Postavení žen ve světě

[Afrika] Primitivní způsob života v Africe už předurčuje tamní ženy, aby po celý život těžce pracovaly. Nosí vodu, koše plné koláčů uplácaných z výkalů dobytka, i těžké otepi vážící většinou přes sto kilogramů. Rovnováhu udržují tím, že nosí v rukou dlouhou tyč. Aby vydržely drásání provazů zařezávajících se hluboko do kůže, drtí mezi zuby kousek dřívka. Osel je nevýhodný - unese méně a spotřebuje více. Unaví se. Žena je lacinější.

Jak se mení postavení žen ve svete v prubehu let?(deviantart)

Vraťme se nejdříve do minulosti:

Matriarchát: Žena v době matriarchátu získala postavení, jaké v pozdějších společnostech nemělo obdoby. Stala se totiž skutečnou vládkyní svého rodu. Jako je ve společnosti patriarchální základní sociální skupinou rodina, v matriarchátu tuto roli plnila rozsáhlejší a strukturovanější sociální jednotka - tzv. gent. Hlavou gentu byla nejstarší žena rodu - pramáti. Matka zde tedy byla skutečnou hlavou "rodiny", čímž bylo podmíněno právo mateřské, od kterého se uplatňovaly jak nároky na příslušnost k rodině, tak právo dědičné. Žena v té době platila za nedotknutelnou. Vražda ženy-matky byla nejhorším zločinem a jeho spáchání bylo důvodem ke krevní mstě. Na mužích závisela obrana gentu a území. Přestože se muž stal v důsledku své činnosti vlastníkem stád, nástrojů, půdy, zbraní a později i peněz, nemohl se svým majetkem volně nakládat, neboť až dosud platilo staré gentové zřízení. Tento stav pochopitelně nebyl udržitelný. Postupem času se začal gent pod tlakem mužů rozpadat, stal se stal pouhým náboženským útvarem a ztratil jakýkoli hospodářský význam. Mateřské právo zaniklo a vzniklo právo otcovské. Nastal patriarchát.

Postavení ženy ve středověku: Starověká společnost je již celá založena na patriarchálním modelu. To mělo za následek vyžadování manželské věrnosti, neboť muž nechtěl uznat za svého dědice dítě, jež nebylo jeho. Toto omezení ženu víc a víc připoutávalo k domácnosti - dokonce jí byly v domě vykázány pouze určité místnosti, kde trávila život, aniž by přišla do styku s jinými muži. Opustila-li žena dům, musela být zahalena, aby na sebe neupoutala zraky jiných mužů. Žena se svým manželem sdílela lože, ale nikdy ne stůl, neboť v domácnosti byla pouze služkou a manžel byl jejím pánem. Tak ho také musela oslovovat a ctít. Dopustila-li se cizoložství, mohla být potrestána smrtí nebo prodána jako otrokyně. V této době měla žena dosud nejhorší postavení.

A jak je tomu nyní?

AFRIKA: Ženské pohlaví je v afrických státech považováno za méněcenné. Už od dětství se jim ani přes úpornou snahu vlády nedostane základního vzdělání a s tím spojené všeobecné informovanosti. Afričanky si myslí, že to co se děje u nich, je normální po celém světě a už od dětství v sobě mají „zakódovanou“ poslušnost k mužskému pohlaví. V mladistvém věku je jim prováděna bolestivá obřízka, která už je v afrických zemích rituálem. Ve třinácti letech jsou většinou provdány za kohokoli, koho jim vyberou rodiče. Posledních pár let sice platí zákon, který zakazuje sňatky pod 18 let, ale na venkově ho nikdo nedbá; dívky jsou provdávány od třinácti let. Pánev ještě není připravena. Úmrtnost matek při porodu je podle oficiální statistiky 871 na 10.000. Mrtvých dětí se rodí stovka z tisíce.

