The Drain: Vrať se do bažin, smrti!
The Drain
Proč ta změna bubeníka? A bylo obtížné za něj najít náhradu?
Dan: S Kudlim jsme se rozešli, protože už nás štvala jeho nedochvilnost, nespolehlivost, nezodpovědnost a celkovej přístup ke kapele. Navíc jsme se v posledních měsících hudebně posunuli do rovin, který se míjeli s jeho cítěním.
Michal: Rozhodovali jsme se, jestli přijmeme bubeníka jako integrálního člena kapely -takového, který se podílí na podobě nejen show ale i samotné hudby, nebo jenom dobrýho muzikanta, hráče, stavební prvek. Zvolili jsme první variantu - hledali jsme tedy vlastně přítele, a na tohle hledání není metoda. Takže to bylo komplikovaný, trvalo to několik měsíců a skončilo to, bez jakýchkoli negativních konotací, pořízením sympatickýho a výbornýho hráče, takže vlastně tou druhou variantou.
Zklidnili jste se již, nebo opět máme čekat na bujaré afterparty s rozsekanými barovými židličkami a střepy?
Michal: Afterparty máme rádi. Já jsem si na ně teď nechal narůst knír a přidělat jednu dírku na pásku. Takže jo, rozjeli jsme se.
Dan: Večírky jsme vždycky rádi měli a mít budem. Naším cílem ale nikdy nebylo projevovat se především v backstage po koncertě, a to se nezměnilo. Nejpříjemnější každopádně je, když povedenej koncert zakončí i minimálně stejně povedená afterparty.
Michal: A pak jdeš spát do auta, kde se přikreješ kusem igelitu... To mám nejradši.
Dřív jste byli součástí budějovické scény mezi VVV, Petting Zoo, No Crapes... Je pražská scéna profesionálnější? Našli jste si mezi kamarády mezi kapelami?
Dan: I po přesunu do Prahy se v Budějovicích cítím ještě pořád víceméně doma, když tam jednou za čas přijedu. A těch několik málo chatrných přátelských pout s jihočeskými kapelami přetrvalo. V Praze jsme si moc kamarádů nenašli, kvantitu ale nahradila kvalita. Moc rádi máme především lidi z Kill the Dandies!, se kterýma v poslední době hrajeme společný koncerty a Hank se Sonjou se podíleli na produkci naší právě vycházející desky. Rozlišovat profesionalitu pražský a budějovický scény je těžký, ba takřka nemožný, proto se do toho ani pouštět nebudu. Každopádně se mi v Praze líbí, stejně jako se mi líbilo v Budějovicích a jako se mi líbí vlastně všude. Stejně jako se Michalovi všude nelíbí.
Michal: Já už jsem v Praze docela dlouho; i jsem tady kapelu měl. A s ní samozřejmě i vhled do, v tomto případě, velmi specifické scény. O profesionalitě se tady vůbec nedalo mluvit. Bylo to ale plný zážitků. A propos: k té profesionalitě: Mnoho kapel, jak se mi opakovaně potvrdilo, se jejím akcentováním pomalu proměnilo na služky nějakých dojmů. Pokud se profesionální rovná autentický a přesvědčivý, k čemuž bych se přikláněl, je asi v poměru k počtu kapel v tom kterým regionu její výskyt všude stejný. Vždyť se tady historicky pereme s normami a vlivy, jejichž naléhavost není vždy a ještě úplně celosvětová. To obecně a bez ohledu na vztah centrum-periferie.
Mají Kill the Dandies! vliv na ponurost vaší desky? Proč je plná záhrobní tématiky?
Dan: Deska se ponurou stala vlastně sama, respektive jí ponurost byla připsána vcelku náhodně, což je ostatně, jak známo, ponurosti vlastní. KTD! na to žádný vliv neměli, stejně jako my. Záhrobní tématika desky vychází především z jejího názvu, za který může zvrácený slet událostí během nahrávání. Podstatnou roli hrají samozřejmě i texty.
Michal: Na počátku bylo slovo, a tak vlastně název definoval podobu desky, náladu její výroby a nakonec i naše názory.
Desku pokřtíte 25. května v Praze a následně ještě jednou 12. června v Českých Budějovicích. Víte už, kdo bude kmotrem?
