Haruki Murakami - AFTERDARK

„To chceš bejt muzikantem z povolání?" Zavrtí hlavou. „Na to vážně nemám talent. Hraní mě fakt strašně baví, jenže toho se nenajíš. On je bohužel rozdíl, když něco člověku docela dobře jde, a když opravdu vytváří něco novýho. Já umím dost dobře hrát na trombon - aspoň myslím. Sem tam mě někdo i pochválí, což mě samozřejmě teší. Jenže to je tak všechno. Takže jsem se rozhod, že ještě tenhle měsíc praštím s kapelou i s muzicírováním." „Ale co konkrétně znamená vytvořit něco opravdu novýho?"„No jo... Když zahraju hudbu, která někomu doopravdy pro­mluví do duše, tak se do jistý míry reálně dostanu někam jinam já sám a současně se do jistý míry reálně dostanou někam jinam i ty, co ji poslouchaj. Já myslím, že jde právě o to, vytvořit takovejhle společně sdílenej stav. Nejspíš." „To ale asi není jednoduchý." „To je sakra těžký," odpoví Takahaši. „Takže z tohohle vlaku vystupuju. Na příští stanici přesedám na jinej."

Haruki Murakami (*12. 1. 1949) je současný populární japonský spisovatel a překladatel. Studoval divadelní vědu a po absolvování si otevřel v Tokiu jazzový bar. Hned první román Slyš vítr zpívat byl oceněn japonskou literární cenou pro začínající autory. Po druhé knize Pinball, 1973 prodává Murakami svůj bar a začíná se věnovat literatuře profesionálně. Již v době, kdy publikoval třetí román Hon na ovciDo češtiny byly zatím přeloženy čtyři díla: Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží a Afterdark. a získal za něj roku Nomovu cenu za talentované autory, se začíná mluvit o fenoménu Murakami. V roce 1987 vychází román Norské dřevo. Murakamiho romány byly přeloženy do více než 20 jazyků. Kromě nich vydal i několik sbírek povídek a literatury faktu.

O čem je celá kniha?: Příběh ze současného Tokia se odehrává během jediné noci. Kapitoly připomínají filmový scénář, autor velmi detailně popisuje prostředí, oblečení i výrazy tváře. Často také uvádí název písničky, která právě v příběhu hraje, protože sám Murakami miluje hudbu – obzvláště jazz. Hlavními postavami knihy jsou: devatenáctiletá studentka Mari, její krásná sestra Eri a mladý hudebník Takahaši.

Mari je tichá, milá, příjemně, ale trochu nedostupně působící Japonka, která si ráda čte. Svojí sestru má velmi ráda, ale ví, že jí pomalu, ale jistě, ztrácí. Rodiče Mari vždy zdůrazňovali: „Když nejsi hezká, musíš být alespoň chytrá.“ Eri, o pár let starší než Mari, je modelkou, kluci o ní mají zájem, ale ona poslední měsíce jenom spí. V příběhu jsme svědky podivné situace, kdy se Eri jako zakletá vlivem tajemných sil, v jakémsi pomateném snu, ocitá v ohraničeném prostoru na obrazovce televize ve svém pokoji a nemůže se dostat ven.

Takahaši je aktivní kluk, hrající na trombon v malé kapelce. S Eri a Mari se potkal před pár lety na jedné párty. Do Eri se ihned zamiloval, protože byla tak krásná. V průběhu noci, ale zjišťuje, že Mari je mnohem sympatičtější a spojují je mnohé názory na svět. Právě ona, díky své znalosti čínštiny, pomůže šéfce hodinového hotelu vyřešit případ brutálně zbité čínské prostitutky a nakoukne do japonského podsvětí, ve kterém uhlazený a navenek mile působící úředníček Širakawa místo nočních směn podniká návštěvy do nevěstinců.

V tomto dramatickém příběhu se proplétají osudu hrdinů a autor pomalu rozkrývá zápletku, příběh má však konec ve formě –domysli si sám-, takže čtenář může o knize ještě dlouho přemýšlet. Příběh detailně ukazuje navenek skryté kouty povah hlavních hrdninů a přibližuje nám život jiné neevropské kultury.

Můj názor: Haruki Murakami mě touto knížkou velmi oslovil, kniha má spád, je napínavá a nemohla jsme se od ní odtrhnout. Murakami používá krátké věty, napíná nás a dovolí nám sledovat příběh z pohledu kamery – dozvídáme se tak mnohem víc než je obvyklé. Příběhy se vzájemně prolínají, konec je o to víc překvapivější. V knize mě trošku rušily věty vyznačené kurzívou, které zdůrazňovaly svojí důležitost, ale jinak jsem se pro celé zpracování nadchla tak, že si od Murakamiho přečtu i další knihy.

Někoho možná odradí „japonskost“, ale kniha je právě výjimečná svým pohledem na svět. Rozhodně doporučuji.