Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Neuchopitelná Anouk de Poulain

ráda píše, básní, textuje, čmárá, fotí, stříhá, šije, plete, čte, hledá (se), dívá se, zakopává a poskakuje, hladí lidi ve vlasech, krčí nos a špulí pusu, fouká bubliny a často (pro)sní celé dny i noci. Taková je Anouk de Poulain.

anouk de poulainkarolina anna cermanová

„Chichotám se u nudlí s mákem, když krčím nos na sluníčku a kreslím lidem knírek pod nos. Snažím se udržet lžičku na nose, mačkám nos na výlohy obchodů, chodím v dešti, skáču do louží, proměňuju kouzelnou hůlkou na dálku lidi v žáby.“ Anouk na mne působí jako z jiného světa. Krásná, trochu zamlklá, éterická bytost, co se na vás na chvíli zkoumavě zadívá před tím, než něco řekne. V den našeho setkání na sobě měla bílo-modré proužkaté triko, jež bylo příliš velké a padalo jí z ramen, černé legíny a balerínky. Dlouhé tmavé vlasy měla svázané do rozcuchaného drdolu, na hlavě čelenku s ptačím peřím. Nikola Mikešová mi k ní prostě nepasuje - působí víc francouzsky, zamyšleně a možná trochu stydlivě. „Anouk“ poskládala už kdysi dávno ze svého jména, jen z el a í vytvořila U. „Poulain“ proto, že je hříběcí, zbrklá, tvrdohlavá a chvilku neposedí.

Pětadvacetiletou Anouk jsem objevila asi před rokem na stránce fler.cz. Okouzlila mě její nápaditá trička, šálosvetry, jenž už na pohled vypadaly teple a pohodlně, a tašky, do kterých se vejde tlustá knížka i malý nákup. „Už jako malá jsem se každé léto zmocňovala babiččina starého šlapacího šicího stroje, z doby ještě předtím si pamatuji na navlékání korálů a náramků z šípků, kaštanů, sedmikrásek, angreštů a trubiček z papíru, na pletení věnečků a na čmárání a malování po zdech pokojů.“Její nová kolekce triček, kterým chybí záda, ale neschází jim elegance a půvab, se nazývá boheme. Co to slovo pro ni znamená? Je Anouk bohém? „Jsem neuchopitelná, nepolapitelná, neposlušná, občas lenivá. Snažím se žít s rozzářenýma očima, zhluboka dýchat, koukat do slunce. Občas moc nevnímám svět kolem, nechávám sebou jen tak povlávat, většina věcí ke mně přichází sama a zvláštně lehce. Ráda mhouřím oči a opakuju při tom velká slova, co neskutečně krásně zní - třeba jako „boheme“.“ Zepředu trička vypadají poměrně obyčejně, možná až upjatě. Jsou skoro až ke krku a nepyšní se žádnými ozdobami. Jednoduché a elegantní. Když se v nich však modelka otočí zády k vám, chtě nechtě vás upoutají hlubokým výstřihem na zádech, vyšívanými detaily, nášivkami, balónovými rukávy, krajkou... Vše vyrábí sama Anouk podle vlastních návrhů. „Nemám ráda, když mi kdokoli cokoli diktuje, ať už v módě nebo v životě. Proti autoritám se už od malička (přirozeně) bouřím.

