Lenka Veverková
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík
Oblíbené stránky
Oblíbené články
Co právě poslouchám
Lenka Veverková
Ta malá babička, co prodává růže
Ta malá svraštělá babička, co postává u podchodu a chvěje se zimou. Ta malá vrásčitá chvějící se babička, jejíž oči na mě zeširoka hledí. A já se jim vyhýbám, seč můžu. U kotníku má igelitku naplněnou desítkami růží. V ruce drží jednu, zabalenou v papíře. Chvěje se. Růže i babička. I kdybych se jí snažila vyhnout, vykoukne na mě znenadání u hlavní pošty. Malá, nepřehlédnutelná babička, jež nemluví, neprosí, nenaléhá. Mlčky stojí a klepe se.
Lenka Veverková
Návštěva
A: Tak jsme tady. Tady je záchod. Tady koupelna. Támhle kuchyň. Ložnice tady. Ani se nezouvejte. A nebo jo, víte co, venku sněžilo. Vodu. Dáte si? Mám studenou i teplou.
Lenka Veverková
První šance
Jsem lékařem již pětatřicet let a troufám si tvrdit, že jsem v naší republice kapacitou a odborníkem na slovo vzatým. Lidé na mě spoléhají a to s sebou samozřejmě nese velkou zodpovědnost. Mými pacienty jsou převážně ženy od třicátého roku, které nejsou spokojeny se svou postavou nebo chtějí být prostě krásnější. Cvičení je nebaví, diety nedodržují, na procházku si nezajdou.
Lenka Veverková
O hopíku
Vždy jsem s opovržením sledovala ty dlouhovlasé dívky svírající v rukou růžové králíčky a tiše šeptající: "Ňuňánku, ty můj talismánku, spolu to vyhrajeme!" Připadaly mi dětinské a stupidní. Propánakrále, kdo s sebou tahá nějakou plyšovou věc a spoléhá, že mu přinese štěstí?
Lenka Veverková
Splnit si svůj sen
Poprvé jsem chuť adrenalinu zažil roku 1982. Byly mi dva roky a jel jsem rychlostí 30 km/ hod kočárkem dolů z kopce. Seděl jsem, pevně se držel okraje a oči jsem měl široce otevřené. Vnímal jsem jak poryv větru a prudké drncání po dlažebních kostkách, tak křik okolních lidí, kteří volali: "Dítě! Támhle jede dítě. Zastavte ten kočárek."