"Mám ráda štíhlost, éteričnost, charisma a elfí uši...

... taky mezeru mezi zuby, výrazný rty a oči, pihy, zrzky. Nesnáším gelový nehty. Rozhodně nevyfotím každýho, vybírám si objekty k focení docela přísně," říká devatenáctiletá Karolina Anna Cermanová.

autoportrétKarolina Anna Cermanová

"Bylo mi čtrnáct, když jsem dostala od rodičů starej olympusovej kompakt. Měli jsme jej od nějakýho známýho, takže už byl používanej, ale na cvakání všeho, co jsem kolem sebe viděla, mi to stačilo. Milovala jsem běhat po našem starém domě nebo kolem něj - v lese, na louce... a fotit brouky, listí, naše zvířata a jídlo nebo zátiší se slánkou a ubrouskama. Tenkrát mě lidi ještě moc nezajímali..." vypráví Karolina. Nyní je jí o pět let víc. Ale fotí se stále stejným nadšením. V květnu odmaturovala na všeobecném gymnáziu a příští týden odjíždí do Irska jako au-pair. "Chci vycestovat, získat zkušenosti, zlepšit si angličtinu, poznat nový město, lidi, kulturu a styl života. Poté zkusím nějakou fotografickou školu v Praze, Opavě nebo ve Zlíně."

Je podle tebe důležité studovat fotografii, aby z tebe byla dobrá fotografka?

"Ano i ne. Pokud někdo nemá talent a zajímavý nápady, tak to ani vysoká nezachrání. Na druhou stranu je to dobrý základ k posunutí se někam dál. Člověk tam kromě získání praxe a znalostí pozná spoustu lidí se stejným zaměřením. Kontakty jsou potřeba - přináší jistý ulehčení v hledání práce a v budoucím uplatnění. Vlastně ani nevím, kam jinam bych se měla hlásit - fotografii studovat chci, protože mě to prostě baví."

Je přátelská, upovídaná a ochotná. Kromě fotografování má ráda blogování, vaření a pečení, cestování, hru na klavír, filmy, vystřihování obrázků z časopisů a sbírání útržků zajímavých toaletních papírů. Líbí se mi, jak se směje a jak na svých autoportrétech špulí pusu. Její fotky jsou plné krásných slečen. Usměvavých, zasněných, zamračených... Blondýnky, zrzky i černovlásky. Oblečené i nahé. Každá je jiná, ale spojuje je jedno. Mají jiskru. Je v nich to pověstné "něco", co vás zaujme. Karolina si umí své modelky vybírat.

"Když jsem začínala, hledala jsem si modelky na serveru fotopatracka.cz, kde si do vyhledávače můžete zadat různá kritéria: barvu vlasů, očí, výšku a tak dál. Ale to už teď dělám minimálně. Nejradši stejně fotím moje krásný kamarádky a pak třeba ty, které objevim přes společné známé na facebooku. Pokud potkám slečnu, jež mi přijde dostatečně éterická a kouzelná, překonám kvůli ní svůj stud a oslovím ji přímo na ulici. Mou múzou je určitě nejlepší kamarádka Šárka, která mi i přes nechuť k modelkování vždycky ochotně postojí před objektivem a trpělivě snáší moje výmysly a rozkazy, a pak rozhodně moje přítelkyně Anežka."

Její fotky jsou ženské. Karolina nefotí prvoplánové krásky, ale zajímavé typy, jež člověku utkví v paměti. Nahota na jejích fotkách je vždy vkusná. Slečny se spíše poodhalují než svlékají. Výsledné dílo nikdy není vulgární. Neuvidíte laciné pózy a dokonalá lesknoucí se těla. Vše je něžné a tajemné.

"Líbí se mi ženská nahá kůže, ale nic by se nemělo přehánět. Roztažený nohy v porno póze a laciný výrazy - ne, určitý části těla rafinovaně zakrytý nebo lehce odhalený v měkkým světle - jo. Myslím, že tuhle část fotografickýho zákoutí teprve objevuju, ale těším se, až sama nějaký fotky v tomhle duchu udělám."

Oblečené modelky na sobě nikdy nemají lesklé topíky a úzké džíny, nýbrž rozevláté šaty a sukně. A nikdy ne stejné. Odkud Karolina všechno oblečení bere?