Dan: O kmotrovi jsme zatím moc nepřemýšleli, jsme rádi, že jsme se shodli na tom, že ji necháme pokřtít. Asi ale oslovíme právě lidi z KTD!, protože kromě nás mají k procesu vzniku Get Back to the Swamps, Death! asi největší vztah. Jako support jsme do Budějovic pozvali výbornou kapelu Hella Comet z Grazu. Rozhodně doporučujeme všem příznivcům těžkopádné potemnělé shoegazeové hudby, kterých v ČB není málo. Sami začátkem tohoto roku vydali desku, která stoprocentně stojí za to! Dost možná se na budějovickém křtu objeví ještě třetí kapela. Jméno zatím není jisté.
Desku vydáváte na vlastní pěst. Nechcete se vázat k nějakému vydavatelství?
Dan: O tomhle jsme hodně a dlouho přemýšleli. Snažili jsme se i jednat s českými indie labely, konzultovali jsme nejrůznější možnosti, sháněli reference a počítali. Nakonec jsme se rozhodli vydat desku vlastním nákladem a s českými labely spolupracovat pouze v otázkách distribuce. Právě o distribuci a propagaci alba v ČR jednáme s labelem Drug Me Records. Rozhodně se ale budeme pokoušet úspěšně oslovit labely zahraniční.
Už se poohlížíte po groupies, které by s vámi jezdily po koncertech?
Dan: Máš zájem?
Máte karty?
Michal: Celou kartotéku!
THE DRAIN
rock'n'roll / garage
Daniel Šubrt - zpěv, kytara
Michal L. Hořejší - baskytara
Kryštof Krása - bicí
http://www.bandzone.cz/thedrainhttp://www.myspace.com/draindraindraininfluences: Nick Cave, The Velvet Underground, David Bowie, The Death Weather, Queens of the Stone Age, The White Stripes, PJ Harvey
napsáno pro Sem Tam
Lenka Veverková
Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)
... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.
Lenka Veverková
Taková ta dobře udělaná činohra
Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?
Lenka Veverková
Takže vy budete kritička!
"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?
Lenka Veverková
A žili šťastně až do smrti...
... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?
Lenka Veverková
Jak jsem si vysnila terasu
Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky
Lenka Veverková
Padající punčocháče
patří mezi typické holčičí problémy, které muži prostě nikdy nepochopí. Pominu-li transsexuály a travestity, málokterý chlap si dokáže představit ten pocit, když vám padají punčocháče.
Lenka Veverková
Nemáš u sebe náhodou...?
kapesník, tužku na oči, balzám na rty, pinzetu, propisku, lihovku, papír, nůžky, pilník, učebnici, pití, svačinu, zápisník, šátek, šálu, rukavice, vložky, tampón, dezinfekci, zubní nit, parfém, flashku, provázek, gaffu, lepidlo, žvýkačku, pravítko, slovník, svetr, svorku, lžičku, vidličku, příbor, kapesní nůž, igelitový pytlík, bonbón, něco sladkýho, prášek na bolení hlavy, deštník a nebo taky gumičku?
Lenka Veverková
Ta malá babička, co prodává růže
Ta malá svraštělá babička, co postává u podchodu a chvěje se zimou. Ta malá vrásčitá chvějící se babička, jejíž oči na mě zeširoka hledí. A já se jim vyhýbám, seč můžu. U kotníku má igelitku naplněnou desítkami růží. V ruce drží jednu, zabalenou v papíře. Chvěje se. Růže i babička. I kdybych se jí snažila vyhnout, vykoukne na mě znenadání u hlavní pošty. Malá, nepřehlédnutelná babička, jež nemluví, neprosí, nenaléhá. Mlčky stojí a klepe se.
Lenka Veverková
Návštěva
A: Tak jsme tady. Tady je záchod. Tady koupelna. Támhle kuchyň. Ložnice tady. Ani se nezouvejte. A nebo jo, víte co, venku sněžilo. Vodu. Dáte si? Mám studenou i teplou.
Lenka Veverková
V tramvaji č. 16
Od té doby, co nepracuju ve čtyřce bez ubrusů, jsem ztratila poměrně častý kontakt s hloupými a omezenými lidmi. Proto mě vždy o to více vyvede z míry situace, kdy někdo takový vstoupí do mé pravdoláskařské bubliny, v níž nikdo nevolí komunisty, nemá rád Dana Landu a všichni používají slova děkuju a prosím.