Kvůli promiskuitě manžela nebo znásilnění se často infikuje virem HIV a poté onemocní AIDS. Násilí je také jedním z hlavních způsobů šíření AIDS. V rozsáhlých oblastech také nadále platí zvyklost, že si stačí na dívku počíhat, znásilnit jí a rodičům pak nezbývá, než pachateli oběť odevzdat. Jejich primitivní způsob života už předurčuje africké ženy aby po celý život těžce pracovaly. Nosí vodu, koše plné koláčů uplácaných z výkalů dobytka, i těžké otepi vážící většinou přes sto kilogramů. Rovnováhu udržují tím, že nosí v rukou dlouhou tyč. Aby vydržely drásání provazů zařezávajících se hluboko do kůže, drtí mezi zuby kousek dřívka. Osel je nevýhodný - unese méně a spotřebuje více. Unaví se. Žena je lacinější.

ISLÁM: Postavení ženy v Islámu nepředstavuje žádný problém, kdyby se nevyskytl vliv cizích kultur, nikdy by muslimové nemuseli tuto otázku řešit. Islám dal ženě taková práva a výsady, jaká neměla za žádného jiného náboženského nebo ústavního systému. Práva a povinnosti ženy jsou stejná jako práva a povinnosti muže, to však neznamená, že jsou totožné. V islámské společnosti mají muži ve všech fázích svého života povinnost hmotně zabezpečit ženy, dceru musí podporovat otec, matku její syn, manželku manžel a sestru bratr. Často diskutovaným tématem vztahu žena - muž v islámu je polygamie. V koránu je řečeno: Berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu. Zároveň je vyloučeno ženu nutit ke sňatku: Vy, kteří věříte! Není vám dovoleno získávat ženy jako dědictví proti vůli jejich. Muž tedy může mít až čtyři manželky, pokud mezi nimi nebude rozlišovat.

Muslimská žena je vždy spojována se starou tradicí známou jako „závoj“ neboli hidžab. Hidžab je odvozenina ze slova hidžaba – což znamená v překladu úkryt před zraky. Barva hidžabu, i to jestli má mít žena síťku přes oči, se liší podle země a výkladu koránu. Žena by se prostě měla zdržet všech skutků a gest, které by mohly rozdmýchat vášeň jiných lidí, než jejího zákonného manžela, nebo gest, která by mohla vzbudit nekalé podezření o její morálce. Žena je nabádána, aby neukazovala své fyzické půvaby a kouzlo před cizinci. Závoj, jenž si musí natáhnout, je závojem, který ochrání její duši od slabosti, její mysl od domýšlivosti a její osobnost od demoralizace. Je třeba si tak uvědomit, že postavení ženy v islámském světě se liší stát od státu a podle společenských vrstev. Postavení žen v islámských zemích nelze tedy přičítat jen islámu, ale i místním tradicím, způsobu výkladu koránu a míře uplatnění šarií (islámské právo).

Vyspělé země - západní svět: V dnešní době se ve vyspělých státech žena zdá být rovnocenná s muži. Má stejná práva, podmínky k životu, možnost seberealizace, může mít stejnou práci, muž a žena si jsou v moderním světě prostě rovni. Žena je plně uznávána a neplatí žádná diskriminace, ale pořád je tu tlak společnosti, který našeptává: role jsou rozděleny, matka má být doma s dítětem a postarat se o domácnost, otec má být v práci a postarat se o materiální zajištění. Pokud se žena postaví takovémuto údělu, je na ni vyvíjen tlak okolí. Muž může pracovat deset a více hodin denně na svých úkolech a je společensky uznáván. Žena ve stejné situaci uslyší, že je špatná matka, manželka, že se nestará o děti a podobně. Ženy chtějí dosahovat úspěchů (vyrovnat se a také předstihnout muže) ve všech oblastech a vedoucí postavení již není výjimkou. Toto úsilí ženám však zabírá mnoho času který jim chybí v rodinném žívotě a také v mateřství, které mnohdy odsouvají až k věku třiceti let. Často je totiž deklamován názor, že silná žena dokáže cokoli. Možnost svobodné volby je ale nespornou výhodou žen v západním světě. Vlivem nového trendu , kdy úkolem ženy je vydělávat peníze, starat se o domácnost a přitom i vychovávat děti (prostě být tzv. „moderní matka“) se však starý rodinný model začíná rozpadat a s ním i mnohá manželství. V moderním světě neplatí žádné rozdíly, moderní svět dává nutkání: stihněte toho, co nejvíc a buďte ve všem nejlepší, tím se chtějí ženy v západním světě řídit.