"Vybírám ho z modelčina šatníku nebo praktikuju jeden takovej fígl s vypůjčováním šatů. Spočívá to v tom, že zajdu do obchodu, koupím oblečení na focení, schovám účtenku a dám pozor, aby se neutrhla cenovka.  Vyfotím to na modelce a pak vrátím. Docela se mi to osvědčilo. Módu sleduju jen tak zběžně, nedržím se striktně trendů. Ráda si holky maluju a oblékám podle sebe, takže vždycky předem dávám vědět, ať přijde nenalíčená a s umytými vlasy."

"Někdy třeba vyrazim s foťákem jen tak do města a fotím reportáž, lidi v ulicích, architekturu... Ráda taky fotím jídlo. Focení lidí ale miluju nejvíc. Nechávám se jima inspirovat, ať už jde o jejich fotky, životní situace, přání a touhy... Stejně mám ale občas pocit, že jsem zaseklá v  bodě, kdy fotím akorát hezký slečny u cihlový zdi nebo v trávě a nemá to nějakej hlubší smysl, nápad.  Jelikož na moje fotky reagují především kamarádi a známí, nedostává se mi od nich moc konstruktivní kritiky. Občas mi někdo vytkne příliš výrazné líčení nebo výraz modelky, ale jde většinou o individuální věci. Každýmu se líbí něco jinýho. Uvítala bych ale, kdyby mi někdo řekl, ať si dám pozor na tyhle kompoziční chyby a světlo nebo ostrost. Byla jsem za tím účelem před nějakým časem zaregistrovaná na fotoserverech, ale to jsem vzdala. Dostala se ke mně akorát nesmyslná kritika řešící název fotky, zařazení do kategorie nebo tuctovej obličej a velkej zadek modelky."

Karolina k focení nepoužívá žádnou přespříliš drahou techniku. Naopak experimentuje s různými skly a světly. Využívá špinavé výkladní skříně na ulicích, kouř linoucí se z cigarety a hru světel a stínů. Neváhá balancovat metr nad rybníkem, aby zachytila výraz modelky ze správného úhlů a nevadí jí sednout si kvůli fotce do bláta.

"Ani nejnovější model od Nikonu neudělá skvělou fotku, když dotyčnej pořádně neví, jak fotit. Sama ale nějakou dobu uvažuju o rozšíření fotovýbavy o pár objektivů, filtrů a externí blesk - na výsledku je to znát. Radikální změny v postprocesu moc nemusím. Fotim do rawu,  fotku vždycky trošku poladim, co se týče světla, kontrastu a barevnýho vyvážení. Když je třeba, zaretušuju pleťový nedokonalosti na modelce, ale jinak se mi přežehlený obličeje bez výrazu a podobný nepřirozenosti příčej."

"Své modelky fotím všude, kde to jde. Různě po parcích, v ulicích, na zapadlejch místech u oprejskanejch zdí, u vody... Ateliéry nesnáším, připadám si tam moc omezeně. Nejlepší místo k focení jsem měla loni v létě v jedný brněnský vile, kam jsem dostala přístup fotit mimo otevírací dobu pro návštěvníky. Byla celá krásně funkcionalisticky zařízená, to se mi líbilo. "

Obklopuješ se svými fotkami? Necháváš si je vytisknout? Měla už jsi někdy výstavu?

"První a zatím poslední výstavu jsem měla asi před třemi lety společně s kamarádkou v jedné turnovské galerii. Plánovala jsem zajistit si něco v kavárně, ale zatím  jsem to nedovedla ke zdárnýmu konci. Možná kdybych nebyla tak líná! Musím se sebou začít něco dělat. Své fotky mám bohužel jen v elektronický podobě. Když jsem se na léto nastěhovala do Prahy, vytvořila jsem si i složku s fotkama, který si vytisknu a přichytim kolíčkama na provázky natažený podél zdí. Nakonec jsem se ale vždycky rozhodla utratit peníze za něco jinýho. Mrzí mě to, mám ráda, když si fotku můžu ošahat a nosit svý oblíbený u sebe nebo se jima kochat po bytě. Snad to brzo napravím."

Karoliny fotky na deviantart.com a její blog