Jak jsme si dali do nosu

Léto si nedovedu představit bez: vypáleného obrysu brýlí na mém zarudlém obličeji, pomalu se roztékající zmrzliny, jež mi stéká po prstech, studeného okurkového salátu, povalování se v parku na dece, pocitu nemuset dělat nic kromě líného otáčení stránek nějaké knížky a bez ovocných knedlíků!

koulej, koulej!LV

Typické české jídlo - ohromně tučné, ohromně chutné. Chlapi se přehánějí, kdo jich sní víc, ženy se trochu upejpají, přece jenom je plavková sezóna. Ale všem se dělají boule až za ušima. Můžu je na všechny způsoby - kynuté i tvarohové, jahodové, meruňkové, švestkové... Posypané tvarohem a cukrem, polité máslem. No bájo!

Už jsem ve věku, kdy se mi jídlo nepřinese pod nos samo, naopak já musím hospodařit a otáčet se kolem plotny. Poprvé vařit na plynovém sporáku, zjišťovat, že péct v plynové troubě není stejné jako v elektrické, naučit se žít nějakou dobu bez ledničky, neustále umývat nádobí, které se rázem ihned ušpiní... však to znáte.

Na spravení chuti po stých těstovinách s rajčaty jsem se rozhodla kulinářsky se vyřádit na mých oblíbených tvarohových knedlících s jahodami. Těsto bylo stále řídké, přisypáváním mouky se dávka záhadným způsobem zdvojnásobila a knedlíků náhle bylo jak pro celý regiment. Ale snědli jsme je během dvou dnů.

Vařeno podle tohoto receptu, který jsme si ale upravili. Uvařte taky a napište, jak to dopadlo!

Dobrou chuť!