. Další sešit je plný upomínek na knihy, co si musím půjčit v knihovně, na hudbu, kterou si musím sehnat, na osobnosti, o kterých si chci něco zjistit, o pořadech a filmech, na něž se chci podívat atd. Jednou za čas vezmu sešit do ruky a googluju o sto šest. Dále vlastním sešit plný citátů z knih, poznámek ke knihám, co čtu, úryvků, zajímavých pasáží a mých nápadů ke knize. Prostě podklady pro čtenářský deník.

Mám taky sešit, do kterého píšu nápady na články, věci, co mě inspirovaly, věty, co použiju... Prostě můj soukromý psací bordel. Pro mě nepostradatelná věc. Často do tohohle sešitu smolím hrozným rozkodrcaným písmem v ranním autobusu články na koleni. Mimoto si ještě píšu do knih, do mobilu, po rukou a na okraje časopisů a novin. Stejně mám pocit, že jsem si někde něco napsala a nevím kam...