Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Škvár jménem Příběhy Modelek

"Víš, když máš pohlavní vztah s mužem, tak ti v břiše pak zanechá takové pomyslné háčky, které z tebe pak po zbytek života vysávají energii a dělají ti tam neplechu." Tuhle teorii jsem také někde četla, takže jsem jen přikyvovala a čekala na zbytek příběhu. "Řekla mi, že existuje jen pár lidí na světě, kteří umí tuhle špatnou energii z těla vyčistit." Nastražila jsem uši. Pokud je tato teorie pravda, tak bych chtěla také vědět, jak se těch špatných energií zbavit...


Už jen podle tohoto úryvku z knihy Příběhy Modelek (ano, opravdu modelek s velkým eM) od zpěvačky Ivy Frühlingové poznáte, že při čtení nejednou zakroutíte hlavou. Neuváženě jsem po mrazivém Spalovači mrtvol hledala nějakou oddechovou četbu do autobusu a sáhla zrovna po sladce fialkové knížce s podivnou kresbou nahé dívky, jež je cudně zakryta popiskem s názvem. Jistě, obálka mě měla varovat, ale já přece nejsem povrchní a nesoudím podle vzhledu, takže jsem si knihu hrdinně půjčila s tím, že to bude něco lehkého a příjemného stejně jako písně samotné Ivy.

Kniha je poměrně lehká (asi 200g - očekávaný vtip), avšak mám pocit, že čtu deníček dvanáctileté dívky, která naivně vypráví příběhy, co se jí staly, když byla modelkou. Přestože sedmadvacetiletá zpěvačka v úvodu knihy píše, že není spisovatelkou a že nechce, aby se kniha považovala za umělecké dílo, mohla by se alespoň snažit, aby příběhy měla nějakou hlavu a patu. Vše je psáno rádoby přátelským tónem, chybí pointy, nějaké ucelené závěry, rozuzlení a vůbec cokoli, co by připomínalo literární dílo alespoň středoškolsky vzdělaného člověka. Možná by bylo lepší, kdyby svoje příhody Iva vyprávěla někomu, kdo by je sepsal do přijatelné formy a hlavně zkrátil ze 178 stránek na 50.

Když čtu úvodní odstaveček: "V této knížce je totiž mnohem víc. Je v ní duše dívek, které uspěly, i těch, které na tuto drsnou profesi neměli sílu. Je návodem pro rodiče děvčat, které právě stojí na prahu této cesty, ale zároveň i příručkou pro jejich dcery..." musím se smát. Krátce toto plytké dílko shrnu, abyste pochopili i vy: Ivy maminka se rozplývá nad tím, jak je Iva krásná a nadaná, souhlasí s tím, že by měla využít svou životní šanci, ale zároveň se bojí, že se jí něco stane. Iva je překvapivě v naprosté pohodě až na fobii z létání a jazykovou bariéru při vyučování. Poté, co se skamarádí s černochem (kterému při prvním setkání řekne, že je rasistka) se už má fajn, řeší nějaké módní záležitosti, agentura jí zakazuje jíst sladké, ale ona si tajně kupuje čokoládu. Stíhá školu i modeling a o víkendu jí dokonce zbude čas i na nějakou tu zábavu, Iva totiž ráda zajde zapařit na diskošku! A to jsme teprve ve čtvrtině knížky. Zbytek je věnován kamarádkám z branže - jedna skočí z okna, druhou znásilňuje podivný muž, aby ji zbavil bolestí břicha, a třetí se musí fotit nahá, ovšem, jak zapláče, fotograf okamžitě uzná, že udělal chybu a nechá toho, načež ho celá Paříž nazve panem Úchylem a nikdo s ním nechce mít nic společného.
Dále samozřejmě nechybí poučování o tom, aby dívky nehubly ("Copak má takhle vypadat sexy žena? Žena, která porodí dítě, bude bohyní v posteli nebo uvaří něco dobrého? Pojďme se na chvíli podívat do naší daleké minulosti, k našim jeskynním předkům. Myslíte, že kdyby se tam ocitla krásná žena dnešní doby, tak uchvátí všechny přítomné samce? Neuchvátí! Ani náhodou ne! Jak podle vás vypadají malby pravěkých žen? Mají plné tvary, jsou zdravé a cítí se dobře."), stýskání si po domově, nadávání na to, jaká je modeling těžká práce, první lásky a následná zklamání... spousta zbytečných slov, která nudí a nikoho neoslní. Proč nejsou dveře nakladatelství otevřené mladým nadaným autorům a místo toho se vydávají tyhle rádoby užitečné rady do života?