Lenka Veverková
Jak jsem se bála o svůj život
oproti svým kamarádkám si připadám jako hrdinka. Často mi s očima na vrch hlavy vypráví, jak se bály jít v noci domů temnou ulicí či nechodí večer do určitých částí města. Každého kolemjdoucího muže považují za vraha nebo násilníka, projíždějící auto jako schránku na únos. Jejich přítelové na ně čekají na tramvajových zastávkách nebo rovnou před vstupními dveřmi jejich domovů. Jejich rodiče jim volají, jestli dorazily v pořádku domů.
Lenka Veverková
Dneska už se tomu jen směju
říkám vždy, když uplyne přibližne týden nebo pět let poté, co se mi stane nějaký trapas. Situace se nejdříve zdá hrozná tak, že bych nejraději schovala hlavu pod peřinu a nevylezla do té doby, než všichni zapomenou, že jsem kdy existovala. Po pár hodinách, když můj obličej již nevypadá jako popálenina 2. stupně, jsem schopná přestat se litovat a sebemrskačsky si celou historku přehrávat znovu a znovu. Když jsou rány mého sebevědomí zhojené, píšu na blog.
Lenka Veverková
Výstupy na vrchol,
ať už v jakémkoli slova smyslu, jsou mou oblíbenou činností. Po cestě se potím, vzdychám a úpím. Vytrvale se dožaduji odpovědi na otázku "Kdy už?", trochu nadávám, ale zároveň se vše snažím brát s úsměvem a upínat své myšlenky na to, až tam konečně budu! Na vrcholu! A dám si za odměnu tatranku! A konečně svlažím své hrdlo studenou vodou nebo teplým čajem. Ať už tam jsme!
Lenka Veverková
Jak jsme jely z Glasgow
Dlouhé cesty autobusem mi nikterak nevadí. V autobuse dělám mnoho činností, které bych doma nedělala, protože bych prostě, jak se tak říká, neměla čas. V autobuse si čtu. V autobuse koukám na filmy. V autobuse píšu.
Lenka Veverková
To, že mám díru v botě,
zjistím vždy, až když začne pršet. V ten moment se mi ovšem ihned vybaví všechny ty dětské tábory, vlhko v holínkách i pod očima, začínající bolest v krku a nudle u nosu. Proč mi žádné boty nevydrží déle než jednu sezónu?
Lenka Veverková
Jak jsem chtěla jít k psycholožce
Na každýho to jednou padne. Smuténka a pocit, že dneska je to fakt na hovno a spáchat sebevraždu je jediný rozumný řešení. Někdo to řeší heslem ráno moudřejší večera a jde se prostě vyspat, jiný si nalije o trochu víc rumu do čaje. Někdo zavolá kamarádce a popláče si na rameni, jiný prostě nemá čas takové blbosti řešit. V moderní době je ale časté, že prostě jdete k psychologovi.
Lenka Veverková
Jak jsem málem nejela na výlet
Vzhledem k tomu, že tento článek píšu již ve vlaku, můžeme si všichni zhluboka oddechnout a otřít pot z čela již u úvodních řádků. Pointa, nepointa, na svůj oblíbený film se koukáte stále dokola, i když už víte, jak dopadne. Nicméně, abych udržela jakési potenciální napětí, dosadila jsem do fejetonu detektivní zápletku a čtenáři se tak mohou po vzoru poručíka Colomba či majora Zemana ponořit do pátrání.
Lenka Veverková
Když nemůžu usnout
vstanu z postele a vyndám baterku z tikajících hodin. Když nemůžu usnout, vstanu, v koupelně si natočím vodu do sklenice a vypiju ji. Když nemůžu usnout, zatáhnu závěsy na okně. Když nemůžu usnout, vypnu notebook, protože mě ruší tři žlutozelená miniaturní světýlka úsporného režimu. Vypnu i televizi, na které malý červený puntík svítí jako reflektor.
Lenka Veverková
Jak jsem spustila alarm
V poslední době se mi až příliš často stává, že chci schovat hlavu do písku, otočit se na podpatku a zmizet, nikdy se nevrátit a spálit po sobě mosty. Do bezvědomí se ztrapňuji až příliš často. Jsem pro každou legraci a nevadí mi být veselým kašpárkem pro pobavení vícečlenného kolektivu, ale čeho je moc, toho je občas příliš.
Lenka Veverková
Dál to nepojede
řekl řidič, vystoupil z autobusu a začal něco kutit venku. Ostatní cestující se po sobě vyděšeně koukali a začali vytahovat mobilní telefony, já si otevřela notebook, abych napsala tento článek.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík