Lenka Veverková
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík
Oblíbené stránky
Oblíbené články
Co právě poslouchám
Lenka Veverková
Jak jsem se nechala ostříhat na krátko
Vlasy jsou horkým tématem pro každého z nás. Muži jsou hákliví na otázky kolem začínajících koutů a postupně stále se zvětšující potupné plešky. Ženy zase tráví hodiny a hodiny u kadeřnic a stále dokola si pročítají tipy a triky na zdravé vlasy. Následně si kupují drahé šampony a masky na vlasy, aby je v zápětí mohly zničit odbarvováním a narovnáváním.
Lenka Veverková
Jak jsem chodila do dramaťáku
Jako malé dítě jsem byla cvičenou opičkou, jež na povel před celým příbuzenstvem recitovala předlouhé básničky, zpívala veselé i smutné písničky a trhavě sebou škubala na všechny strany do rytmu popu i folklóru.
Lenka Veverková
Jak jsem cvičila aerobic
To, že nejsem sportovní typ, zmiňuji pokaždé, když se ve mě někdo pokouší vyvolat nadšení pro honění se za míčem či snad nějakou aktivitu v týmu. Jsem totiž typický kavárenský povaleč, co se rád zpotí maximálně v sauně.
Lenka Veverková
Jak se u nás peklo vánoční cukroví
Moje maminka s příchodem prosince pravidelně vzdychá: "Raději bych vařila pro dvacet lidí než pekla na Vánoce." Přitom je hospodyňkou snadno srovnatelnou s Magdalenou Dobromilou Rettigovou - vařit, smažit, grilovat, fritovat, dusit, nakládat, konzervovat, udit i zavařovat umí. Jen v tom pečení to trochu pokulhává. Zatímco si mí kamarádi v pondělí k svačině nosí bábovky, perníky, dortíky a koláčky, co zbyly z nedělního poobědního moučníku, já ožužlávám ztvrdlý rohlík se salámem či svírám řízek mezi dvěma chleby. Neznám kuchyni provoněnou pečeným domácím chlebem či vánočkou. Avšak poznám, kdy se maminka péct pokouší. Poté dva dny větráme.
Lenka Veverková
Jak jsem chodila do dramaťáku
Jako malé dítě jsem byla cvičenou opičkou, jež na povel před celým příbuzenstvem recitovala předlouhé básničky, pěla skočné i žalostné písně na přání a škubala sebou na všechny strany do rytmu samby i čači.
Lenka Veverková
Jak jsem se poprvé zamilovala
První láska je důležitým mezníkem v životě každého. Nezáleží na tom jestli je vám deset nebo čtyřiapadesát, jestli máte nadváhu, nebo trpíte podvýživou - šimrání v břiše vám dá najevo, že jste potkali toho pravého.
Lenka Veverková
Jak jsem si poprvé uvědomila hodnotu peněz
Peněz si musíme vážit, zvlášť když si je nevyděláváme sami, ale dostáváme je od našich rodičů, kteří pro každou korunu hodiny a hodiny dřou. Je poté velkou drzostí bankovky muchlat, ztrácet či dokonce využívat k nepravostem.
Lenka Veverková
Jak jsem měla otřes mozku
Už od dětství jsem milovnicí bicyklů. Mám ráda vítr ve vlasech, mouchy mezi zuby a kilometry v nohách, kvůli kterým se poté nemohu normálně pohybovat. Pokud nemusím, nepokouším se zdolávat dlouhé úseky a jezdím jen po známých cestám, abych neohrožovala jak sebe, tak především ostatní. Často totiž zapomínám, po které straně se jezdí a která brza se mačká. Nejsem parťák na kolo, s nímž můžete jet týden a on vás obdařuje dobrou náladou a svačinou z batohu. Jsem ten typ, co po pár kilometrech kňučí, že chce přestávku, a po pár dalších nadává na sluníčko, mraky, teplotu, hmyz a přírodní podmínky.