"Ucítila jsem, jak mi pokládá kamínky na čelo a na tváře, a pak jsem uslyšela jeho hlas. Řekl, ničeho se neboj, sluníčko, a lehl si na mě. No a pak už to vypadalo jako normální souložení, ale bylo z něho cítit, že to měl těžké. Strašně se snažil to ze mě všechno vyčistit. Trvalo to asi půl hodiny. Když bylo dokonáno, tak mi řekl, že můžu otevřít oč. Byl fakt krásný, ale chudák celý zpocený z toho čištění." "Hele a měl aspoň kondom?" Audrey zavrtěla hlavou. "No to by asi nešlo, to by mě přece nemohl pořádně vyčistit, chápeš?" "Nechápu," vypadlo ze mě. "To není všechno. Přespala jsem tam v jednom pokoji a druhý den jela domů. Další týden mi ta cvičitelka volala a sdělila mi, že se mu to nepovedlo celé vyčistit, a tak jsem tam musela jet ještě jednou. Mělo to stejný průběh, ale teď už jsem si alespoň jistá, že jeto v pohodě."

Autor: Lenka Veverková | úterý 1.12.2009 21:35 | karma článku: 22,29 | přečteno: 4940x
  • Další články autora

Lenka Veverková

Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)

... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

27.2.2017 v 17:47 | Karma: 12,83 | Přečteno: 757x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Taková ta dobře udělaná činohra

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?

27.4.2016 v 9:10 | Karma: 11,59 | Přečteno: 531x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Takže vy budete kritička!

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?

26.4.2016 v 9:30 | Karma: 16,66 | Přečteno: 1028x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

A žili šťastně až do smrti...

... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?

16.3.2016 v 18:28 | Karma: 10,80 | Přečteno: 577x | Diskuse| Kultura

Lenka Veverková

Jak jsem si vysnila terasu

Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky

21.7.2015 v 14:45 | Karma: 25,54 | Přečteno: 3687x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Padající punčocháče

patří mezi typické holčičí problémy, které muži prostě nikdy nepochopí. Pominu-li transsexuály a travestity, málokterý chlap si dokáže představit ten pocit, když vám padají punčocháče. 

12.6.2015 v 8:38 | Karma: 29,76 | Přečteno: 3419x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Nemáš u sebe náhodou...?

kapesník, tužku na oči, balzám na rty, pinzetu, propisku, lihovku, papír, nůžky, pilník, učebnici, pití, svačinu, zápisník, šátek, šálu, rukavice, vložky, tampón, dezinfekci, zubní nit, parfém, flashku, provázek, gaffu, lepidlo, žvýkačku, pravítko, slovník, svetr, svorku, lžičku, vidličku, příbor, kapesní nůž, igelitový pytlík, bonbón, něco sladkýho, prášek na bolení hlavy, deštník a nebo taky gumičku?

12.12.2014 v 9:30 | Karma: 29,54 | Přečteno: 5115x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Ta malá babička, co prodává růže

Ta malá svraštělá babička, co postává u podchodu a chvěje se zimou. Ta malá vrásčitá chvějící se babička, jejíž oči na mě zeširoka hledí. A já se jim vyhýbám, seč můžu. U kotníku má igelitku naplněnou desítkami růží. V ruce drží jednu, zabalenou v papíře. Chvěje se. Růže i babička. I kdybych se jí snažila vyhnout, vykoukne na mě znenadání u hlavní pošty. Malá, nepřehlédnutelná babička, jež nemluví, neprosí, nenaléhá. Mlčky stojí a klepe se.

4.12.2014 v 16:45 | Karma: 22,20 | Přečteno: 2534x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

Návštěva

A: Tak jsme tady. Tady je záchod. Tady koupelna. Támhle kuchyň. Ložnice tady. Ani se nezouvejte. A nebo jo, víte co, venku sněžilo. Vodu. Dáte si? Mám studenou i teplou.

13.11.2014 v 9:00 | Karma: 33,00 | Přečteno: 3406x | Diskuse| Poezie a próza

Lenka Veverková

V tramvaji č. 16

Od té doby, co nepracuju ve čtyřce bez ubrusů, jsem ztratila poměrně častý kontakt s hloupými a omezenými lidmi. Proto mě vždy o to více vyvede z míry situace, kdy někdo takový vstoupí do mé pravdoláskařské bubliny, v níž nikdo nevolí komunisty, nemá rád Dana Landu a všichni používají slova děkuju a prosím.

18.9.2014 v 17:30 | Karma: 36,41 | Přečteno: 6607x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsem se bála o svůj život

oproti svým kamarádkám si připadám jako hrdinka. Často mi s očima na vrch hlavy vypráví, jak se bály jít v noci domů temnou ulicí či nechodí večer do určitých částí města. Každého kolemjdoucího muže považují za vraha nebo násilníka, projíždějící auto jako schránku na únos. Jejich přítelové na ně čekají na tramvajových zastávkách nebo rovnou před vstupními dveřmi jejich domovů. Jejich rodiče jim volají, jestli dorazily v pořádku domů.