Sama se oblékám nejraději do parfémů z oblíbených flakónků, pak do mnou šitých kousků a do lahůdkových bonbónků od mladých českých návrhářek. Doplňky ráda hledám a objevuju v krabicích na půdách.“Při čtení jejího blogu na vás dýchne poklidná, snivá atmosféra. Anoučiny básničky, úžasná hudba (Faver Ray, The Knife, To Kill a Petty Bourgeoisie...), úryvky z jejích oblíbených knih, pocity, niternosti, fotky její kočky, texty pro českou triphopovou skupinu Soliloqui... A o čem Anouk sní? „O tom, jak v létě sedím na zápraží chalupy, s hlavou zakloněnou, opřená o omítku si nechávám hladit oční víčka sluncem a vedle mě na dřevěný lavičce stojí hrnek studenýho kakaa. O tom, jak se opírám rukou o dědovo rameno a nechávám si od něj benzínem umývat černý asfalt z chodidel. O slastné malátnosti koček vyhřívajících se na slunci. Sním o milionech věcí, co by se daly vidět, slyšet a dělat.“ Zdá se snadné ji potěšit či jí udělat radost. Má ráda rovnání květin do vázy, pročesávání vlasů, barvu světla před bouřkou, vůni čerstvě vyloupaných kaštanů, loupání pomerančů, svítání, prskavky, ranní mlhu, chladivý dotek čistého povlečení, slzy z větru, kočičí předení, polární záři, lampióny, noční vzduch, zmrzlé krajky v zimě na oknech, zvuk nůžek stříhajících na dřevěném a skleněném stole.

Anouk vypadá spokojeně a vyrovnaně. Když mluví o tom, že se přestěhuje z Prahy do Třeboně, rozzáří se jí oči a zasněně se usmívá. „Miluju Prahu a nesnáším ji. Miluju ji v noci a brzo ráno, když jdu po starým městě sama a jen pro mě jsou na zemi kočičí hlavy a v noci všechny světla a oranžovej jazzovej vzduch. Miluju tu atmosféru a lidi, který tam žijou a jsou mi blízko, ale zároveň se po těch šesti letech začínám čím dál víc topit v šedi a betonu, ve všem tom utíkání, ve zrychlených hodinových ručičkách a v nespavosti. K zbláznění se těším, až se vrátím zpátky na jih. Napůl ve městě, napůl v trávě. Napůl sama, napůl mezi lidma – tam, kde budu já chtít. Čekám, že trošku vydechnu, zpomalím. Vypluju ode dna k hladině, lehnu si na vodu. Ráda chytám sny, lelky a múzy na loukách a v lesích, v parcích, u potoků, studánek, v loužích na polích a ve starých chladných staveních. A všude tam, kde to voní jihem a kde rostou fialky, šeříky, pivoňky, tydlipány a bylinky.“
Ideální den podle Anouk voní po třešňových květech a pampeliškách, po hlíně a listí. Anouk píše, maluje, stříhá, špendlí, šije, vyšívá, čte, hledá, zakopává a poskakuje, kochá se a tetelí, hladí lidi ve vlasech, krčí nos a špulí pusu, hraje pexeso, fouká bubliny z bublifuku, sama sobě přebírá provázek, šimrá se na nohou, voní po pokoji šeříky, rozsypává malinkatý korálky a sbírá je namáčknutím na bříška prstů, pitvoří se, honí se za hopíkem, vyrábí škrabošky, fotí místečka a okamžiky, sní létací a skákací sny. To vše libovolně namíchané. Anouk je krásná navenek i uvnitř.

5 smyslů Anouk de Poulain:
- co nejraději poslouchá
zpívání ptáků, šumění listí, bušení kapek na okno, zvuk klavíru a čela, ticho a „křehkou hudbu, ve který neplyne čas“
- čeho se nejraději dotýká
koček, lidí, květin a papíru
- na co nejraději kouká
na slunce chycené v květovaných závěsech, na noční souhvězdí, let motýlů a čmeláků, na stěny pokoje zabarvené večerem do růžova
- co jí nejvíc voní
jaro, léto, podzim, zima, déšť, místečka a okamžiky
- co jí nejvíc chutná
pocity neskutečna, káva plná mléčný pěny, pihy, sny a představy

napsáno pro Sem Tam

fotografie: Karolina Anna Cermanová

oblečení, líčení: Anouk de Poulain

Autor: Lenka Veverková | sobota 1.5.2010 14:35 | karma článku: 26,25 | přečteno: 7673x
  • Další články autora

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma: 12,83 | Přečteno: 757x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma: 11,59 | Přečteno: 531x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma: 16,66 | Přečteno: 1028x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma: 10,80 | Přečteno: 577x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Jak jsem si vysnila terasu

Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky

21.7.2015 v 14:45 | Karma: 25,54 | Přečteno: 3687x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Padající punčocháče

patří mezi typické holčičí problémy, které muži prostě nikdy nepochopí. Pominu-li transsexuály a travestity, málokterý chlap si dokáže představit ten pocit, když vám padají punčocháče. 

