Móda je příjemné estetické vytržení z každodenní rutiny.

Fashion blog - termín, který se v poslední době často objevuje. Mezi obyčejné blogy plné deníčkových zápisků přibyla i speciální kategorie módních nadšenců, kteří fotí oblečení, co si kupují, vytváří různé "stylingy" a píší články o módních přehlídkách, nových trendech i kosmetice. Co jsou ale fashion blogeři vlastně zač?

Nika Šiková - autorka fashion blogu nikachic.blogspot.com

Lidé, kteří se nudí a tak si fotí, co mají na sobě? Zbohatlíci, kteří se chlubí luxusními značkami? Povrchní  namyšlenci, kterým záleží jen na tom, co mají na sobě? Nebo kreativní lidé, kteří módu považují za jeden ze způsobů sebevyjádření?

Nejenom o tomhle jsme si povídaly s devětadvacetiletou blogerkou Nikou Šikovou. Je o pár let starší než její náctileté kolegyně a narozdíl od nich už má dítě. Pracovala jako produkční na volné noze a nyní je na mateřské dovolené. Kromě blogování ji baví fotografování, hudba, móda a design. Na svůj blog Pleasure Seeker přispívá každý den, někdy i vícekrát. Mohlo by se zdát, že nedělá nic jiného, než že celý den stojí před zrcadlem a rozhoduje se, co si vezme na sebe. "Oblečení si vybírám většinou během dne, nikoli ráno. Moc dlouho mi to netrvá - od té doby, co jsem matka si nemůžu ty zrcadlové excesy dovolit." Nika své oblečení navíc různě přešívá, zdobí a upravuje podle svého, aby jí lépe vyhovovalo. "Vystudovala jsem design oděvu, odtud tedy pochází mé základní znalosti." Na svém druhém blogu oblečení dokonce prodává. "Příležitostným prodejem svého oblečení se opravdu neuživím - prodávám jen to, co mi ve skříni přebývá nebo co mi nesedí, není to tedy žádný mega business."

V zahraničí fungují fashion blogy už nějaký ten pátek, v Čechách (kam ostatně všechno přichází se zpožděním) je nárůst těchto módních blogů dátován k začátku letošního roku. Spousta děvčat a mladých žen (existuje však i pár mladých mužů) má potřebu ukázat celému světu, co si koupily nového a v čem šly do školy či do práce. Proč tomu tak je?

"Přikládám to článku v Elle o českých blogerkách, který vyšel na jaře. Když se podíváš, spoustu blogů vzniklo až potom a hodně lidí se tou inspirací netají – je super, jak jeden článek odstartoval takovou lavinu. Každý má ten důvod, proč se prezentuje asi trochu někde jinde, ale řekla bych, že lidé mají  potřebu cítit nějakou sounáležitost, třeba jen v tom, že se jim líbí stejné věci. Já jsem s blogem začala kvůli společenské izolaci na malém městě, kam jsem po osmadvaceti letech bydlení v Praze přesídlila před rokem v létě. Jeho smyslem je hlavně sdílení fotografií a mých postřehů, potažmo také móda, o které to nakonec je především. Blog mám asi od prosince 2009, nicméně starší záznamy pomalu mizí na datovém hřbitově, ráda si připomínám pocit pomíjivosti."

Fashion blogová komunita čítá několik set blogů, blogeři mají ostatní stránky v oblíbených, navzájem si kritizují outfity a jednotlivé kusy oblečení. Také pořádají blogerské srazy, navštěvují showroomy různých obchodů, kam se běžný zákazník nedostane, a všechno samozřejmě dále prezentují na internetu.

"Komunita funguje a stále je na vzestupu. Poznala jsem pár zajímavých lidí, zatím ne osobně, ale chystám se na to. Inspirují mě spíše zahraniční blogy, i když sleduju nadšeně i pár českých. Inspirace přijde sama, nedá se říct, co přesně mě ovlivňuje - někdy film, někdy hudba, ale základ je stejně mít dobře vybavený šatník. Můj styl se čas od času mění, ale miluju všechno ženské, černé, šedé, krajkové a taky rock'n'roll:). Nejčastěji nakupuji přes internet na Mimibazaru, Ebay. Dalé také v H&M a Zaře. Sortiment tady v České republice mi přijde nedostačující, pravidelně se mi stává, že něco scháním a neseženu, nicméně bych řekla, že se to lepší."

Většina české populace tyto blogy sleduje s ironickým úsměvem na rtech. "Na tohle bych chtěl mít čas," vzdychají někteří a nechápou, že pro fashion blogery je jejich blog šancí, jak ukázat, co pro ně móda znamená.

"Móda je pro mě příjemné estetické vytržení z každodenní rutiny. Jsem milovník všeho hezkého: kromě toho, co si vezmu na sebe, řeším také, co si dám do pusy, aby mi potom bylo hezky, jak se chovat k lidem, aby jim bylo hezky a jak si tu ten pobyt co nejvíce zpříjemnit. Není to jen o tom, co mají lidi na sobě, ale mě to o nich hodně prozradí. Mám ráda nepotlačovanou ženskost. Myslím, že devadesát procent holek, které vypadají podvyživeně to nemá od přírody a přijde mi to smutné. Rozhodně je lepší cvičit, jíst zdravě a vědět, že do svého těla něco investuji, namísto jeho systematického ničení. I za cenu toho, že v očích některých lidí nebudete nikdy dost štíhlé."

Web Pleasure Seeker často ukazuje oblečení nejenom Niky samotné, ale i její dcery. Záleží jí na tom, aby oblečení pro dítě bylo hlavně pohodlné a účelové, nebo je důležité jak vypadá? "Moc to popravdě neřeším. Často mě lidé upozorňují na to, že moje dcera chodí zajímavě oblečená. Já však prostě jen sáhnu po něčem, co se mi líbí a nepřemýšlím hodiny, do čeho ji obléknu. Dětské oblečení se vyrábí většinou z bavlny, takže by v zásadě mělo být funkční a příjemné. Navíc ho nakupuji ve stejných obchodech, kam si pro své věci chodím já."

Blogeři se většinou snaží být originální a nějakým způsobem se vyčlenit z davu. Odsuzují šeď v ulicích a podporují se navzájem v nošení extravagantnějších kousků, na které není většina české společnosti zvyklá. Návštěvnost nejslavnějšch českých fashionblogů se už dávno přehoupla přes tisícovku za den, podmínkou jsou kvalitní fotografie, odpovídání na komentáře a osobitý přístup. Jaké jsou však reakce lidí na takového člověka v ulicích?

"Svůj názor si na mě již někdo podle oblečení určitě udělal. Je to první, co vidíš, když kolem tebe cizí člověj prochází, takže se to samo nabízí. Nnějaký rozruch určitě taky už byl, donedávna jsem měla platinovou barvu vlasů a už jen to bylo pro lidi dost magnetické. Upřímně - pokud nežijete v Praze, málokdy potkáte někoho zajímavě oblečeného. Děsí mě, že to lidé v Čechách považují za nedůležité. Stejně jako to, co jí, jak se chovají jeden k druhému a jak nakládají se svým časem. Pro mě je prototyp Čecha stále ještě osoba v oblečení z tržnice, stravující se salámem a levným pivem, co se večer kouká na Novu a podezřívá ze špionáže každého, kdo vypadá nebo se chová trochu jinak než on sám. Líbí se mi lidé, co přemýšlí – a tedy i ti, co přemýšlí, než si na sebe něco oblečou. Největší chybou je nemyslet samostatně, bát se, co si ostatní pomyslí, a jednat jako stádo – a to platí i v oblékání."