16.8.2014 v 8:28 | Karma: 22,82 | Přečteno: 2052x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dneska už se tomu jen směju

říkám vždy, když uplyne přibližne týden nebo pět let poté, co se mi stane nějaký trapas. Situace se nejdříve zdá hrozná tak, že bych nejraději schovala hlavu pod peřinu a nevylezla do té doby, než všichni zapomenou, že jsem kdy existovala. Po pár hodinách, když můj obličej již nevypadá jako popálenina 2. stupně, jsem schopná přestat se litovat a sebemrskačsky si celou historku přehrávat znovu a znovu. Když jsou rány mého sebevědomí zhojené, píšu na blog.

15.8.2014 v 18:20 | Karma: 25,34 | Přečteno: 2355x | Diskuse| Věda

Lenka Veverková

Výstupy na vrchol,

ať už v jakémkoli slova smyslu, jsou mou oblíbenou činností. Po cestě se potím, vzdychám a úpím. Vytrvale se dožaduji odpovědi na otázku "Kdy už?", trochu nadávám, ale zároveň se vše snažím brát s úsměvem a upínat své myšlenky na to, až tam konečně budu! Na vrcholu! A dám si za odměnu tatranku! A konečně svlažím své hrdlo studenou vodou nebo teplým čajem. Ať už tam jsme!

1.7.2014 v 9:26 | Karma: 14,57 | Přečteno: 812x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

Jak jsme jely z Glasgow

Dlouhé cesty autobusem mi nikterak nevadí. V autobuse dělám mnoho činností, které bych doma nedělala, protože bych prostě, jak se tak říká, neměla čas. V autobuse si čtu. V autobuse koukám na filmy. V autobuse píšu.

30.6.2014 v 9:11 | Karma: 16,37 | Přečteno: 831x | Diskuse| Cestování

Lenka Veverková

To, že mám díru v botě,

zjistím vždy, až když začne pršet. V ten moment se mi ovšem ihned vybaví všechny ty dětské tábory, vlhko v holínkách i pod očima, začínající bolest v krku a nudle u nosu. Proč mi žádné boty nevydrží déle než jednu sezónu?

29.6.2014 v 14:11 | Karma: 20,37 | Přečteno: 1117x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem chtěla jít k psycholožce

Na každýho to jednou padne. Smuténka a pocit, že dneska je to fakt na hovno a spáchat sebevraždu je jediný rozumný řešení. Někdo to řeší heslem ráno moudřejší večera a jde se prostě vyspat, jiný si nalije o trochu víc rumu do čaje. Někdo zavolá kamarádce a popláče si na rameni, jiný prostě nemá čas takové blbosti řešit. V moderní době je ale časté, že prostě jdete k psychologovi.

28.6.2014 v 12:10 | Karma: 39,59 | Přečteno: 11670x | Diskuse| Ona

Lenka Veverková

Jak jsem málem nejela na výlet

Vzhledem k tomu, že tento článek píšu již ve vlaku, můžeme si všichni zhluboka oddechnout a otřít pot z čela již u úvodních řádků. Pointa, nepointa, na svůj oblíbený film se koukáte stále dokola, i když už víte, jak dopadne. Nicméně, abych udržela jakési potenciální napětí, dosadila jsem do fejetonu detektivní zápletku a čtenáři se tak mohou po vzoru poručíka Colomba či majora Zemana ponořit do pátrání.

27.5.2014 v 12:40 | Karma: 13,10 | Přečteno: 1514x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Když nemůžu usnout

vstanu z postele a vyndám baterku z tikajících hodin. Když nemůžu usnout, vstanu, v koupelně si natočím vodu do sklenice a vypiju ji. Když nemůžu usnout, zatáhnu závěsy na okně. Když nemůžu usnout, vypnu notebook, protože mě ruší tři žlutozelená miniaturní světýlka úsporného režimu. Vypnu i televizi, na které malý červený puntík svítí jako reflektor.

25.4.2014 v 10:50 | Karma: 18,19 | Přečteno: 1451x | Diskuse| Ostatní

Lenka Veverková

Jak jsem spustila alarm

V poslední době se mi až příliš často stává, že chci schovat hlavu do písku, otočit se na podpatku a zmizet, nikdy se nevrátit a spálit po sobě mosty. Do bezvědomí se ztrapňuji až příliš často. Jsem pro každou legraci a nevadí mi být veselým kašpárkem pro pobavení vícečlenného kolektivu, ale čeho je moc, toho je občas příliš.

11.4.2014 v 12:20 | Karma: 16,46 | Přečteno: 1041x | Diskuse| Osobní

Lenka Veverková

Dál to nepojede

řekl řidič, vystoupil z autobusu a začal něco kutit venku. Ostatní cestující se po sobě vyděšeně koukali a začali vytahovat mobilní telefony, já si otevřela notebook, abych napsala tento článek.

4.2.2014 v 17:36 | Karma: 15,76 | Přečteno: 1155x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 86
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 10069x
Impulzivní, nestálá a věčně nerozhodná. Má ráda kvalitní humor, kvalitní literaturu, kvalitní víno a svůj blog plný kvalitní nudy