Lenka Veverková
Jak jsem byla detektivkou
Jednoho dne jsme se s kamarádkou rozhodly, že máme dost toho věčného sledování televize a že chceme dobrodružství prožít samy na vlastní pěst. Inspirovány poručíkem Colombem, komisařem Rexem a hlavně Jessicou Fletcherovou ze seriálu To je vražda, napsala jsme si do baťohu sbalily vše potřebné. Kapesní nůž, odrbaný sešit, propisky, lupu, křídy a svačinu. Oblékly jsme se do tmavého oblečení, na hlavy nasadily kšiltovky a na krk si zavěsily dalekohledy. Profesionálky jak víno.
Lenka Veverková
Jak jsem měla neštovice
Některé děti jsou pořád zdravé. Ať se válejí v písku, strkají si špinavé prsty do pusy, olizují chodníky a pobíhají v dešti bez pláštěnky. Jiné můžete držet ve skleníku, oblékat jim teplé mikiny a utírat jim ruce do navlhčených ubrousků a ony stejně mají nudli u nosu a huhlavým hlasem vás prosí, aby je nebolelo v krku. Já samozřejmě byla ten druhý případ.
Lenka Veverková
Jak jsem byla světluškou
Když jsme se přestěhovali z Prahy, města plného smogu, prachu a kyselých dešťů, na vesnici s vůní polní trávy, kvítí a hnoje, byla jsem dost překvapená. Špatně se mi dýchalo a často jsem musela stát vzadu u auta, když se startovalo, aby mé plíce dostaly spravedlivou dávku černého vzduchu. Chtěla jsem zpátky do civilizace i za cenu toho, že zemřu bídnou smrtí na rakovinu plic ve třiceti.
Lenka Veverková
Jak jsem chodila na balet
Každé malé dítě s jiskřičkami v očích chce navštěvovat zájmové kroužky. U chlapců převládá touha navléknout se do propocených trenýrek a utíkat ve snaze sebrat soupeři míč, puk a nebo alespoň čest. Dívky většinou otvírají svá ústa s mléčnými zuby v pěveckých sborech a nebo ohýbají těla v rytmu hudby. Talentovaní jedinci, jenž v pomatení smyslů počmárají pastelkami zeď, jsou záhy posláni do výtvarných kroužků, kde jsou z nich najednou umělci s velkou fantazií. Děti se zápalkami v ruce jsou za uši tahány k dobrovolným hasičům a milovníci výletů a tatranek jsou zas nastrčeni ke skautům.
Lenka Veverková
Jak jsem psala čtvrtletku
Každá čtvrtletní práce z matematiky je v naší rodině takovou malou maturitou. Už týden dopředu propadám záchvatům paniky ("Já to nezvládnu!"), flegmatičnost ("Vždyť je to stejně jedno...") se střídá se zoufalou, naivní snahou ("Vypočítám si dvacet příkladů a pak si dám deset slovních úloh."). Depresi ("Asi propadnu a půjdu na kuchařku!") střídá ještě větší deprese ("Kdybych nepřišla do školy, tak se po mně ani neshánějte..."). Mívám kruhy pod očima, rozcuchané vlasy a počmárané ruce. Jsem roztěkaná, nervózní a chci hlavně ticho. Tichoooo!
Lenka Veverková
Jak jsem si šla zaplavat
Jedno z mých vánočních předsevzetí znělo: Začít chodit plavat. V půlce března jsem si uvědomila, že déle to odkládat nelze a razantně si zbalila plavky, ručník a mýdlo.
Lenka Veverková
Jak jsem měla křečka
Vzpomínám si na to moc dobře. Byly mi asi tři a asi jako každé dítě jsem chtěla psa. Malého, huňatého kamaráda, který by mě vítal štěkotem a usínali bychom spolu v náručí. Pravda, tehdá jsem se hodně koukala na televizi a líbila se mi hlavně Lassie a komisař Rex.
| předchozí | 1 2 | další |