12.6.2015 v 8:38 | Karma: 29,76 | Přečteno: 3419x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Nemáš u sebe náhodou...?

kapesník, tužku na oči, balzám na rty, pinzetu, propisku, lihovku, papír, nůžky, pilník, učebnici, pití, svačinu, zápisník, šátek, šálu, rukavice, vložky, tampón, dezinfekci, zubní nit, parfém, flashku, provázek, gaffu, lepidlo, žvýkačku, pravítko, slovník, svetr, svorku, lžičku, vidličku, příbor, kapesní nůž, igelitový pytlík, bonbón, něco sladkýho, prášek na bolení hlavy, deštník a nebo taky gumičku?

12.12.2014 v 9:30 | Karma: 29,54 | Přečteno: 5115x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Ta malá babička, co prodává růže

Ta malá svraštělá babička, co postává u podchodu a chvěje se zimou. Ta malá vrásčitá chvějící se babička, jejíž oči na mě zeširoka hledí. A já se jim vyhýbám, seč můžu. U kotníku má igelitku naplněnou desítkami růží. V ruce drží jednu, zabalenou v papíře. Chvěje se. Růže i babička. I kdybych se jí snažila vyhnout, vykoukne na mě znenadání u hlavní pošty. Malá, nepřehlédnutelná babička, jež nemluví, neprosí, nenaléhá. Mlčky stojí a klepe se.

4.12.2014 v 16:45 | Karma: 22,20 | Přečteno: 2534x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Návštěva

A: Tak jsme tady. Tady je záchod. Tady koupelna. Támhle kuchyň. Ložnice tady. Ani se nezouvejte. A nebo jo, víte co, venku sněžilo. Vodu. Dáte si? Mám studenou i teplou.

13.11.2014 v 9:00 | Karma: 33,00 | Přečteno: 3406x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

V tramvaji č. 16

Od té doby, co nepracuju ve čtyřce bez ubrusů, jsem ztratila poměrně častý kontakt s hloupými a omezenými lidmi. Proto mě vždy o to více vyvede z míry situace, kdy někdo takový vstoupí do mé pravdoláskařské bubliny, v níž nikdo nevolí komunisty, nemá rád Dana Landu a všichni používají slova děkuju a prosím.

18.9.2014 v 17:30 | Karma: 36,41 | Přečteno: 6607x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsem se bála o svůj život

oproti svým kamarádkám si připadám jako hrdinka. Často mi s očima na vrch hlavy vypráví, jak se bály jít v noci domů temnou ulicí či nechodí večer do určitých částí města. Každého kolemjdoucího muže považují za vraha nebo násilníka, projíždějící auto jako schránku na únos. Jejich přítelové na ně čekají na tramvajových zastávkách nebo rovnou před vstupními dveřmi jejich domovů. Jejich rodiče jim volají, jestli dorazily v pořádku domů.

16.8.2014 v 8:28 | Karma: 22,82 | Přečteno: 2052x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dneska už se tomu jen směju

říkám vždy, když uplyne přibližne týden nebo pět let poté, co se mi stane nějaký trapas. Situace se nejdříve zdá hrozná tak, že bych nejraději schovala hlavu pod peřinu a nevylezla do té doby, než všichni zapomenou, že jsem kdy existovala. Po pár hodinách, když můj obličej již nevypadá jako popálenina 2. stupně, jsem schopná přestat se litovat a sebemrskačsky si celou historku přehrávat znovu a znovu. Když jsou rány mého sebevědomí zhojené, píšu na blog.

15.8.2014 v 18:20 | Karma: 25,34 | Přečteno: 2355x | Diskuse| Věda

Lenka Veverková

Výstupy na vrchol,

ať už v jakémkoli slova smyslu, jsou mou oblíbenou činností. Po cestě se potím, vzdychám a úpím. Vytrvale se dožaduji odpovědi na otázku "Kdy už?", trochu nadávám, ale zároveň se vše snažím brát s úsměvem a upínat své myšlenky na to, až tam konečně budu! Na vrcholu! A dám si za odměnu tatranku! A konečně svlažím své hrdlo studenou vodou nebo teplým čajem. Ať už tam jsme!

1.7.2014 v 9:26 | Karma: 14,57 | Přečteno: 812x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsme jely z Glasgow

Dlouhé cesty autobusem mi nikterak nevadí. V autobuse dělám mnoho činností, které bych doma nedělala, protože bych prostě, jak se tak říká, neměla čas. V autobuse si čtu. V autobuse koukám na filmy. V autobuse píšu.

30.6.2014 v 9:11 | Karma: 16,37 | Přečteno: 831x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

To, že mám díru v botě,

zjistím vždy, až když začne pršet. V ten moment se mi ovšem ihned vybaví všechny ty dětské tábory, vlhko v holínkách i pod očima, začínající bolest v krku a nudle u nosu. Proč mi žádné boty nevydrží déle než jednu sezónu?

29.6.2014 v 14:11 | Karma: 20,37 | Přečteno: 1117x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem chtěla jít k psycholožce

Na každýho to jednou padne. Smuténka a pocit, že dneska je to fakt na hovno a spáchat sebevraždu je jediný rozumný řešení. Někdo to řeší heslem ráno moudřejší večera a jde se prostě vyspat, jiný si nalije o trochu víc rumu do čaje. Někdo zavolá kamarádce a popláče si na rameni, jiný prostě nemá čas takové blbosti řešit. V moderní době je ale časté, že prostě jdete k psychologovi.

28.6.2014 v 12:10 | Karma: 39,59 | Přečteno: 11670x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem málem nejela na výlet

Vzhledem k tomu, že tento článek píšu již ve vlaku, můžeme si všichni zhluboka oddechnout a otřít pot z čela již u úvodních řádků. Pointa, nepointa, na svůj oblíbený film se koukáte stále dokola, i když už víte, jak dopadne. Nicméně, abych udržela jakési potenciální napětí, dosadila jsem do fejetonu detektivní zápletku a čtenáři se tak mohou po vzoru poručíka Colomba či majora Zemana ponořit do pátrání.

27.5.2014 v 12:40 | Karma: 13,10 | Přečteno: 1514x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Když nemůžu usnout

vstanu z postele a vyndám baterku z tikajících hodin. Když nemůžu usnout, vstanu, v koupelně si natočím vodu do sklenice a vypiju ji. Když nemůžu usnout, zatáhnu závěsy na okně. Když nemůžu usnout, vypnu notebook, protože mě ruší tři žlutozelená miniaturní světýlka úsporného režimu. Vypnu i televizi, na které malý červený puntík svítí jako reflektor.

25.4.2014 v 10:50 | Karma: 18,19 | Přečteno: 1451x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Jak jsem spustila alarm

V poslední době se mi až příliš často stává, že chci schovat hlavu do písku, otočit se na podpatku a zmizet, nikdy se nevrátit a spálit po sobě mosty. Do bezvědomí se ztrapňuji až příliš často. Jsem pro každou legraci a nevadí mi být veselým kašpárkem pro pobavení vícečlenného kolektivu, ale čeho je moc, toho je občas příliš.

11.4.2014 v 12:20 | Karma: 16,46 | Přečteno: 1041x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dál to nepojede

řekl řidič, vystoupil z autobusu a začal něco kutit venku. Ostatní cestující se po sobě vyděšeně koukali a začali vytahovat mobilní telefony, já si otevřela notebook, abych napsala tento článek.

4.2.2014 v 17:36 | Karma: 15,76 | Přečteno: 1155x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 86
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 10069x
Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy